Nakládání s radioaktivními odpady II

V první části článku o nakládání s jadernými odpady jsme se věnovali historii a současnosti těchto odpadů. Tentokrát se zmíníme o jejich dělení a zdrojích.

Dělení podle aktivity

Radioaktivní odpady dělíme na přechodné, krátkodobé nízkoaktivní, krátkodobé středně aktivní, dlouhodobé nízkoaktivní, dlouhodobé středně aktivní a vysokoaktivní. Přechodné odpady jsou takové, jejichž aktivita po maximálně pěti letech skladování klesne pod stanovenou mez pro uvolnění do životního prostředí. Nízko a středně aktivní odpady obsahující pouze krátkodobé radionuklidy se ukládají v povrchových úložištích, ale obsahují-li větší množství dlouhodobých radionuklidů, je nutné je uložit do hlubinného úložiště. Za dlouhodobé radionuklidy považujeme látky s poločasem rozpadu 30 let a více. Jako poslední přichází na řadu vysokoaktivní odpady, pro něž připadá v úvahu pouze možnost uložit je do hlubinného úložiště. Do této kategorie patří například vyhořelé jaderné palivo a látky vzniklé při jeho přepracování.

S vyhořelým palivem to není zcela jednoduché. Prohlásit za odpad jej může pouze vlastník nebo SÚJB. Dokud k tomu nedojde, nejedná se o odpad, který lze uložit v úložišti, ať už přípovrchovém nebo hlubinném. Vyhořelé jaderné palivo je nutno skladovat do té doby, dokud nebude prohlášeno za odpad, nebo dokud nebude přepracováno. Obsahuje totiž stále mnoho radionuklidů v koncentracích, které v přírodě nenajdeme a které lze využít.
Je proto významným surovinovým a energetickým zdrojem.

Zdroje v ČR

V ČR jsou radioaktivní odpady zastoupeny především odpadem vzniklým během palivového cyklu jaderných elektráren, který začíná už těžbou uranu. Po těžbě zůstávají především haldy a odkaliště, které jsou kontaminované různými přírodními radionuklidy a jsou zdrojem plynného radonu. Odpady, které vznikly při těžbě a zpracování uranové rudy, tedy při hornické činnosti, jsou v současné době klasifikovány jako zdroje nerostů, nejde tedy o úložiště. I tak se na ně v oblasti radiační ochrany osob kladou stejné požadavky jako na jiné zdroje ionizujícího záření. Další nízkoaktivní materiály vznikají při výrobě žlutého koláče (uranový polotovar) a mají podobu kalů, kapalných odpadů, filtračních materiálů a železného šrotu.

Jak je to v jaderné elektrárně

V provozu jaderné elektrárny není radioaktivním odpadem pouze vyhořelé palivo. Dochází i k ozáření chladiva, konstrukčních materiálů a ochranných obleků pracovníků. Největší množství radioaktivního odpadu vznikne při vyřazování elektrárny do okolí po ukončení jejího provozu. Množství odpadu, které je možné uložit do hlubinného úložiště, se odhaduje pro Dukovany na 2000 m³, pro Temelín na 625 m³. Množství odpadu, které lze umístit do přípovrchového úložiště, bude představovat 6025 m³ v případě Dukovan a 4630 m³ v případě Temelína.

Institucionální odpady

Dalšími významnými producenty radioaktivních odpadů jsou různé instituce pracující s radionuklidy, například laboratoře, pracoviště na výrobu radiofarmak, provozovatelé výzkumných reaktorů a provozovatelé zářičů pro technickou a léčebnou diagnostiku. Na rozdíl od jaderných elektráren je zde hlavním problémem rozmístění radioaktivního odpadu na stovkách míst po celé republice. Tyto tzv. institucionální odpady jsou z hlediska nakládání a jaderného dozoru nejrizikovější. Navíc se velmi liší svou aktivitou a podobou – mohou to být radiofarmaka, chemikálie, biologický a technický odpad. Pro představu: v roce 2010 bylo vyprodukováno přibližně 150 m³ institucionálního odpadu.

Kontaminace přírodními radionuklidy

Zvláštní kategorií jsou materiály kontaminované přírodními radionuklidy, které nepocházejí z uranového průmyslu. Aktivita v těchto materiálech je přírodního původu a v některých případech překračuje povolené radiační limity. Jsou to především některé sklářské písky, fosfáty a keramické materiály, které bývají označovány jako NORM (Naturally Occuring Radioactive Material). Druhou skupinou označovanou jako TENORM (Technologically Enhanced Naturally Occuring Radioactive Material) jsou látky, v nichž se aktivita překračující limity nahromadí technologickým zpracováním; typickým příkladem je popílek z uhelných elektráren. Zneškodňování těchto materiálů zpravidla probíhá tak, že se shromažďují na zabezpečené skládce a zakryjí neaktivní zeminou.

(Příště o zpracování a ukládání radioaktivních odpadů)

Zdroje

Materiální Centra výzkumu Řež s názvy:
Zpracování a ukládání radioaktivních odpadů
Metody zpracování radioaktivních odpadů
Radioaktivní odpady

Podle

http://vetrovec.blog.idnes.cz/c/344813/Nakladani-s-radioaktivnimi-odpady.html