Záření černého tělesa – životní téma Wilhelma Wiena
Na konci 19. století se všeobecně soudilo, že fyzika je v podstatě uzavřenou vědou umožňující vysvětlit všechny fyzikální přírodní jevy a vytvořit ucelený obraz světa. Mnozí „klasičtí" experimentátoři si přitom neuvědomovali, že právě svými přesnými a svědomitě prováděnými výzkumy začínají klasickou fyziku opouštět a připravují půdu fyzice nové. Jedním z největších problémů trápících v té době fyziky byla otázka záření černého tělesa. Kromě teorie nabývala i praktického významu pro tvorbu světelných normálů a rozvoj osvětlovací techniky. Přestože exaktní popis tohoto jevu podal tvůrce „kvantové hypotézy" Max Planck až v roce 1900, celá řada vědců získala dílčí poznatky z výzkumu tepelného záření již dříve, a to v podstatě s technickými prostředky a poznatky „staré" vědy 19. století. Fyzikální věda v této době sídlila stále ještě v univerzitních laboratořích, přístroje byly pořád jednoduché a levné. Významnou úlohu ve výzkumu tepelného záření sehrál německý teoretický fyzik a současně uznávaný experimentátor Wilhelm Wien, od jehož narození uplynulo letos 150 let.