Hledači obnovitelných zdrojů aneb není tak jednoduché nastavět všude větrníky a slunečníky….

Význam obnovitelných zdrojů energie coby alternativy ke „klasickým“ energetickým zdrojům v poslední době neustále stoupá. Cílem ČR je podle klimaticko-energetického balíčku EU v roce 2020 vyrábět z obnovitelných zdrojů celkem 13,5 % energie. O vyhledávání nových příležitostí se stará například šestnáctičlenný tým pracovníků odboru rozvoj společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje.

Kromě slunce, vody a větru patří k obnovitelným zdrojům pro výrobu elektrické energie i biomasa a bioplyn, který vzniká při mikrobiálním rozkladu organické hmoty za nepřítomnosti kyslíku. „Náš odbor se zabývá vyhledáváním a přípravou projektů založených na využívání slunečního záření, vodní energie, větru a bioplynu,“ říká vedoucí odboru rozvoj společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje Tomáš Szkandera.

Šestnáctičlenný tým je rozdělen na specialisty na jednotlivé obnovitelné zdroje energie a projektové manažery. Každý z nich má rozpracováno několik projektů v různém stádiu přípravy. Vybudovat nové zařízení na výrobu elektrické energie postavené na využití některého z obnovitelných zdrojů totiž není nic jednoduchého. „Je to běh na dlouhou, několikaletou trať, během nějž se mohou zcela změnit podmínky a pravidla hry. Musíme proto hned na začátku dobře a důkladně posuzovat možná rizika a vždy mít více želízek v ohni, abychom zvýšili šance, že se nám podaří některé z projektů dotáhnout do úspěšného konce.“

U stolu i v terénu

Vše začíná vytipováním vhodné lokality, kde by mohly být příznivé podmínky například pro výstavbu nové větrné elektrárny. Už jen to dá dost práce – lokalita musí splňovat celou řadu podmínek. Tou základní je dostatečné množství zdroje energie, v tomto případě tedy větru. V místě musí být elektrické připojení, dobrá dopravní dostupnost, aby se tam dala dopravit potřebná technologie, která v případě větrné elektrárny váží přes 200 tun. Musíte také splňovat zákonem dané náležitosti, které se týkají hlukových limitů, lokalita nesmí být součástí žádné přírodní rezervace či chráněné krajinné oblasti. V případě, že lokalita všechny tyto podmínky splňuje, je čas pustit se do zdlouhavého boje, který se může kdykoli zadrhnout. „Potřebujete získat souhlas obce – někde vás čeká vstřícný přístup, jinde naopak narazíte na velký odpor vedení obce nebo veřejnosti, a tak přesvědčujete, vysvětlujete, prezentujete občanům, co daný projekt obci přinese, a snažíte se všechny přesvědčit, že by bylo dobré jeho realizaci podpořit. Pokud se podaří získat souhlas obce, je nutné ještě získat pro plánovaný nový zdroj rezervaci výkonu, a pak projít martýriem procesu posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA). S tím souvisí roční ornitologická studie, pokud se v jejím průběhu zjistí, že se v místě nachází nějaký ohrožený ptačí druh, je s projektem konec,“ podotýká Tomáš Szkandera. Pokud se přes všechna tato úskalí podaří úspěšně přenést, je na řadě ještě změna územního plánu a stavební řízení, než je možné začít stavět. Přípravná fáze trvá běžně pět až sedm let.

Legislativní překážky

V současné době tvoří výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v rámci Skupiny ČEZ zhruba 4 % celkové výroby elektřiny. Podle Tomáše Szkandery to určitě není konečné číslo. „Vždy samozřejmě půjde o doplňkové zdroje, jejich význam však určitě do budoucna poroste,“ míní. V současné době však legislativa dalšímu budování zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie moc nepřeje – a ani veřejnost mu není příliš příznivě nakloněna. Může za to nedávný boom fotovoltaických elektráren, vyvolaný štědrou výkupní cenou, kterou stát těmto projektům garantoval a která se promítá do celkového zvýšení cen elektřiny pro koncové zákazníky. Přes svou ekologičnost tak nemají obnovitelné zdroje energie v současné době nejlepší image. Jednou z velkých námitek proti jejich většímu využívání je kromě vyšších výrobních nákladů na kilowatthodinu elektrické energie také jejich nevypočitatelnost pro stávající rozvodné sítě. „Samozřejmě, že energetika musí stát vždy na těch zdrojích, které běží v základním zatížení a je možné je nasazovat podle potřeby, na druhé straně bude nutné si zvyknout i na obnovitelné zdroje energie, naučit se s nimi pracovat a integrovat je do sítí,“ říká Tomáš Szkandera. Řešením jsou tzv. Smart Grids – inteligentní sítě, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase v místním i v globálním měřítku. „I naši specialisté se podílejí na projektech, které by měly napomoct lepšímu využití energie z obnovitelných zdrojů v rámci naší přenosové soustavy – jsou zastoupeni v týmu, který pracuje na vytvoření Smart Regionů,“ říká Tomáš Szkandera.

Možnosti tu jsou

Nejslibnější potenciál z obnovitelných zdrojů má v současnosti vítr. Protože Česká republika nemá příliš vhodné podmínky pro větrnou energetiku, bude se další vyhledávání vhodných míst odehrávat většinou v zahraničí.