Inga 3 aneb jsou obnovitelné zdroje řešením pro chudé země?

Zajistit dostatek elektřiny pro miliardu chudých obyvatel Země je pro prosperitu celé planety životně důležitý úkol. V podstatě však nevíme, jak ho splnit.

 Gigant na řece

V roce 2014 schválila Světová banka velký grant na financování výstavby dosud největší hydroelektrárny na světě na řece Kongo v Demokratické republice Kongo. Vodní elektrárna Inga 3, jejíž výstavba se má zahájit v roce 2015, vyrobí dvojnásobné množství elektřiny než dosud největší čínská elektrárna Tři soutěsky. Světová banka považuje 37 milionů dolarů za dobře vynaložené prostředky, které pomohou 90 % Konžanů získat přístup k dosud nedostupné elektřině. Většina ekologických organizací však s tímto projektem nesouhlasí a tvrdí, že přehrada se stane bílým slonem, a že elektřina z ní bude přínosem zejména pro městské elity, důlní společnosti a pro export. To, co chudí obyvatelé této republiky potřebují, jsou podle nich decentralizované nízkouhlíkové obnovitelné zdroje energie, jako jsou například sluneční panely. Nesouhlas s projektem Inga 3 je součástí širší diskuse o tom, jak zajistit elektřinu pro nejchudší obyvatele, kteří ji dosud nemají. 

Ekonomický rozvoj na oltář ekologie

Kalifornský ekologický „think tank“ The Breakthrough Institute, který je znám pro svůj ikonoklastický postoj (boření zažitých postojů), uveřejnil nedávno studii Our High-Energy Planet. Její spoluautor Alex Trembath v ní uvádí, že podpora slunečních panelů a jiných nízkouhlíkových energetických technologií je „neokolonistická, morálně nepřijatelná a irelevantní“. Obvinění spočívá v tom, že solární nadšenci obětují ekonomický rozvoj těch nejchudších na oltář obav o životní prostředí. 

Obdobná diskuse probíhala na nedávném zasedání o nízkouhlíkové energetice, které zorganizovalo univerzitní oddělení Sussex Energy Group v Royal Society v Londýně. Výzkumní pracovníci zde předložili analýzu o rozšiřování sluneční energie v Keni, kde se sluneční panely instalovaly na 300 000 domech. David Ockwell ze Sussex University to pochválil jako názorný příklad zajištění nízkouhlíkové elektřiny pro chudé obyvatele. Je tomu ale opravdu tak? Sám Ockwell v následném rozhovoru přiznal, že několik panelů na střeše může jen dobíjet mobily, zajistit osvětlení několika žárovkami a provoz rádia, ale nemůže poskytnout elektřinu pro mnohem potřebnější věci, jako je například ohřev vody pro vaření atd. Většina Keňanů by proto asi dala přednost napojení na centrální elektrickou síť. Ta je zde ale k dispozici jen asi pro 20 % obyvatel. Je tedy zřejmé, že nízkouhlíková energie z obnovitelných zdrojů není vhodná pro chudé a její široké rozšiřování by mohlo chudé komunity uzamknout do nízkouhlíkové budoucnosti, která je ale jak nízkoenergetická, tak nízkopříjmová. To je velmi znepokojivé, jestliže hlavním argumentem pro rozvoj sluneční energie je boj proti změně klimatu. Mezivládní panel o změně klimatu (IPCC) prohlašuje, že snižování chudoby je důležité, aby se chudé komunity staly odolnějšími. Proto by bylo trestuhodné, kdyby se zelené neefektivní zelené technologie vnucovaly chudým lidem, aby pomohli snižovat emise CO₂. Byli by potom ještě zranitelnější.

Calestous Juma z Harvard University se domnívá, že snaha řešit energetické problémy Afriky s pomocí obnovitelných zdrojů je pokračováním zhoubné politiky 20. století, která vedla v rozvojových zemích k malým inovacím a tím i k pokračování chudoby. Podle Jumy potřebuje Afrika nejnovější energetické technologie a nikoliv „přiměřenou“ (appropriate) technologii.

Energetické fetiše?

Vraťme se nyní zpět ke studii The Breakthrough Institute. Ta kritizuje ekologické skupiny a pomocné organizace, které dělají z nízkoenergetických obnovitelných zdrojů a decentralizovaných zdrojů fetiše, zatímco dávají palec dolů pro velké nízkouhlíkové zdroje, jako jsou jaderné a vodní elektrárny. Institut tvrdí, že tento přístup je jak neetický, tak kontraproduktivní. Uvádí rovněž, že chudý svět potřebuje masivní rozvoj energetických systémů, protože jinak bude odsouzen k budoucnosti s trvalou chudobou. Autoři studie nepopírají změny klimatu a souhlasí s tím, že nízkouhlíková energetika je důležitá. Nejsou ale ani fanatickými zastánci volného trhu. Říkají jen: poskytněte elektřinu chudým. Domnívají se dále, že industrializace, urbanizace a dodávky elektřiny představují jen jiný způsob jak zajistit prosperující nízkouhlíkovou budoucnost. A cesta k vysoce energetické planetě je morální imperativ. Řečeno jinými slovy: budujte přehrady typu Inga 3 a pusťte k vodě sluneční panely. 

V současné době v OSN probíhá diskuse na téma zajištění elektřiny pro miliardu chudých lidí, kteří ji dosud postrádají. Vlády mnoha chudých zemí instalují levné čínské sluneční panely na střechách milionů domů. Potíž je v tom, že význam těchto kroků není plně přesvědčivý. Zastánci přísloví „co je malé, to je hezké“, ještě musí vysvětlit, kam až dovede chudé lidi nekončící šíření slunečních panelů.

Projekty velkých vodních elektráren situaci neřeší

Řešením nejsou ani projekty velkých vodních elektráren. Začátkem roku 2014 uveřejnil Bent Flyvbjerg z University v Oxfordu analýzu 245 vodních elektráren vybudovaných v letech 1934 až 2007. Dospěl k závěru, že přehrady se dokončovaly s mnohaletým zpožděním a překračovaly své rozpočty. Přitom dosahovaly menší očekávané návratnosti investic. Lépe na tom nejsou ani nedávno dokončené hydroelektrárny, což pro připravovaný projekt Inga 3 nevěstí nic dobrého. 

Odpovědi na uvedené otázky nejsou snadné. Je třeba se ujistit – a to jinak než pouze rétoricky –, že se drobné nízkouhlíkové technologie nebudou rozvíjet na úkor chudých. Je třeba více hlasů lidí z Afriky, aby sami vyjádřili, co potřebují. Za každou cenu je nutné se vyhnout tomu, aby se Afrika v budoucnu vydala cestou využívání uhelných elektráren ve městech a slunečních elektráren ve venkovských oblastech. V době, kdy se stále více obyvatel stěhuje z venkova do měst, by to nebylo dobré řešení.

Podle: Fred Pearce: Power to the people. New Scientist, 2014, č. 2980, s. 26-27.

Více o historii vodních děl Inga na:
http://www.internationalrivers.org/campaigns/the-inga-3-hydropower-project