Bílý jed a indiáni kmene Pima
Bílý jed, i tak můžeme nazývat jednoho z největších škůdců lidského zdraví 20. a 21. století – rafinovaný bílý cukr (sacharózu). O rafinovaném cukru a jeho dopadech na organizmus byla již napsána řada článků. Ale jak souvisí se severoamerickými indiány? Právě vznik obliby sladit cukrem, spolu s dalšími faktory, které přináší západní civilizace, může totiž za rozvoj řady metabolických onemocnění. Kmen indiánů Pima v tomto směru slouží jako učebnicový příklad, ke změně jeho civilizačních návyků došlo totiž nedávno a během relativně krátkého časového úseku. V polovině 20. století se na základě porovnávacích studií zjistilo, že obyvatelé tohoto kmene mají nejvyšší incidenci a prevalenci vzniku obezity a diabetu mellitu 2. typu, tzv. na inzulínu nezávislého diabetu mellitu (NIDDM, non-insuline dependent diabetes mellitus), na světě. Ale proč právě Indiáni kmene Pima? A proč mají původní obyvatelé Severní i Jižní Ameriky obecně vyšší pravděpodobnost rozvoje těchto onemocnění než kavkazská populace? Tyto a řada dalších otázek položily před více než 50 lety základy pro dlouhodobý výzkum prevence a léčby obezity a diabetu a umetly cestu pro poznání těchto nemocí tak, jak je známe dnes.