Je ti teplo, děvenko Země?

Přirozenému skleníkovému efektu vděčíme za přijatelnou teplotu na Zemi už odedávna. Udržoval na Zemi stabilní teplotu 15 °C. Je ale již prokázaným faktem, že v posledních letech se jeho působení posiluje – průměrná teplota na Zemi roste. Naproti tomu není prokázáno (a názory se různí), zda globální oteplování nezpůsobují ještě jiné mechanismy a zda růst množství skleníkových plynů v atmosféře způsobuje svou činností člověk.

Princip skleníkového efektu:
Sluneční záření dopadá na Zemi, která
ho z větší části odráží zpět. Skleníkové
plyny (vodní pára, oxid uhličitý, metan
a další) přítomné v atmosféře propouštějí
částečně sluneční záření k povrchu Země, avšak
působí jako clona pro dlouhovlnné záření zpětně
vysílané zemským povrchem. Toto tepelné záření,
vyzařované zemským povrchem, je absorbováno
skleníkovými plyny a opět vyzářeno – část
směrem k povrchu Země, který se tak ohřívá.
Jde o poměrně křehkou rovnováhu, kterou může
narušit změna obsahu skleníkových plynů.

CO SE DĚJE
Průměrná teplota na Zemi se ve dvacátém století
zvýšila o 0,6 °C. Pokud bude oteplování pokračovat,
mohly by do roku 2035 úplně zmizet ledovce
v Himálaji. Ledovec na vrcholu Kilimandžára se od
r. 1912 zmenšil o 82 %, z toho celé dvě třetiny od
roku 1988. V současné době tento ledovec ročně
ubývá o půl až jeden metr, předpokládá se, že
úplně zmizí v rozmezí let 2015 až 2020. Ledovec
Qori Kalis v peruánských Andách ustupuje rychlostí
155 km za rok. Od roku 1996 tají mnohem rychleji
než dříve také grónské ledovce. Rychlost, s jakou se
rozpouštějí do moří, se zvýšila na 400 mm za den.
Rychlost tání ledovců na Aljašce se prudce zvýšila
zejména v posledních pěti až deseti letech. Alpské
ledovce ztratily od roku 1850 zhruba polovinu své
původní hmoty. Ve východní oblasti Arktidy zmizelo
v letech 1978 až 2000 zhruba 1 200 000 km2
ledu. Průměrná celoroční tloušťka ledu tam
bývala dříve až 7 m, zatímco dnes činí zhruba 3 m.
V Grónsku se lovci propadají ledem v místech,
kde byl ledový příkrov vždy silný a pevný. 22 tisíc
ledních medvědů, kteří v létě loví tuleně z velkých
plovoucích ledových ker, je ohroženo hladem,
protože musejí čekat celé týdny, než ledové kry
doplují k pevnině.

JAK JSME NA TO PŘIŠLI?
Ubývání ledovců spolehlivě potvrzují snímky
z družic. Observatoř CDIAC (Carbon Dioxide Information
Analysis Center) na vrcholu havajské sopky Mauna
Loa (3400 m n. m.) zaznamenává množství
oxidu uhličitého v atmosféře nepřetržitě od roku
1958. Tehdejší hodnota byla 315 ppm (parts
per million), nyní už dosáhla 376 ppm. Zatímco
v posledních desetiletích přibývalo oxidu uhličitého
v průměru o 1,3 ppm ročně, v posledních
letech stoupá koncentrace plynu ročně o více
než 2,5 ppm. Tento nárůst potvrdily i ostatní
stanice ve světě. V atmosféře přibývá i dalších
skleníkových plynů, jako je metan a oxid dusný.
Těch je mnohem méně než oxidu uhličitého,
jejich „skleníkové“ účinky jsou ale silnější.
Vědci také získávají vzorky starých hornin při
hlubinném vrtu do mořského podloží. Z nich
lze poznat, zda je oteplování Země něčím výjimečným,
nebo zda už to tady bylo. Posloupnost
vrstev, které se tak dostaly po milionech
let na světlo, dokazuje, že v dávné minulosti
docházelo k významnému oteplení povrchu
naší planety zhruba každých tisíc let.
Tyto epizody mohly být způsobeny vulkanickými
erupcemi či podmořskými zemětřeseními,
která uvolňovala tzv. skleníkové plyny.

CO BY SE JEŠTĚ MOHLO DÍT
IPCC, Mezinárodní panel o klimatických
změnách, na své webové stránce zveřejňuje
studie, grafy a prognózy, podle nichž teplota
na Zemi do roku 2100 vzroste o jeden až pět
stupňů Celsia. Nejnovější poznatky o přibývání
oxidu uhličitého dávají tušit, že skutečnost bude
blízko horní hranici. Jaké to bude mít důsledky
pro svět na konci jednadvacátého století? Pravděpodobně
nerovnováhu klimatického systému
Země, horka a sucha, prudké bouře a záplavy,
některé části světa se oteplí, jiné ochladí...
Klimatické změny mohou narušit směr velkého
mořského proudu obíhajícího kolem planety
(tzv. termohalinní cirkulace). Na základě toho
by už během deseti let (!) mohl nastat klimatický
šok – v Asii, v Severní Americe a v Evropě
by teplota klesla, zatímco na jižní polokouli
by se zvýšila. Geopolitické důsledky by byly
obrovské. Evropu by postihlo sibiřské klima,
Čínu hladomor, ve světě by vypukly četné války
za dobytí zdrojů nezbytných k životu.
Většina zamrzlé vody kolem severního pólu
by mohla na konci tohoto století následkem
globálního oteplování zcela roztát, a pokud
bude pokračovat, zmizí 80 procent arktického
ledu do roku 2090.
Do roku 2050 se zmenší Alpské ledovce
až o dvě třetiny. Studené zimy na starém
kontinentu podle evropských klimatologů zcela
ustanou kolem roku 2080.

KDOSI SPOČÍTAL, ŽE
• roztáním veškerých ledovců stoupne moře až
o 90 metrů, zaplaví přímořské kraje, takže
např. Holandsko úplně zmizí pod vodou.
• vzhledem k dosavadnímu tempu přírůstků emisí
oxidu uhličitého v atmosféře zbývá už jen sotva
deset let, než koncentrace tohoto plynu bránícího
v ochlazování Země dosáhne kritické hranice. Poté
se rozběhnou podle všeho již nekontrolovatelné
procesy s vysoce ničivými následky pro přírodu
a lidskou civilizaci.

KDO CO ZA TO MŮŽE?
Křivka naměřených hodnot oxidu uhličitého
zhruba z osmdesáti procent kopíruje průmyslový
růst. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje do
ovzduší CO2 vázaný v pravěkých rostlinách po miliony
let. Množství CO2 uvolňovaného spalováním
známe téměř přesně – dá se spočítat z množství
paliva. Naproti tomu množství CO2 uvolňovaného
přírodními procesy (jako metabolismem všech živočichů,
sopkami, výrony CO2 ze země apod.) jen
odhadujeme – ale i hrubý odhad vychází v poměru
260:7 pro přírodní vlivy.
Největší rozdíly jsou v interpretaci příčin.
Geologové odhadují, že jsme právě v období
mírného cyklického vzestupu po době miniledové
(vrchol v roce 1750) a že by teplota měla
růst asi do roku 2100, načež se dá očekávat
normální pokles. Jedním z možných, třebaže
zatím nepotvrzených, vysvětlení růstu CO2 je
oslabování takzvaných uhlíkových propadů. To
jsou taková místa na Zemi, která rizikové plyny
pohlcují, například oceány a lesy.
Naopak jiné studie mluví o tom, že ohromná
množství skleníkového plynu metanu vydechují
velké vodní plochy vzniklé zatopením lesů a luk,
tedy např. přehradní jezera. Rostlinné zbytky na
dně se rozkládají a metan uniká do ovzduší.

DÁ SE S TÍM NĚCO DĚLAT?
Přestat vypouštět do ovzduší zplodiny ze spalování
fosilních paliv. Pro výrobu energie využívat jaderné
elektrárny, které oxid uhličitý neprodukují, a tam,
kde to bude možné, i obnovitelné zdroje – Slunce,
vodu, vítr a biomasu. Dále by se mělo zamezit
zbytečnému kácení pralesů, které jsou zelenými
plícemi naší planety.
Důležitá je skutečnost, že i kdybychom udrželi
koncentrace oxidu uhličitého na stejné úrovni,
zvětší se jeho množství během následujících dvou
století na 500 ppm (princip setrvačnosti). To platí
také pro růst hladiny oceánů, hladina se bude nadále
zvyšovat i za předpokladu, že od teď nebudeme
emise CO2 zvyšovat…

PRYČ S DOBYTČÍMI PŠOUKY!
Ze zažívacího traktu krav, koz, ovcí a dalších přežvýkavců vycházejí
plyny obsahující mnoho metanu. Dá se spočítat, že celosvětově přispívá
tento „zdroj“ 15 % k emisím skleníkových plynů. Např. na Novém
Zélandu, kde se chovají mnohamilionová stáda dobytka, činí tyto plyny
více než polovinu emisí všech skleníkových plynů tohoto státu. Jedna
kráva prý vyprodukuje za svůj život tolik emisí, jako vznikne při spálení
4 cisteren benzínu. Politici chtějí zavést daň za dobytčí pšouky, z jejíchž
výnosů by se platil výzkum boje proti globálnímu oteplování. Rozezlení
farmáři posílají poslancům na protest balíčky s hnojem.... V Rusku na
to jdou jinak – vyvíjejí vakcínu na očkování krav, po níž by se kraví prdy
omezily jen na 8 %. Pozor! Lidi prdí taky!

TIP PRO VÁS
Grafy růstu teploty a dalších indikátorů vlivu člověka na atmosféru
v industriálním období jsou převzaté ze stránek IPCC
(Intergovernmental Panel on Climate Change). Najdete zde mnoho
dalších varujících údajů, obrázků a statistik.
http://www.ipcc.ch/