Rubriky

Mezi základní měřítka vyspělosti společnosti patří i zpracování energie. Platí to od dob rozdělávání ohně v jeskyních našich předků až po zkrocení štěpení těžkých jader v energetice. A k produkci energie patří i umění jejího skladování – akumulace.

Uran není jediným palivem pro jaderné reaktory, je však palivem dominantním. Odkud vlastně pochází? V měřítku Sluneční soustavy, kde stejně jako Slunce jsou i plynné planety tvořeny převážně nejlehčími prvky vodíkem a heliem a terestrické planety železem, kyslíkem, hořčíkem a křemíkem, není existence prvků s vysokým protonovým číslem obvyklá. Současné teorie hovoří o tom, že tyto prvky vznikly za ohromného toku neutronů při výbuchu jedné, případně více supernov.

Nad nově objevenou jadernou energií nastalo v polovině minulého století veliké nadšení. Jádro se zdálo být konečně objeveným klíčem k dostatku energetických zdrojů a k nekonečně velké zásobě energie pro pohony dopravních strojů, včetně dopravních a vojenských letadel. Vítězství ve druhé světové válce znamenalo pro USA impuls, aby upevnily svou vedoucí světovou pozici zkonstruováním nového typu bombardéru, který by dokázal dlouhodobě ovládat vzduch bez nutných mezipřistání a doplňování paliva.

„Moje nejoblíbenější součástka v televizním přijímači je vypínač." V. K. Zworykin

Fenomén televize se stal technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie lidstva. Podílel se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem pozměnil hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez něj nelze představit. Jednou z nejvýznamnějších postav dějin televizního přenosu ve světě, která se výrazně zasloužila o vývoj televizní techniky, byl Rus žijící v USA Dr. Vladimír Kosma Zworykin. Od jeho úmrtí letos uplynulo třicet let. Ačkoliv patří mezi protagonisty televizního vysílání, jeho jméno často v širším povědomí dnešních generací chybí.

Mikročipy chlazené a napájené kapalinou mohou jednoho dne strčit do kapsy i superpočítač typu Watson.

Cesta k pozici kontrolní fyzik – přesněji řečeno technoložka reaktorové fyziky v Jaderné elektrárně Dukovany – začala pro Julii studiem oboru Radiační ochrana na Jaderné fakultě ČVUT v Praze, oboru Odpadové hospodářství na České zemědělské univerzitě. Spolu s kolegyní Monikou Mervartovou a Martou Soukupovou z Jaderné elektrárny Temelín je jediná z žen působící na této pozici v ČR. Absolvovala půlroční stáž ve španělské Valencii a dva roky pracovala ve Státním ústavu radiační ochrany. V současnosti se věnuje také doktorandskému studiu na FEL ČVUT. V roce 2011 se zúčastnila mezinárodní soutěže žen pracujících v jaderné energetice pořádané EdF spolu s WIN (Women in Nuclear) France a WIN Europe, s názvem „Fem’Energia 2011“. A vyhrála!