Medicína a přírodověda

Krátké zdřímnutí ve správnou denní dobu může zvýšit soustředění, pomoci zpevnit vzpomínky a potenciálně zlepšit zdraví srdce. Zdřímnutí během dne je starodávný zvyk, který se praktikuje po celém světě. Zatímco někteří lidé považují zdřímnutí za luxusní požitek, jiní to vidí jako způsob, jak udržet bdělost a pohodu. Ale zdřímnutí může mít i nevýhody.

Borovice wolemie vznešená (Wollemia nobilis) byla považována za vyhynulou. Podle fosilních nálezů měla vyhynout před dvěma miliony let. V roce 1994 objevili turisté v pískovcových skalách kaňonu v Národním parku Wollemi, asi 150 kilometrů západně od Sydney v Austrálii, skupinu podivných stromů. Jeden z turistů  to oznámil členu parkové služby, který pak ukázal vzorky listů botanikovi. K velikému překvapení se zjistilo, že jde o starověký druh, který byl v podstatě zmrazen v čase od doby, kdy se po Zemi potulovali dinosauři. Vědci následně dekódovali jeho genom, aby pochopili, jak přežil tak dlouho téměř beze změny.

V lidském těle je řada vysoce mechanicky namáhaných uzlů. Typicky se jedná (nejen) o všechny velké klouby. Pokud dochází k jejich selhávání, pak od prvopočátků aplikace implantátů představují kovy materiály první volby pro konstrukci náhrad. Nicméně je v rámci objektivity třeba konstatovat, že v řadě případů jsou implantáty komplexními systémy obsahujícími též polymerní a anorganické/keramické komponenty. Kovovým biomateriálem je, na základě ne zcela vyčerpávající definice, systém založený na jedné nebo více kovových komponentách, který splňuje všechny technické a legislativní požadavky pro aplikaci v lidském organizmu.

Asi 70 procent zemského povrchu je pokryto vodou, přesto oceány zůstávají pro vědce z velké části záhadou. O povrchu Měsíce se ví více než o hlubinách oceánu. Ve skutečnosti na Měsíc vkročilo 12 lidí, ale pouze tři byli v Mariánském příkopu – nejhlubší části oceánu, v hloubce zhruba 11 kilometrů. Na oslavu Světového dne oceánů (8. června) uvádíme několik nejzajímavějších objevů z oceánů naší planety.

Létáme do vesmíru, hledáme cizí civilizace, a přitom na naší vlastní planetě jsou neprobádané říše, které se zdají být téměř mimozemské. Průsvitné ryby poletují sem a tam, podivné, květům podobné lilijice se houpají ve vodě. Z temnoty podmořských kaňonů se zjevují bizarní příšery. Kde taková místa jsou? Jsou ve všech z pěti světových oceánů. Nejhlubším místem v Tichém oceánu (a na celé Zemi) je Mariánský příkop. Jeho nejhlubším bodem je Challenger Deep poblíž amerického území Guam - 10 973 m pod hladinou vody. Nejhlubší oblastí Atlantského oceánu je Milwaukee Deep hluboký 8 408 m v Portorickém příkopu.) Bezejmenná oblast na dně Indického oceánu dosahuje 7 290 m. Jižní oceán (také zvaný Antarktický oceán) jde až do 7 385 m v jižním Sandwichově příkopu a Severní ledový oceán klesá do hloubky 4 877 m v Molloy Deep v průlivu Fram. Jsou daleko od dosahu Slunce -  a přece je zde život.

Zvířata, zejména ta na souši, nemohou růst donekonečna. Hlavní důvod tkví v geometrii. Největším zvířetem, které kdy na Zemi chodilo, byl pravděpodobně dinosaurus Argentinosaurus, mohutný titanosaurus o hmotnosti 70 tun, který žil asi před 90 miliony let v období svrchní křídy. Pro srovnání - dnes je nejtěžším zvířetem na zemi slon africký (Loxodonta), který váží méně než 7 tun. Ale mohlo by ho někdy nějaké zvíře překonat? Existuje limit, jak velké zvíře může být? Možná nejtěžším zvířetem, které kdy žilo, je plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) s průměrnou váhou 150 tun, ten ovšem žije ve vodě.