Kolik tokamaků má Iránská islámská republika?

Marsha Freeman z časopisu EIR (Executive Intelligence Review), se ptá: „Je dobře známo, že je Irán bohatý na naftu. Proč se tedy zabývá fúzní energií?“ Dr. Mahmood Ghoranneviss, Islamic Azad University Teherán, odpovídá: „Poněvadž íránské zdroje nejsou nevyčerpatelné a my tudíž budeme potřebovat nové zdroje energie. Irán bude potřebovat čistou energii a tou je bezesporu termojaderná fúze!“ Tedy žádná solární energie, žádné větrníky, ale slučování jader lehkých atomů – fúzní energie.

Iránská islámská republika a ITER Organization podepsaly dohody

Doslova rychlostí blesku po letošní červencové návštěvě staveniště ITER íránskou vládní delegací došlo k podpisu dvou dokumentů. První stvrzuje zachování důvěrných informací vyměňovaných mezi Iránem a ITER Organization a druhý popisuje program schůzky. V sobotu 5. listopadu je v Teheránu za Irán podepsali viceprezident Ali Akbar Salehi, vedoucí Iránské organizace pro atomovou energii AEOI, viceprezident pro vědu a technologoii Sorena Sattari a za ITER Organization její generální ředitel Bernard Bigot. Koncept dohody o podrobnostech spolupráce je připraven, konkrétní datum podpisu dohody nikoli.

O plném členství se podle ředitele ITER Organization Bernarda Bigota neuvažuje, nicméně Sorena Satari by rád, aby se Irán na projektu ITER podílel co nejvíce. Opakovaným prohlášením o podmínkách plného členství, jakoby Bernard Bigot sám sebe přesvědčoval, že Iránská islámská republika v současné době plnoprávným partnerem stávající ITER Organization být nemůže.

Dohody Iránu a ITER Organization vycházejí z loňské smlouvy Iránu a skupiny E3/EU+3 (Francie, Spojené království, Německo a EU, a dále USA, Rusko a Čína), podle které se jmenované státy či jejich mezinárodní organizace mohou zapojit do společných projektů s Íránem v oblasti mírového využití jaderné technologie, včetně jaderných elektráren, výzkumných reaktorů, výroby paliva či společného pokročilého výzkumu a vývoje, jako je fúze.

Pět íránských tomakaků

Generálního ředitele ITER Organization doprovázela skupinka odborníků z tokamaku ITER. V nabitém programu navštívila skupina ITER všechny čtyři stávající malé íránské tokamaky a příbuzné laboratoře ve Středisku výzkumu fyziky plazmatu Islámské Univerzity Azad (AEOI) a v Technologické universitě v Amirkabiru, a stejně tak i pátý malý tomakak, který se teprve staví. Zvláštní pozornost se upnula k tamní úrovni tokamakové diagnostiky jako možné oblasti budoucí spolupráce Iránu a ITER.

Irán svůj první tokamak Alvand postavil společně s Itálií v roce 1985. Druhý tokamak IR-T1 zakoupil v roce 1994 v Číně. Třetí Damavand dovezl z Ruska v roce 1996. Čtvrtý Alborz koupili Iránci v Číně a spustili v roce 2012. Alvand a Damavand provozuje Atomic Energy Organization of Iran (AEOI). Pátý Alborz navrhl a staví Irán zcela sám na Univerzitě Amirkabir. Tokamak Alborz má protáhlý průřez vakuové komory (D-shape), velký poloměr 0,45 m, malý poloměr 0,15 m. První český tokamak CASTOR (dnes GOLEM) má rozměry 0,4 m a 0,1 m. Ve svých zařízeních se Iránci seznámili se základy  tokamakového plazmatu (okrajové plazma, MHD nestability, online řízení polohy plazmového provazce atd.). Skok ke spolupráci na gigantickém tokamaku ITER je docela odvážný. Určitě čtenáře bude zajímat, že íránský tokamak IR-T1 používá pro měření potenciálu plazmatu ball pen sondu, která je podobná sondě Mgr. Jiřího Adámka, Ph.D., z Ústavu fyziky plazmatu AV ČV, v.v.i.

Tokamaky a hory

Odkud pocházejí názvy tokamaků? Jméno Alvand nese hornaté území v západním Iránu, Alborz je pohoří na severu Iránu s nejvyšší íránskou horou Damavand o nadmořské výšce 5 610 m n. m. Mimochodem, největší stelarátor na světě, německý Wendelstein 7-X, se jmenuje po 1 838 m vysokém kopci v Bavorských Alpách. A když už jsme u „hrbolů“ a stelarátorů, tak Lyman Spitzer svůj projekt stelarátorů v Princetonu z padesátých let předešlého století pojmenoval Matterhorn… Je vidět, že fúze míří vzhůru.

Fúzní zázemí Iránu

V současné době se v Iránské islámské republice zabývá fúzí asi 100 vědců a přes 150 doktorandů. Kupříkladu Islamic Azad University publikovala do roku 2015 více než 150 článků s tématem termojaderné fúze.

V každém případě je podpis dvou dokumentů mezi Iránem a ITER Organization historickým okamžikem. Ačkoli je dohoda s ITER otevřená jakékoli zemi, která má dostatečné vědecké, technologické a finanční zázemí, a může projektu významně prospět ve smyslu mírového použití fúzní technologie, popisovaná událost je v historii ITER zcela výjimečná.

Bernard Bigot

Nyní musí generální ředitel ITER Organization Bigot výsledky návštěvy Iránu prodiskutovat s Radou ITER. Jakékoli rozhodnutí ohledně nového člena nebo spolupracovníka podléhá striktně jednomyslnému souhlasu Rady. Stejně tak jakákoli spolupráce vyžaduje, aby přesně zapadla do již vytvořeného složitého časového programu ITER, a to způsobem, který přinese užitek – v tomto případě jak Iránu, tak ITER – jako projektu mířícímu do budoucnosti.

Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek

Je až neuvěřitelné, s jakou vehemencí se po zrušení sankcí vrhl Irán na téma termojaderné fúze. Zatímco jiné státy kolem ní krouží bezcílně jako můra kolem světla (Brazílie, Kazachstán, Austrálie podepsala smlouvu o technické spolupráci až po deseti letech váhání 30. září 2016), Irán neváhal doslova ani sekundu.

Ilustrace použity s laskavým souhlasem ITER Organization.