Roger Josip Boškovič svou dobu překonal nejméně o 200 let

"Roger Boškovič psal v 18. století zásadní práce o přírodním poznání bez superlaboratoří. Poznání není záležitostí jenom finanční." Univ. prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.

V šedesátých letech osmnáctého století vychází několik traktátů, které se snaží uvést do souladu aristotelské filozofické představy se základními newtonovskými principy a myšlenkami atomismu. Pozitivní, i když poněkud rozporuplnou úlohu v tomto období sehrál chorvatský jezuita, matematik, fyzik a filozof Roger (Rudjer, Rugier, Ruder) Josip Boškovič (Boskovich), jedna z nejpozoruhodnějších a nejvíce opomíjených postav v dějinách moderní evropské vědy.

Všestranný přírodovědec, básník a filozof, teolog, diplomat s mezinárodní působností a politik, důvěrník vlád a papežský poradce ve věcech architektury, člen Královské společnost nauk v Londýně, ale především matematik a fyzik Roger Josip Boškovič se narodil v roce 1711 v Raguse, dnešním chorvatském Dubrovníku, v kupecké rodině. Studoval matematiku a filozofii v jezuitské koleji a poté v Collegiu Romano v Římě, kde díky svému věhlasu již v době svých studií přednášel matematiku. Vědecky působil nejen v Římě, ale také ve Vídni, Paříži, Londýně a dalších evropských městech. Jeho aktivity byly opravdu pestré – ve Vídni pomáhal řešit statiku kupole dvorní knihovny, v Itálii se podílel na stavbě observatoře u Milána, v letech 1751 až 1753 měřil severně od Říma poledníkový stupeň k určení délky poloměru Země. Doma mu ale štěstí a náklonnost nadřízených ne vždy přálo, když v Římě shledal generál jezuitského řádu Boškovičovy názory nebezpečnými. Proto se učenec odebral do Pavie a tam přednášel matematiku. Po svém pozvání do rakouských zemí v roce 1755 uspěl u císařovny Marie Terezie s návrhem, aby i Rakousko, podobně jako mnohé evropské země, zde provedlo stupňová měření, při kterých se určila délka jednoho stupně, zpravidla ve směru poledníku, k určení rozměrů Země.

Inspirace pro svět vědy

Jeho klíčový spis „Philosophie naturalis theoria reducta ad unicam legem virium in natura existentium" vyšel v roce 1758 ve Vídni. Snažil se v něm rozšířit Newtonův obecný obraz přírody, zejména se pokoušel „odvodit všechny pozorované fyzikální jevy z jediného zákona" a zavedl řadu pojmů, které napomáhají vědecké intuici dodnes. Zdůrazňoval atomistické pojetí, že příroda je složena z identických elementárních částic a snažil se ukázat, že existence větších objektů s konečnými rozměry je důsledkem způsobu, jímž na sebe elementární složky přírody navzájem působí. Vzhledem k několika dalším rozšířeným a opraveným edicím a překladům do italštiny, němčiny a francouzštiny měl tento rozsáhlý traktát hluboký vliv v celé Evropě, zejména v Anglii.

Boškovičovy představy o skladbě hmoty byly inspirativní jak pro Johna Daltona, jenž později zformuloval atomovou teorii, tak pro dalšího významného britského učence Michaela Faradaye. Ten z nich vycházel při svém zkoumání elektrických jevů a siločáry – silové linie – navrhl na základě představ dubrovnického rodáka. O tom, jak jsou mu zavázáni, by také mohli mluvit James Clerk Maxwell a lord Kelvin. Jak Faraday konstatoval roku 1846 v přednášce pro Royal Society: „… zdá se mi, že Boškovičovy atomy mají velkou přednost před rozšířenými představami. Jeho atomy jsou, pokud dobře rozumím, prostě centra síly a schopnosti, nikoli hmotné částice…".

Jako básník byl také autorem zajímavého výroku o myšlenkovém experimentu: „Kdybychom všechna písmena z některé Vergiliovy básně vysypali do brašny a promíchali, a pak bychom jednotlivá písmena vytahovali a kladli vedle sebe – a tuto operaci opakovali nekonečněkrát –, pak po určitém přesně stanoveném počtu pokusů najdeme kombinaci, která odpovídá původní Vergiliově básni."

Vynálezce odpudivých sil

Jednou z hlavních myšlenek Boškovičovy životní práce bylo odmítnutí Newtonovy představy o tom, že mezi atomy je jen přitažlivé působení. Kdyby tomu tak bylo, hmota by byla podle Boškoviče nestabilní. Proto musí působit také odpudivé síly. Usoudil, že na velkou vzdálenost působí skutečně přitažlivé síly, ale když se atomy k sobě příliš přiblíží, převáží síly odpudivé, které mohou dosáhnout až nekonečné hodnoty. Atomy si představoval jako matematické body, tedy nekonečně malé objekty, z nichž vychází silové působení. To samozřejmě hraje roli v chemických reakcích, kdy je podstatné složení částic a jejich geometrické uspořádání. To však podle Boškoviče již přesahuje možnosti lidského ducha.

Počátkem osmdesátých let 18. století se začalo Boškovičovo tělesné i duševní zdraví zhoršovat. Odjel do městečka Bassana na jižní straně Alp a vydal tam postupně pět svazků svého díla o optice a astronomii. V roce 1786 se vrátil zpět do observatoře Brera v Miláně, kde v roce 1764 začal působit jako ředitel, a hodlal pokračovat v práci. Avšak za necelý rok, v roce 1787, zemřel téměř zapomenutý na zápal plic v Miláně.

Nikola Tesla o Rogerovi Boškoviči – teorie relativity je mnohem starší

Myšlenky Boškoviče sice představovaly kompromis mezi vědeckými výsledky mechaniky a fyziky a idealistickým světovým názorem, nicméně přes svou rozporuplnost jasnozřivě předjímaly vývoj fyziky a dokázaly v mnohém oprostit současné badatele od aristotelovské filozofie. Boškovič byl první, kdo předvídal, hledal a navrhl jednotnou matematickou teorii všech sil přírody. Jeho spojitý silový zákon byl první vědeckou teorií všehomíra. Světoznámý fyzik a vynálezce srbského původu Nikola Tesla ve své kritice Einsteinovy teorie kromě jiného napsal: „Mimochodem, teorie relativity je mnohem starší nežli ti, kteří ji v současnosti prezentují. Již před 200 lety s ní přišel můj slavný krajan Roger Boškovič, velký filozof, který i přesto, že měl mnohočetné povinnosti, napsal tisíce stránek vynikající literatury na všemožná témata." V roce 1950 bylo v Záhřebě otevřeno největší chorvatské multidisciplinární výzkumné centrum v oblasti přírodních a technických věd „Roger Boškovič Institute" pro základní a aplikované bádání a vysokoškolské vzdělávání ve fyzice, chemii, oceánografii, biologii, biomedicíně, počítačových vědách, elektronice a inženýrských disciplínách.