Studenti postavili trikoptéru připomínající vosu

Měří jen 40 centimetrů, ale rozhodně ji nepřehlédnete. Trikoptéru Elektra, kterou na českobudějovické Vysoké škole technické a ekonomické (VŠTE) postavili studenti Jan Večerek a Tomáš Szendrei, pohánějí tři opravdu velmi hlasité rotory. Stejně jako klasické a známější drony, které ale mají většinou čtyři a více rotorů.

„Všechno vzniklo po nástupu na školu, kde jsem začal chodit do kroužku 3D tisku. Tahle moderní technologie mě doslova nadchla. Od dětství se věnuji modelářství, a tak jsem přemýšlel, jak při něm 3D tisk využít,“ říká Jan Večerek, student třetího ročníku oboru strojírenství. Nejdříve začal sám, jak se ale konstrukční problémy nabalovaly, přibral spolužáka Tomáše. Záhy je napadlo vytvořit školní projekt. Nechtěli se spokojit s postupy, které lze dohledat na internetu, chtěli postavit bezpilotní letoun vlastní konstrukce. A to už potřebovalo jasnou vizi, cíle a obhájit si návrh.

„Studenti se svými projekty u nás mají dveře otevřené. Jsem rád, když přicházejí s vlastními nápady i třeba daleko za rámec výuky. To je přece posouvá dál. A je to také posláním vysoké školy,“ říká Vojtěch Stehel, prorektor - statutární zástupce rektora VŠTE.

Škola studenty podpořila

Škola projekt zařadila do Specifického vysokoškolského výzkumu a studentské tvůrce podpořila materiálně i technicky. Výsledkem jsou seminární práce z předmětu Části a mechanismy strojů, Kinematika, Pružnost a pevnost. A brzy i výukový model pro začínající dronaře, ve který se trikoptéra promění. Uplatní se tak i v novém kroužku dronů, který škola vypíše v letním semestru v rámci celoživotního vzdělávání. Vzniknout má i školní závodní tým pro FPV (First Person View) race drony.

Stále je co zlepšovat

„Chceme ji ještě vylepšovat a vychytat i nejmenší detaily, aby byla stabilnější a mohla sloužit i jako školní model,“ dodává Tomáš Szendrei, rovněž studující třetí ročník oboru strojírenství. Studentská trikoptéra, osazená kamerou, přenáší obraz v reálném čase do FPV brýlí či obrazovky. Ovládá se pomocí RC vysílačky.

Oba tvůrci pokládají za nejtěžší fázi nastavení řídicí jednotky se zadním servopohonem, který stroj otáčí a celou dobu také stabilizuje do horizontální polohy. „Ale ani postavit odlehčený rám z PETG (Polyethylentereftalát glykol) nebylo snadné. Jen na 3D tiskárně jsme vytiskli desítku prototypů. Chtěli jsme ji postavit co nejskladnější. Tři ramena spolu svírají úhel 120°, a tak bylo zapotřebí vymyslet mechanismus, kterým se budou sklápět rovnoběžně se zadním rotorem k trupu,“ popisuje Jan Večerek. Odhaduje, že kdyby na dronu pracovali bez přerušení každý den, zabralo by to i se seminárními pracemi měsíc času. Takhle šlo o zhruba půl roku, který pokládají za skvělou zkušenost – pro budoucí strojaře k nezaplacení. „Člověk si uvědomí, že u stavby rámu rozhoduje každý gram. V úvahu se musí brát spousta parametrů materiálu, namáhání i hmotnosti celé konstrukce. Nyní už lépe zvládáme tvorbu 3D modelů, sestav a prezentací v programu Autodesk Inventor. Naučili jsme se programovat řídicí jednotky v Betaflight a Cleanflight konfigurátoru,“ vypočítávají studenti, co jim jejich trikoptéra, připomínající svou konstrukcí vosu, dala.