Pozor na zírání do očí - změní vaše vědomí

Nevyhazujte peníze za drogy! Stačí, když na sebe budete dlouho upřeně zírat! V roce 2015 jeden italský psycholog požádal 20 dobrovolníků, aby seděli proti sobě a 10 minut si navzájem zírali do očí. Podařilo se mu tak u nich vyvolat změněný stav vědomí bez použití jakékoliv drogy. Primitivně jednoduchý úkol přinesl dobrovolníkům zvláštní zkušenost týkající se jejich těla, ale také způsobil, že viděli halucinace příšer, jejich příbuzných i sebe v tvářích těch, kdo seděli proti nim.

Experiment, který řídil Giovanni Caputo z univerzity v Urbino, zahrnoval dvojice mladých dospělých (15 z nich byli ženy). Seděli ve spoře osvětleném pokoji 1 metr od sebe a dívali se do očí svých partnerů po dobu 10 minut. Osvětlení v místnosti bylo dostatečně jasné, aby dobrovolníci mohli snadno vykreslovat tváře svých partnerů, ale dostatečně nízké, aby snížilo celkové vnímání barev. Kontrolní skupina dalších 20 dobrovolníků byla požádána, aby seděla a dívala se po dobu 10 minut v jiném slabě osvětleném pokoji na prázdnou stěnu. Dobrovolníkům bylo řečeno velmi málo o účelu studie, pouze to, že to mělo něco společného s „meditativní zkušeností s otevřenými očima“. Po uplynutí 10 minut byli dobrovolníci požádáni, aby vyplnili dotazníky týkající se toho, co zažili během experimentu a po něm. Jeden dotazník se zaměřil na všechny disociativní příznaky, které mohli dobrovolníci prožít, a druhý na to, co vnímali ve tváři svého partnera (skupina zírající si do očí) nebo ve své vlastní tváři (kontrolní skupina).

Psychologické zážitky

Disociace je termín používaný v psychologii k popisu celé řady psychologických zážitků, které vzbuzují u člověka pocit, že je oddělený od svého bezprostředního okolí. Příznaky jako ztráta paměti, vidění všeho ve zkreslených barvách nebo pocit, že svět není skutečný, mohou být vyvolány zneužíváním drog (např. léky jako ketamin, alkohol a LSD) nebo také nějakým traumatem. A jak je nyní vidět, i zíráním do očí. „Účastníci v zírající skupině prohlásili, že jejich zážitek byl dramaticky odlišný od čehokoliv, co kdy dříve pocítili,“ napsal Christian Jarrett v britském psychologickém časopise The British Psychological Society's Research Digest. V reportáži v časopise Psychiatry Research uvedl Giovanni Caputo, že skupina zírající si do očí se v odpovědích ve všech dotaznících velmi lišila od kontrolní skupiny, což naznačuje, že zírání do očí jiné lidské bytosti po dobu 10 nepřetržitých minut mělo hluboký vliv na jejich vizuální vnímání a duševní stav. Jarrett vysvětluje: „Při testu disociativních stavů účastníci nejvíce vypovídali o snížení intenzity barev, o tom, že zvuky jim připadaly tišší nebo hlasitější než očekávali, čas se vlekl. V otázkách na obličej 90 % vypovědělo, že viděli některé deformované rysy obličeje, 75 % uvedlo, že viděli monstrum, 50 % uvedlo, že v tváři svého partnera viděli svou vlastní tvář a 15 % uvedlo, že viděli tvář příbuzného.“

Zírání do zrcadla

Výsledky připomněly, co Caputo našel v roce 2010, když provedl podobný experiment s 50 dobrovolníky, kteří se dívali po dobu 10 minut sami na sebe v zrcadle. V článku nazvaném Strange-Face-in-the-Mirror Illusion (Iluze divné tváře v zrcadle), uvádí, že již po méně než jedné minutě dobrovolníci začali vidět to, co Caputo popisuje jako „iluzi podivné tváře“. „Popisy účastníků zahrnovaly obrovské deformace vlastních tváří, tváře živých nebo zemřelých rodičů, archetypální tváře, jako je stará žena, dítě nebo portrét předchůdce, zvířecí tváře, jako je kočka, prase nebo lev, a dokonce i fantastické a monstrózní bytosti,“ napsala Susana Martinez-Conde a Stephen L. Macknik pro Scientific American. „Všech 50 účastníků hlásilo pocity ‚jinakosti‘, když byli konfrontováni s tváří, která se zdála náhle neznámá. Někteří pocítili silné emoce.“ Podle Caputa účinky zírání do očí druhého člověka byly silnější než ty, které zažívali dobrovolníci v zrcadle v roce 2010.

Co se to vlastně děje?

Martinez-Conde a Macknik vysvětlují, že to pravděpodobně souvisí s něčím, co se nazývá neurální adaptace. To je proces, který popisuje, jak naše neurony mohou zpomalit nebo dokonce zastavit reakci na neměnnou stimulaci. Stává se to, když se díváte na jakoukoli scénu nebo objekt delší dobu - vaše vnímání začne mizet, dokud se scéna nezmění nebo nemrknete. Lze to zrušit také drobnými nedobrovolnými očními pohyby, nazývanými mikrosakkády. (Sakkády jsou rychlé stereotypní konjugované oční pohyby, které zabezpečují udržení místa nejostřejšího vidění na sledovaném objektu nebo slouží k jeho vyhledávání v zorném poli. Na rozdíl od pomalých sledovacích pohybů, které jsou spouštěny pouze na základě zrakových informací, mohou být sakkadické pohyby stimulovány také sluchovými a dotykovými stimuly nebo na základě zkušeností lokalizace objektu v prostoru. Rovněž slovní vyjádření, například „podívej se doprava“ spouští tento typ pohybů. Vědomě lze měnit amplitudu a směr sakkád, ale ne jejich rychlost.)

Tak co, zkusíte to doma se zrcadlem, nebo s partnerem?

Zdroj: https://www.sciencealert.com/staring-into-someone-s-eyes-for-10-minutes-induces-an-altered-state-of-consciousness?cmpid=NL_LLM_weekly_2015-08-19