Radioaktivita je přirozenou součástí přírody. Můžeme ji snadno měřit, samozřejmě především pokud máme detektor. A pokud ho nemáme, nezoufejme, je tu horká novinka – vzdálená laboratoř pro pokusy s radioaktivitou. Může je provádět kdokoliv z libovolného počítače na internetu. Připojte se!
Výkonem 15 000 kWh by stacionární dieselový motor v areálu elektrárny DONG v dánském hlavním městě Kodaň mohl pohánět 200 běžných osobních aut střední třídy, s objemem motoru 1,6 litru a výkonem 75 kW. Neméně impozantní je porovnání hmotnosti celého stroje: činí 1400 tun. To odpovídá hmotnosti 280 slonů nebo 1120 osobních aut Volkswagen Passat. Kdyby osobní auto ujelo za dobu své životnosti 300 000 km, potřebovalo by na to asi 6 000 hodin chodu motoru. Kodaňský Goliáš mezi stacionárními dieselovými motory už má „najeto“ 75 000 hodin provozu.
Tunely známe různé… Aniž bychom zabíhali do podrobností, ten vídeňský se ode všech na světě podstatně liší. Pod názvem Rail Tec Arsenal se totiž skrývá technologicky vyspělé zařízení s plným oficiálním jménem klimatický aerodynamický kanál. Ve Vídni slouží k testování nejrůznějších technických zařízení – od kolejových vozidel až po rotory větrných elektráren nebo transformátory. Úspěšně jím „projel“ např. i nový elektrický jednopodlažní vlak RegioPanter, vyráběný v plzeňské Škodě Transportation, který právě plní své homologační „kolečko“. Abychom byli přesní – ve Vídni mají čtyři testovací tunely, ve dvou z nich může mrznout, až to praští.
Uvnitř kontejnmentů a reaktorových hal jaderných elektráren se umisťují tzv. rekombinátory vodíku. Jsou připraveny zafungovat v případě, že by se v ovzduší objevil plynný vodík – ten totiž v kombinaci se vzduchem vytváří třaskavou směs. Rekombinátory vodík „vychytají“ a podstatně tak snižují nebezpečí exploze uvnitř jaderného zařízení v případě hrozící havarijní události.
Příští doba ledová by správně měla nastat do 1500 let. Díky vysokým emisím oxidu uhličitého (CO2) se tak ale nestane a další doba ledová se odsouvá. Tvrdí to tým vědců, jehož zjištění zveřejnil vědecký časopis Nature Geoscience.
Ve čtvrtek 23. února se v prostorách Hvězdárny a planetária Brno uskutečnila mimořádná akce – workshop „Jaderná energie a vesmír“. Workshop byl zaměřen na současné i budoucí využití jaderné energie ve vesmíru, zejména při konstrukci kosmických sond a satelitů.
V krátkodobém horizontu se bude ve světě stavět většina nových reaktorů jako lehkovodní reaktory, tedy stejný typ, který ve 20. století vedl k počátečnímu boomu zavádění jaderné energie.
„Bůh je krásný, úžasný vynález lidského mozku“, říká teoretický fyzik a matematik Brian Greene. Je tomu tak? Opravdu není „nad námi“ něco víc, ...
To může znamenat jediné – Fyziklání! Letňany zaplavili nadšení fyzikové! V pátek 14. února proběhl již 19. ročník populární týmové soutěže Fyziklání, ...
Nová inteligentní tkanina může zvýšit teplotu o více než 30 stupňů Celsia již po 10 minutách na slunci. Do materiálu jsou zabudovány specializované nanočástice, které absorbují ...
Světla, která se sama rozsvítí a zhasnou, topení, které nastaví ideální teplotu, než přijdete z práce, dveře, které se po odchodu zamknou, pračky, myčky a vysavače ovládané na dálku.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
