Rubriky

Připomínají vám ještě dnes něco pojmy jako: gutaperča, celuloid, bakelit, buna, ebonit, galalit, sololit, xylolit, trofitul, vulkánfíbr nebo rubon? Za každým z nich se skrývá dobový konstrukční materiál, používaný velmi často k výrobě zboží určeného pro každodenní použití v domácnostech. Vynálezy a objevy přicházejí na svět klikatými cestičkami. Často sehraje svou roli náhoda nebo dokonce omyl. To je také případ dnes již téměř neznámých polosyntetických surovin. A propos – víte co je to galalit neboli „mléčný kámen“ a k čemu se používal?

„Prostor sám a čas jsou napříště odsouzeny ke zmizení do pouhých stínů, a pouze spojení obou si zachová skutečně nezávislou existenci." Touto vizionářskou myšlenkou si připomeňme osobnost významného německého matematika a teoretického fyzika Hermanna Minkowského, od jehož narození letos uplynulo 150 let. Je obvykle znám jen jako učitel matematiky Alberta Einsteina. Hermann Minkowski však proslul především rozpracováním tzv. geometrické teorie čísel. Převedl a vyřešil některé složité problémy nejen z teorie čísel a matematické fyziky metodami klasické geometrie, ale především vytvořil nový pohled na prostor a čas a položil tak matematické základy teorie relativity.

Alessandro Volta kdysi prohlásit: „Omyl, který vzbudí rozruch, je cennější než pravda vedoucí do slepé uličky.“ Ano, přírodě skutečně nezáleží na tom, komu a jak se podaří odhalit její tajemství. S lidmi je to ale jiné. U nich bychom neměli zapomínat na jejich přínos lidskému poznání. Výjimkou nejsou ani ti, jejichž jména na dlouhou dobu vstoupila do stínu zapomnění. Takovou pozoruhodnou a dnes již téměř neznámou postavou je také český lékař a fyzik Josef Tadeáš Klinkoš (Klinkosch). Tento člen Tovaryšstva Ježíšova žil v letech 1734 až 1778 a letos si tedy připomínáme 280. výročí jeho narození.

Uvážíme‑li jeho důležitost a význam, neslýcháme dnes jméno amerického matematika a filozofa Norberta Wienera příliš často. Snad jen v odborných kruzích. Letos uplyne 120 let od jeho narození, v tomto roce jsme mohli vzpomenout i 50. výročí jeho úmrtí. Krátce si tuto osobnost světové vědy připomenout jistě stojí za to.

Francouzský myslitel a zakladatel pozitivismu Auguste Comte pronesl zhruba před 160 lety známou úvahu: „Není možné dobře poznat nějakou vědu, neznáme-li její historii." Výjimkou není ani lékařství, jehož bohatá historie sahá až kamsi do prehistorie. Bez zajímavosti pro zvídavé tedy určitě nebude nová publikace „Kompletní historie medicíny", která se právě dějinám tohoto významného oboru lidské činnosti věnuje. Představuje dějiny lékařství jako hrdinský příběh boje vědců i praktických lékařů s chorobami a se smrtí. Kniha je proto i poklonou tomuto povolání a těm, kteří mu zasvětili celý život.

Na konci 19. století se všeobecně soudilo, že fyzika je v podstatě uzavřenou vědou umožňující vysvětlit všechny fyzikální přírodní jevy a vytvořit ucelený obraz světa. Mnozí „klasičtí" experimentátoři si přitom neuvědomovali, že právě svými přesnými a svědomitě prováděnými výzkumy začínají klasickou fyziku opouštět a připravují půdu fyzice nové. Jedním z největších problémů trápících v té době fyziky byla otázka záření černého tělesa. Kromě teorie nabývala i praktického významu pro tvorbu světelných normálů a rozvoj osvětlovací techniky. Přestože exaktní popis tohoto jevu podal tvůrce „kvantové hypotézy" Max Planck až v roce 1900, celá řada vědců získala dílčí poznatky z výzkumu tepelného záření již dříve, a to v podstatě s technickými prostředky a poznatky „staré" vědy 19. století. Fyzikální věda v této době sídlila stále ještě v univerzitních laboratořích, přístroje byly pořád jednoduché a levné. Významnou úlohu ve výzkumu tepelného záření sehrál německý teoretický fyzik a současně uznávaný experimentátor Wilhelm Wien, od jehož narození uplynulo letos 150 let.