Dokonalý snímek

"Dámy a pánové, připijme na úspěch našeho projektu, který jsme nazvali Země Nula.“

Předseda správní rady společnosti Pyxis a zároveň její mediální mluvčí Jeremiash Voss pozvedl číši plnou bublinek, v níž se jiskřivě odráželo večerního slunce, zapadající nad utěšenou krajinkou. Ostatní ho následovali: členové vedení společnosti, klíčoví zaměstnanci a pozvaní novináři. Skupinka stála na zelené loučce, svažující se k zurčícímu klikatému potůčku. Za potůčkem se terén zase mírně zvedal v rozkošných oblinách golfového hřiště. Zeď, která ho obkružovala, byla vzdálena jen padesát metrů, ale elektronická tapeta na ní ukazovala horizont o míle vzdálenější. Tapeta uměla další věc – když na ni dopadl skutečný míček, pohltila ho, ale hráči promítla jeho další let. Zeď zde byla nanejvýš nutná, aby se sběrači míčků nemuseli pachtit o padesát pater níže a hledat ho v hustém uličním provozu City. Golfové hřiště totiž bylo umístěno na střeše společnosti, kde právě začínala předváděčka jejího nového produktu. Bruno Mader by sem sám od sebe nepřišel, kdyby ho nevyslal šéf z časopisu BTW, kde vedl rubriku o spotřebním softwaru.

"Jak víte, povrch Země je snímán již dlouhou dobu různými způsoby. Přístroji z družic, letadel i z balonů."

Ano, je nám známo, hodlal se Bruno zatvářit znuděně, ale zabránila mu v tom projekce, která se začala rozvíjet na tapetě zdi. Oblé pahorky, zobrazující horizont travnatého golfového hřiště během demonstrátorova projevu nenápadně zešedly, obloha nad nimi zčernala. Přívětivá pozemská scenérie se animačním kouzlem přeměnila na pustou krajinu odvrácené strany Měsíce, zvolna se otáčející pod pozorovateli. Nad obzor začala vylézat zářící oblina Země. Za chvíli se ukázal celý planetární dort, ozdobený modrou polevou se šlehačkou mračen. Náhle se k němu všichni rozletěli. Až se zakymáceli pod dojmem virtuálního zrychlení.

"Používáme montáže různých snímků, což nám umožňuje odstranit všechna rozostření. Jak račte pozorovat."

Bruno musel přiznat, že pyxí šoumen má pravdu. Obzor planety se už přehrnul přes okraje zdi, na níž teď bylo vidět jihovýchodní část Asie. I přes obrovské promítací plátno si obraz ponechával stále dokonalou ostrost. A plasticitu! Nepůsobil trojrozměrným dojmem, on prostě byl trojdimensionální.

"Nepřesnosti v překryvech, způsobené zakřivením zemského povrchu, odstraníme tak, že získaný komplexní obraz promítneme na skutečný geoid."

Zeď jim teď poskytovala ptačí pohled na vysoké rozeklané pohoří z výšky několika set metrů. Skončil pád z Měsíce a rozletěli se mezi křivolaké štíty. Proletěli průsmykem a v dálce zahlédli modř moře. Vítr kolem nich hučel, ale po chvíli byl tento hukot přehlušen rytmickými nárazy vln, dorážejících na skalnaté pobřeží.

Pyxis vložila do prohlížeče zvuk!

"Náš klient může obdivovat zázraky přírody i techniky."

Bílá nit, která se v dálce táhla mezi ostrovem a pevninou, se přiblížila. Změnila se v bělostný most, po němž projížděla aerodynamická vlaková souprava. Operátor kamery se nad ni zavěsil. Mořská hladina pod nimi pádila, ale samotný had vlaku zůstával nehybný. Pohled se snížil až ke střeše vagonu, prošel jí. Užaslí diváci se ocitli ve vlaku a krajinu sledovali zevnitř skrze mírně tónovaná skla. Zatímco si prohlíželi rýžová políčka a vesnické domky zběsile pádící nazad, vykládal Voss nadšeně dále.

"Celá planeta je zachycena v modelu, který si po registraci můžete stáhnout ze sítě. Ročně jsou upgradovány velké scénické celky, měsíčně největší města. Pokud zaregistrujeme stavební ruch, obnovujeme snímky týdně. Za příplatek vám poskytneme přímý přenos."

"To známe," neudržel se Bruno. "Archaický Google nabízel prakticky totéž! Taky tam byly odkazy na existující online kamery. Krom toho," pokynul k oknům vlaku, za kterým už projížděla předměstí, "poskytoval možnost uložit do konkrétního místa i vlastní fotografie a různé komerční vyhledávky třeba nejbližší pizzerie nebo kina. A samozřejmostí bylo taky vykreslení mapy se silniční a uliční sítí!"

Voss se nepatrně usmál. "Ale my máme tyto podklady rovněž. A mnohé další. Jenomže na ně nedáváme odkazy. Zakomponovali jsme je do výsledného obrazu, takže nerušíme realističnost pohledu. Informační databáze je součástí placených služeb."

"Takže vám jde hlavně o kšeft a ne o poskytnutí nějakého poznání," uchechtl se Bruno.

"Musíme přece něčím projekt zaplatit," připomenul mu vlídně Voss.

"Předcházející projekty byly placeny hlavně z plateb na podrobnější náhled!"

"Nu, a my ho zde poskytujeme zdarma. Ten nejpodrobnější a nejaktuálnější náhled. Krom obecně dostupných online kamer máme přístup do všech kamerových systémů našich partnerů. Vnějších – i vnitřních. Vnější pokrývají povrch měst tak hustě, že se několikráte překrývají a umožňují prostorové zobrazení. Prostřednictvím vnitřních můžete vstoupit přímo do jakéhokoli obchodu a procházet se v něm jako ve skutečnosti. Avšak bez zvukového doprovodu, ten je také zpoplatněn. Musíme si vydělat – mimo jiné i na naše letadla."

"Letadla? Vy jste zmarnili miliardy na nákup nějakých letadel?"

"Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil. Jde jen o drobná robotická letadýlka, nesoucí citlivé nanooko, kterými se může vykrýt hluché místo. Nebo kterým lze monitorovat každou zajímavou událost – včetně té naší."

A Voss ukázal na zeď, na níž teď byla vidět skupinka lidí, stojící v umělé krajince vysoko nad městem. Za ní, až za potokem, je oddělovala od zbytku světa zeď, na níž se promítala stejná skupinka, stojící na stejném golfovém hřišti. A tak dále...

Bruno pochopil. Nějaké to oko se vznáší za nimi, skryté v nastávajícím soumraku a přenáší svůj záznam přímo do globální mapy.

"Jedno efektní oko asi ukazuje budoucí možnosti vašeho projektu," připustil.
Voss se usmál. "Ale kdež, už dnes disponujeme miliony podobných ok. Nejsou všechna naše, často využíváme služeb již existujících flotil. Jsou tu letadélka energetických společností, jež kontrolují energovody, produktovody, vodovody. Dopravní společnosti zase sledují lodní, silniční i železniční dopravu. Z jednoho takového oka byla vzata valná část informací pro vytvoření obrazu, který jste měli před chvílí možnost spatřit. Jiné z těch letadélek nás teď snímá."

"Jaké?"

"Možná dopravní policie, možná hasičské, snad ochranky tohoto objektu. To není důležité, důležitý je výsledek. A ten je kolosální!"

Zaměstnanecká klaka začala tleskat, přidali se i novináři. Jeremiash se uklonil. "A nyní, vážení přátelé, nás čeká malý raut, na němž vám zodpovím všechny vaše dotazy."

Novinářstvo se vrhlo k osvětlenému bělostnému stanu, z něhož vycházely libé vůničky. Bruno přistoupil k náhle osamělému Vossovi. "Pane předsedo, jakkoli oceňuji váš produkt, nemáte tak trochu strach ze šmírování, ke kterému může vést?"

"Ale Bruno, už desítky let jsme přece všichni šmírováni. Když vybíráme peníze z bankomatu, když vstupujeme do metra, když nasedáme do auta. Zatím toto šmírování prováděli nám neznámí a neviditelní lidé. My jsme teď dali tuto možnost všem. Uvědomte si, že když se svět dívá na vás, může vidět jenom jednoho člověka. Zato vy, jakožto jedinec, můžete sledovat všechny ostatní lidi!"

"A sebe navíc taky. To mne vůbec nenapadlo!"

Bruno pak vyslovil jednu prosbu, kterou si později mnohokrát vyčítal.

"Pane předsedo, určitě o Zemi Nula napíšu. A k článku připojím i vaši aktuální fotografii. Kdybyste dovolil, já bych si teď sejmul váš obrázek."

"Profesionálního fotografa s vybavením jste si nevzal, že. Tak to ne. Ale mám lepší nápad. Můžu se pro vás nechat sejmout tím okem! Tady mám k němu ovladač. Tadyhle je zoom," a na zdi za potokem se objevil jeho zvětšený pobavený obličej.

"A takhle stisknu spoušť..."

Zvuk, který se pak ozval z reproduktorů i z reálu, v ničem nepřipomínal elektronické cvaknutí uzávěrky. Možná, že se měl pan předseda raději dříve podívat, který z partnerů projektu poskytl konkrétní oko. Vážku, vybavenou nejen kamerou. Jejím majitelem bylo ministerstvo války. Okem byl prototyp špionážní vážky. Spíše útočné vážky.

Zvuk, který se nad padesátým patrem budovy Pyxisu ozval, byl výstřel. A na souběžné dokumentační fotografii stál dokonale sejmutý Jeremiash Voss.

Bez hlavy, kterou mu roztříštila miniaturní střela dum-dum.