Jak se města přizpůsobují změně klimatu

Změna klimatu je tady, ať už ji způsobuje cokoliv, a nemá moc smyslu s ní „bojovat“ – spíš má velký smysl se včas přizpůsobit. Zásadní bude pro světová městská centra. Tři města – San Diego, Milán a Jakarta – nabízejí ponaučení, jak se připravit na oteplování planety a přizpůsobit se mu.

Milánské mramorové fasády a úzké, kameny dlážděné uličky vypadají elegantně a nadčasově. Ale všechen ten kámen vyzařuje teplo a nijak neabsorbuje déšť. Teploty a záplavy v tomto nóbl italském městě se mají v nadcházejících desetiletích jen zvyšovat. V Jakartě se zase již každou zimu podél mnoha řek indonéského města ženou do domů černé povodňové vody plné splašků a zárodků nemocí. Mnoho lidí si však nemůže dovolit se přestěhovat. Klimatické změny brzy uvrhnou větší část Jakarty a mnoha dalších nízko položených měst pod hladinu moře. A ve vyprahlém San Diegu v Kalifornii se s vodou již zachází jako se vzácnou komoditou. S tím, jak se v nadcházejících letech bude zvyšovat sucho, bude ochrana tohoto zdroje ještě důležitější.

Stromy, recyklace vody a stěhování

Změna klimatu mění vzorce počasí a mění ekosystémy po celém světě. Na některých místech znamená změna klimatu příliš mnoho vody; v jiných způsobuje sucho. Je třeba přijmout globální opatření k omezení využívání fosilních paliv, zpomalení nárůstu teplot a zabránění nejhorším dopadům. Výrazné oteplování je však již tady. Města budou muset reagovat a některá již podnikají odvážné kroky. Milán vysazuje miliony stromů. Indonésie stěhuje své hlavní město. A San Diego recykluje odpadní vodu zpět do městských kohoutků – jedno z prvních velkých měst, které tak již učinilo.

Každé z těchto tří měst nabízí jiný plán adaptace, který obsahuje poučení pro další místa po celém světě. A přestože žádný jednotlivý přístup nebude všelékem, každý z nich nabízí nadějnou vizi toho, jak se můžeme naučit žít a prosperovat na oteplující se planetě.

Milán, Itálie

Například v Miláně se pracuje na výsadbě stromů po celém městě, nejen v nejbohatších oblastech. Stejně jako mnoho měst je Milán „tepelným ostrovem“: teploty jsou o 4 °C až 8 °C vyšší než v okolních venkovských oblastech. Je to proto, že budovy, silnice a další infrastruktura absorbují a zpětně vyzařují teplo ze slunce lépe než lesy a vodní plochy. A klimatické modelování předpovídá, že teploty ve městě do roku 2050 vzrostou až o 2,3 ^oC.

Aby město čelilo této hrozbě, zahájilo partnerství veřejného a soukromého sektoru nazvané ForestaMi — neboli Forest for Milan —, jehož cílem je do roku 2030 vysadit 3 miliony stromů a keřů. Do roku 2024 vysadilo více než 610 000 stromů a keřů. Iniciativa sázení stromů je součástí většího klimatického plánu. Milán doufá, že mu pomůže udržet do roku 2050 místní oteplení pod 2 ^oC.

Ve světě městského plánování je sázení stromů oblíbenou strategií zmírňování klimatu. Stromy a další vegetace snižují teploty tím, že nabízejí stín, absorbují a rozptylují teplo lépe než dlažební kostky a uvolňují vlhkost do vzduchu. Podle studie z roku 2023 by mohlo rozprostření korun stromů nad evropskými městy zachránit tisíce životů tím, že ztlumí dopad vln veder ve městech.

Výsadba stromů může mít i další výhody. Nahrazení dlažby půdou může městům pomoci absorbovat více dešťové vody a snížit záplavy. To se ukáže jako zásadní v Miláně, kterému klimatické modelování předpovídá, že bude v nadcházejících desetiletích čelit většímu množství přívalových dešťů.

Ale výsadba stromů má i svá omezení. V červenci 2023 zasáhlo Milán náhlé krupobití a pokácelo 5 000 stromů za pouhých 15 minut. Zatímco bouře, jako je tato, jsou v Miláně vzácné, město bude v budoucnu čelit větším záplavám i suchu, což znamená, že bude potřebovat směs stromů, které takové podmínky vydrží. Prostě je nutné plánovat městské zelené plochy jiným způsobem a vysazovat odrůdy odolnější i vůči bouřkám, extrémním teplotám a nedostatku vody.

Jakarta, Indonésie

Jakarta, megaměsto zhruba osmkrát větší než Milán, čelí příliš malému i příliš velkému množství vody. Vzestup hladiny moří je v nízko položené Jakartě, bažinatém městě, které křižuje 13 řek, již opravdovou krizí.

Jakarta byla postavena během nizozemské koloniální éry kolem řady kanálů, které nikdy zcela nepojaly přitékající řeky. Od roku 1990 se počet obyvatel Jakarty více než zdvojnásobil, což dále zatěžovalo městskou infrastrukturu. Protože Jakarta nemůže svým obyvatelům poskytnout dostatek pitné vody, majitelé jak výškových bytů, tak neformálních chatrčí kopou nelegální studny k čerpání podzemní vody. Toto čerpání pomohlo udělat z města jednu z nejrychleji se potápějících oblastí na světě; některá místa se noří o 10 centimetrů za rok! Pobřežní záplavy vytlačují lidi z jejich domovů a při současném tempu se odhaduje, že 95 % městské pobřežní čtvrti bude do roku 2050 pod vodou.

Rizika se neomezují pouze na pobřeží. Kombinované účinky vzestupu hladiny moře a vyčerpání podzemních vod uvedou do roku 2100 pod hladinu moře celé město, jak předpovídá modelování. Stoupající moře také znamená, že slaná voda kontaminuje zásobování města sladkou vodou.

Aby získali nějaký čas, plánovači Jakarty již staví a zpevňují hráze. Dalším krokem má být vybudování shluku 17 ostrovů ve tvaru obřího ptáka. Společně by tyto ostrovy vytvořily 24 m vysokou, 40 km širokou mořskou hráz a umělou lagunu, o které plánovači doufají, že pomůže ochránit město před přílivovými záplavami.

Vědci však varují, že ani obrovská hráz záplavám nezabrání, pokud bude nadále klesat půda vlivem odčerpávání podzemní vody. Aby se hlavní město Indonésie udrželo nad hladinou moře, bude muset zakročit proti nelegálním vrtům a zabezpečit alternativní zdroje vody, což může trvat roky. Město by také mohlo pracovat na doplnění vodonosných vrstev, jako to udělalo Tokio.

Stěhování

Existuje ještě další krok, který by mohl zmírnit odčerpávání podzemní vody v Jakartě: hromadné přemisťování. V roce 2019 Indonésie oznámila plány přesunout své hlavní město z Jakarty do nového města Nusantara na ostrově Borneo. Výstavba začala v r. 2022, hotovo má být v r. 2045. První státní zaměstnanci se tam údajně již stěhují, v srpnu 2024 se zde již slavil Den nezávislosti.

Projekt si klade za cíl, stejně jako podobná relokace v Brazílii a Nigérii, přemístit hlavní město z koloniální éry na nové centrálnější místo v zemi. Noví a noví lidé se stále stěhují do Jakarty. Nusantara to hned tak nezmění, ale časem může přijít úspěch. Až bude Nusantara postavena, je cílem, aby se sem přestěhovalo 10 000 státních zaměstnanců s rodinami.

Stěhování samozřejmě ne vždy probíhá podle plánu. V roce 1999 Malajsie přesunula úřad svého premiéra z Kuala Lumpuru do nedaleké Putrajaya, a to také kvůli problémům s vodou. Během posledních dvou desetiletí se populace nového hlavního města zvýšila na 100 000, ale toto číslo je méně než jedna pětina původního předpokladu. Vybudování nového města od nuly je velkým rizikem, které by se však Indonésii mohlo vyplatit, pokud by zemi poskytlo nový zdroj rozvoje.

Nusantara je zatím v počátečním stadiu. Ale plánovači si představují chytré město postavené na veřejné dopravě, pěších čtvrtích a elektrifikaci s robustními digitálními nástroji pro správu – což je na hony vzdáleno přetížené dopravě v Jakartě, znečištění ovzduší a přelidnění.

Nusantara má také cíle v oblasti výsadby stromů, které jsou pravděpodobně ještě ambicióznější než ty Milánské. Nové město bude stát na pozemcích, které byly dříve využívány pro průmyslové zemědělství; cílem je znovu zalesnit 83 000 hektarů deštného pralesa. Při současné hustotě výsadby ve městě by to odpovídalo desítkám milionů stromů.

San Diego, USA

Zatímco nízko položená Jakarta bojuje se záplavami, vyprahlé San Diego se potýká se suchem. Kalifornské město, které má méně než 30 cm srážek ročně, předpokládá, že se zhoršující se změnou klimatu přijdou ještě vyšší teploty a ještě méně srážek.

San Diego je na tom lépe než mnohá jiná města, protože jeho adaptace na klima začala už před desítkami let. Když se Kalifornie v roce 1990 potýkala se suchem, dodavatel vody v San Diegu, Los Angeles Metropolitan Water District, dočasně snížil dodávky vody ve městě na polovinu. Politici tehdy řekli: „Tohle prostě nejde, musíme si vytvořit vlastní vodní nezávislost“. Od toho okamžiku začali zavádět iniciativu nízkoprůtokových toalet s cílem snížit spotřebu vody v domácnostech, a ta inspirovala podobné snahy po celé zemi. Za posledních 30 let město zatáhlo téměř za všechny dostupné páky, aby snížilo poptávku po vodě. Po toaletách s nízkým průtokem následovaly terénní úpravy a partnerství s vnitrozemskými zemědělskými oblastmi v oblasti ochrany vody.

Od té doby, co okres San Diego zahájil úsilí o ochranu přírody, snížil úspěšně spotřebu vody na hlavu na polovinu a snížil svou závislost na vodě z Los Angeles. Ale ochrana vody sama o sobě nestačí. Nelze se zcela zachránit před suchem, vody bude stále potřeba. Město proto postavilo a zvýšilo přehrady pro větší zadržování vody a vyztužilo kanály, aby zabránilo prosakování a mizení vody na cestě z řeky Colorado.

Vzhledem k tomu, že hojnost oceánské vody ve městě kompenzuje nedostatek podzemní vody, investovalo San Diego do největšího odsolovacího zařízení v zemi, a to v současné době dodává přibližně 10 % vody v regionu. Po třech desetiletích práce a několika deštivých zimách má nyní San Diego vody dostatek, dokonce plánuje pronajmout část svých zásob z řeky Colorado okolním městům.

Z odpadní vody pitná

Tváří v tvář pravděpodobnosti většího sucha se město dále snaží dělat více. San Diego proto opět hledá inspiraci. Během příštího desetiletí plánuje recyklovat odpadní vodu zpět do městských kohoutků. To je nový přístup, který jde nad rámec šedé vody – ne zcela pitné vody, která se používá např. pro zalévání. Místo toho bude San Diego posílat vyčištěnou odpadní vodu zpět do městských zdrojů pitné vody. Taková úroveň čištění může znít fantasticky, ale když plánovači ověřili výpočty, zjistili, že to bude levnější než jiná likvidace odpadní vody. Okres San Diego očekává, že do konce roku 2045 bude z recyklované vody pocházet 18 % městské vody. Všechny tyto změny vyžadovaly politickou vůli a také značné zdroje: San Diego těží ze stabilní populace, dostatku financí a efektivních vládních systémů, které mnoho měst po celém světě postrádá.

Pro San Diego, stejně jako pro Milán, Jakartu a Nusantaru, však nebude jediný projekt všelékem. Potřebné budou různé přístupy. Změna se děje krok za krokem, ale výsledky se nakonec dostaví.

Zdroj: Drinking wastewater, building an island from scratch and creating an urban forest: 3 bold ways cities are already adapting to climate change | Live Science