Světlotisk Jakuba Husníka

Slova Erasma Rotterdamského, že „kniha je člověku mnohdy oděvu potřebnější“ snad nejlépe charakterizují činnost tiskařů a nakladatelů působících po řadu století i v českých zemích, kde se rodili geniální vynálezci v oboru polygrafie nadaní bohatou invencí. Vedle Aloise Senefeldera a Karla Klíče k nim patří také Jakub Husník, talentovaný český malíř a grafik, vážený středoškolský profesor kreslení, průkopník fotografie, nápaditý vynálezce, úspěšný podnikatel a především polygrafický odborník, jehož jméno je v historii vědy a techniky spjato s grafickou technikou tisku z plochy – se světlotiskem. Český umělec, vynálezce a podnikatel se jako jeden z mála dočkal uznání už za svého života.

Syn myslivce

Jakub Husník se narodil v roce 1837 ve Vejprnicích do početné rodiny mysliveckého adjunkta Vavřince Husníka, který sloužil na šlechtických panstvích křimických Lobkoviců v těsné blízkosti Plzně. Zde však Jakub prožil jen rané dětství, než spolu s devíti sourozenci přesídlili na otcovo další působiště na konopišťském zámku. Obecnou školu navštěvoval ve středočeském Benešově. Výborně prospíval na nižším německém piaristickém gymnáziu v Praze a později i na vyšší reálné škole, opět německé, přestože z počátku vůbec neuměl německy a musel se všechno učit zpaměti. Již tehdy se projevovala jeho příznačná celoživotní píle a pracovní nasazení.

Malířem

V letech 1853 až 1859 studoval malířskou Akademii v Praze, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Vzdělávání ve výtvarném oboru pak prohloubil na Královské akademii výtvarných umění v „Rubensově městě“ Antverpách (1859-1861), kde studoval u profesora Laria proslulý vlámský kolorit. Osvojil si zde také základy vlámštiny a francouzštiny, což se mu později velice hodilo.

Po návratu bydlel u otce v Benešově a jezdil ke strýci na faru v Uhříněvsi. Z té doby pocházejí některé jeho malby pro výzdobu v okolních kostelích. V kostele v Kolovratech a Karlovicích vytvořil v roce 1861 malby na oltářích. Pilně maloval portréty, ale věnoval se mimo jiné také těsnopisu a exaktním vědám.

V roce 1863 byl jmenován profesorem kreslení a těsnopisu na reálném gymnáziu v Táboře. Ve volném čase se podílel na malířské výzdobě ambitů v Klokotech, ale především začal studovat všechny dostupné prameny o nové reprodukční technice.

Na scéně je světlotisk

Světlotisk je fotochemický proces, při němž se tisková deska vytváří fotografickou cestou. Husník zopakoval všechny náročné a nákladné pokusy svých vrstevníků a předchůdců, otců fotografie. Patřili k nim především Joseph Nicéphore Niépce (1765-1833), Hippolyte Bayard (1801-1887), Louis Daguerre (1787-1851), Hércules Florence 1804-1879), Louis Poitevin (1819-1882) nebo Fox Talbot (1800-1877).

Jakub získal věnem dostatek finančních prostředků, které využil k rozsáhlému experimentálnímu výzkumu techniky světlotisku, kterou spolu s nadšeným pomocníkem, táborským lékařem Schwarzem, dovedli v roce 1868 k naprosté dokonalosti. A to takové, že přiváděl do rozpaků samotné výtvarníky, když měli rozlišit vlastní originály od Husníkových reprodukcí.

Jako první použil silné rovné sklo. Na ně nanesl chromovou světlocitlivou želatinu, do které po vysušení překopíroval fotografický tónový negativ. Poté se celá vrstva navlhčila. Světlem utvrzená místa na rozdíl od těch navlhčených dobře přijímala barvu. Výsledné fotografie byly výrazně jemnozrnné.

Dvoutónové fotografie

Husník se v 60. letech 19. století věnoval i zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii a již v roce 1863 přišel s prvním vynálezem dvoutónových fotografií. Vynález postupně zdokonalil, takže dokázal zhotovit i tisíc otisků.

V roce 1873 se i s rodinou ocitl ve Vídni, kde pracoval ve státní tiskárně. Vyučoval zde mladé adepty reprodukční techniku, a ve spolupráci s Karlem Klíčem zaváděl tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepére nedokázal rozeznat svůj originál od kopií.

Návrat do ateliéru

Roku 1877 se Husníkovi vrátili do Čech. Po jmenování profesorem kreslení vyučoval na reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze. Současně založil v roce 1879 pod krycím názvem M. Husník (jako státní zaměstnanec nemohl podnikat) v Sadové ulici fotozinkografickou dílnu a fotografický ateliér, které vedla celých deset let jeho manželka Marie. Jako první u nás začal k fotografickým účelům používat Křižíkovy elektrické obloukové lampy. V roce 1873 vynalezl fotolitografický přetiskovací papír, začal ho vyrábět a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1885 vynalezl klihotypii a v roce 1887 na ni obdržel patent.

Autorem albertotypie nebyl Joseph Albert, ale Jakub Husník

Asi deset let předtím zasáhla do Husníkova života významná událost. Ve stejné době se stejným problémem úspěšně zabýval i dvorní fotograf bavorského královského domu v Mnichově Joseph Albert (1825-1886). Ten si v příloze časopisu Photographische Mitteilungen přečetl informaci o Husníkovi a v květnu roku 1869 s ním podepsal smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití, a to za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. Husník se tehdy rozhodl velmi správně – vybavené tiskárně J. Alberta nebyl počtem ani kvalitou reprodukcí schopen konkurovat. Smlouva však na delší čas zabránila poznat skutečného vynálezce, protože se zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Proto se ve světě mluvilo o albertotypii. Až při soudním procesu A. Markla, který vydal v roce 1870 příručku o polygrafii, v níž byl popsán způsob reprodukování Albertovou metodou, vyšel najevo Husníkův podíl na vynálezu, který posléze uznal i německý tisk.

Aby se netrhaly nitě, vynalezl kličkaře

V roce 1907 se Husník stal čestným členem fotografických společností ve Vídni a Berlíně. Své technické nadání uplatnil překvapivě i v oboru šicích strojů. V roce 1869 přenechal za „honorář“ pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson vynález zařízení zvaného kličkař, které mělo zamezit trhání nití.

Zdokonalil trojbarevnou reprodukční techniku

Od roku 1888, kdy byl penzionován, se začal plně věnovat polygrafii a vedení svého podniku. V témže roce přijal za společníka svého zetě A. Häuslera, který pečoval o obchodní záležitosti rodinné firmy Husník a Häusler. Pracovali v ní také další příbuzní včetně Husníkových a Häuslerových dětí. V roce 1893 Jakub Husník společně se synem Jaroslavem (1871-1912) zdokonalili trojbarevnou reprodukční techniku pro knihtisk. Dodávali také samostatné trojbarvotiskové štočky podle objednávky zákazníků. V roce 1900 se závod přestěhoval do nové budovy v Praze na Žižkově v Husinecké ulici.

Husník byl také autorem několika příruček z oblasti reprodukčních technik, např. Die Heliographie (1905). V roce 1880 vyšla tiskem jeho přednáška Rozvoj fotografie až na stupeň nynější její dokonalosti, první české pojednání o technologickém vývoji fotografie.

Úspěchy firmy Husník a Häusler

Největší rozkvět firmy nastal v období let 1900 až 1914, kdy patřila k největším a nejznámějším polygrafickým podnikům v Evropě. Zaměstnávala více než 120 dělníků a úředníků. Jako jedna z prvních polygrafických firem připravovala černobílé a barevné reprodukce pro knihtiskárny. Vše probíhalo v epoše velkých nakladatelství, většinou v rukou jediného majitele, která skončila první světovou válkou – šlo například o nakladatelství J. Otto, Jos. R. Vilímek, F. Šimáček, Fr. A. Urbánek a synové, F. Topič nebo Fr. Borový.

Firma Husník a Häusler kromě toho prováděla reprodukční práce pro různá vydání přírodopisných atlasů, učebnic a kuchařských knih, pro módní a jiné obchodní katalogy, ceníky koberců, hudebních nástrojů (Petrof v Hradci Králové), porcelánu, keramiky, strojů (Škodovy závody v Plzni) a dalších většinou drahých výrobků. Měla své obchodní zástupce takřka ve všech významných evropských metropolích – v Berlíně, Londýně, Paříži, Budapešti, Varšavě, Petrohradě, Lipsku a Krakově. Díky tomu se reprodukčními pracemi podílela na realizaci řady významných vydavatelských projektů v zahraničí, jakými bylo například vydání reprezentativního cestopisu o Švýcarsku tištěného na křídovém papíře nebo několikasvazková publikace Galerie Evropy.

Zakázka pro císaře Viléma II.

Veškeré fotografické předlohy si musela firma opatřit sama na místě, reprodukce pro knihtisk se podle nich připravovaly v žižkovském závodě. Zajímavou zakázkou byla výroba štočků pro trojbarevný knihtisk díla Deutsche Kolonien (Německé kolonie). Knihu připravovali v Německu jako dar k narozeninám císaři Vilému II. (1859-1941). Vydavatel však ve své průmyslově vyspělé zemi ani jinde v Evropě nenašel firmu, která by dokázala odevzdat práci na požadované úrovni. Císaři ovšem muselo zůstat utajeno, že reprodukce provedla česká firma, a proto se štočky nesměly označovat značkou HH, která se jinak běžně používala.

Výjimečným podnikatelským činem byla dlouholetá spolupráce s nejstarší fotografickou firmou na světě Fratelli Alinari (dnes Alinari 24 ORE), sídlící ve Florencii. Ta se od svého založení v roce 1852 specializuje na náročná díla – portréty, fotografie uměleckých děl a historických památek. Dodnes patří k několika málo firmám, které ještě využívají Husníkův vynález.

Evropsky uznávaný polygrafický odborník Jakub Husník zemřel v Praze před sto lety uprostřed první světové války. Je jednou z osobností, které se zasloužily o rozvoj vědy, techniky a průmyslové výroby v českých zemích na přelomu 19. a 20. století a o dosažení úrovně hospodářsky vyspělých zemí světa.

Zdroje

Encyklopedická edice LISTY. Podnikatelé. Encyklopedický dům. Praha 1998.

Fikari, R.: Přehled grafických technik. Praha 1955.

Hlaváč, M., M.: Tvůrci českého zázraku. APS Agency. Praha 2000.

Hoch, A., A.: Slovníček dějin techniky a vynálezů. Orbis. Praha 1947.

Khel, R.: Poselství papíru. Karolinum. Praha 1999.

Khel, R.: Papír všude a se vším. Mladá fronta. Praha 2007.

Kneidl, P.: Z historie evropské knihy. Svoboda. Praha 1989.

Kolektiv autorů: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri. Praha 2002.

Kolektiv autorů: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Rovina. Prachatice 1992.

Kolektiv autorů: Československý biografický slovník. Academia. Praha 1992.

Kolektiv zpracovatelů: Ottův slovník. Osobnosti Česko. Ottovo nakladatelství. Praha 2008.

Kvítek, M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Fragment. Havlíčkův Brod 1994.

Mrázková, D.: Příběh fotografie. Mladá fronta. Praha 1985.

Tausk, P.: Dějiny fotografie. SPN. Praha 1980.

Zach, A.: Stopami pražských nakladatelských domů. Thyrsus. Praha 1996.