Medicína a přírodověda

Článků v rubrice: 312

Co uvádí vodní houby do pohybu

Vodní houby nemají neurony ani svaly, přesto se pohybují.  Jak to dělají a co nám to říká o vývoji krevních cév u vyšších živočichů, odhalili vědci z Evropské mikrobiologické laboratoře (EMBL) v Heidelbergu.

Fotogalerie (2)
Sladkovodní houba Spongilla lacustris (zdroj Wikimedia Commons, 3.0)

Věděli jste, že se houby mohou pohybovat? I když nejsou zrovna zastánci podvodní akrobacie, vykazují koordinované pohyby – přestože nemají svaly ani neurony. Arendt Group EMBL Heidelberg ve spolupráci se Savitski Team a Prevedel Group, spolu se spolupracovníky z University v Heidelbergu a Yaleovy University odhalili překvapivá fakta, která vrhají světlo nejen na pohyb houby, ale také na vývoj krevních cév u lidí a u zvířat. Pomocí pokročilých molekulárních technik zjistili, že prastarý „relaxačně-zánětlivý“ molekulární mechanismus (Ancient ‘relaxant-inflammatory’ mechanism) nám pomáhá lépe pochopit pohyb hub. Studie byla publikována v časopise Current Biology. Nový výzkum ukazuje, že na rozdíl od dřívějších předpokladů je pohyb houby řízen spíše relaxací než kontrakcí, a zdůrazňuje evoluční spojení s cévním systémem obratlovců.

Vodní kanálky jsou vývojovým předchůdcem cév

Pohyb hub závisí na systému hustě větvených vodních kanálů uvnitř jejich těla. Když se některé z těchto kanálů uzavřou a voda se vypustí, houba pohne celým tělem. Dříve se věřilo, že tento pohyb způsobují kontrakce buněk vystýlajících kanály. Podle nových poznatků však tento pohyb souvisí spíše s relaxací a deflací (snížením objemu nebo tlaku) vodních kanálů, podobně jako při vyfukování balónu. Úplně stejná reakce reguluje kontrakci našich krevních cév, což je důležitý determinant krevního tlaku.

Vědci použili pokročilou mikroskopii, farmakologii, jednobuněčné sekvencováni a několik nových proteomických(*) technik k prozkoumání molekulárního a buněčného mechanismu deflace houby. Zjistili, že houbu pohání relaxace stresových vláken uvnitř buněk kanálů. Relaxaci spouští evolučně starý mechanismus podobný zánětu, který také reguluje kontrakci krevních cév u lidí a dalších obratlovců a je důležitým faktorem ovlivňujícím krevní tlak. Objev dokazuje, že reakce jako zánět a relaxace cév se neomezují pouze na nás, ale vyskytují se i u našich vzdálených příbuzných – mořských hub.

Když jsem se dozvěděl, že houby se skutečně pohybují a že molekulární a buněčný základ pohybu houby byl dosud z velké části neznámý, zaujalo mě to,“ řekl Fabian Ruperti, doktorand v Arendt Group a první autor studie. „Jako biochemik jsem byl nadšený, že jsem se s touto otázkou vypořádal kombinací nových nástrojů, jako je funkční proteomika. Tyto procesy jsou relevantní nejen pro nás, ale také pro mnoho zvířat. To znamená, že strukturu a funkci těchto systémů můžeme pochopit pouze v kontextu evoluce.“

Podrobnosti včetně videomateriálu najdete na: https://www.embl.org/news/science/ancient-relaxant-immuniming-mechanism-get-sponges-moving/

Zdroj: Tisková zpráva EMBL a článek Ruperti F. a kol. Molekulární profilování deflace houby odhaluje starou relaxačně-zánětlivou reakci. Aktuální biologie, publikovaná 4. ledna 2024. DOI: 10.1016/j.cub.2023.12.021, https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(23)01676-7

*Pozn. red.: Proteomická technika se zabývá studiem celkového proteinového obsahu v buňkách, tkáních nebo organismech. Mezi hlavní proteomické techniky patří:

  1. Elektroforéza: Metoda, která odděluje proteiny na základě jejich velikosti a náboje. Může být dvoudimenzionální (2D) nebo jednodimenzionální (1D).
  2. Hmotnostní spektrometrie (MS): Analyzuje hmotnost proteinů a peptidů. Pomocí MS lze identifikovat proteiny a kvantifikovat jejich přítomnost.
  3. Izotopové značení: Používá se k porovnání proteinů v různých vzorcích. Například metoda iTRAQ umožňuje kvantifikaci proteinů v různých biologických vzorcích.
  4. Gelová chromatografie: Odděluje proteiny na základě jejich afinitních vlastností ke gelovým kolonám.
  5. Proteinová mikroskopie: Vizualizuje lokalizaci proteinů v buňkách pomocí fluorescenčních sond.
  6. Proteinová interakční analýza: Studuje interakce mezi proteiny, což pomáhá pochopit jejich funkci.
  7. Proteomická analýza: Kombinace různých technik pro komplexní studium proteinů.
(red)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Teorie původu náboženství

„Bůh je krásný, úžasný vynález lidského mozku“, říká teoretický fyzik a matematik Brian Greene. Je tomu tak? Opravdu není „nad námi“ něco víc, ...

Přes tisíc mladých fyziků na jednom místě

To může znamenat jediné – Fyziklání! Letňany zaplavili nadšení fyzikové! V pátek 14. února proběhl již 19. ročník populární týmové soutěže Fyziklání, ...

Nová tkanina, která vás udrží v teple i v ultrachladném počasí

Nová inteligentní tkanina může zvýšit teplotu o více než 30 stupňů Celsia již po 10 minutách na slunci. Do materiálu jsou zabudovány specializované nanočástice, které absorbují ...

Chytré domácnosti a „hodinoví ajťáci“

Světla, která se sama rozsvítí a zhasnou, topení, které nastaví ideální teplotu, než přijdete z práce, dveře, které se po odchodu zamknou, pračky, myčky a vysavače ovládané na dálku.

Tajemství komplexu menších spliceozomů

V lidských buňkách se k produkci proteinů používá pouze malá část informací zapsaných v genech. Jak buňka vybere ty správné informace? Velký molekulární stroj zvaný ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail