Energie získávaná z blesku

Soutěž čtenářů 2013 – první místo

Psal se rok 2085, celý svět se potýkal s energetickou krizí. Zásoby ropy, zemního plynu a uhlí byly již dávno vyčerpány a uranu také nebylo dost.

Bylo úterý a já jsem seděl u stolu ve svém pokoji a dodělával poslední úpravy své diplomové práce, jelikož mě už za nedlouho čekala její obhajoba a následující den jsem chtěl prožít v klidu. Ani jsem se nenadál a byl tu čtvrtek. Ráno jsem se probudil už o půl šesté, protože jsem se nemohl dočkat. Ano, byl jsem trochu nervózní, ale na své práci jsem pracoval dlouho, byl jsem si jí jistý a věřil jsem, že to není jen tak ledajaká práce, že by snad mohla být i řešením pro současný problém s nedostatkem energie. „A co kdyby i řešením opravdu byla? Co když to může fungovat? Vždyť jsem provedl tolik zkušebních pokusů a všechny mě o tom přesvědčovaly.“ Ležel jsem na posteli, přemýšlel a vůbec jsem si nevšiml, kolik už je hodin. Rychle jsem vyskočil, popadl rohlík, vzal tašku, oblékl bundu a utíkal na tramvaj. Udýchaný jsem si sedl na poslední volné místo, nasadil sluchátka do uší a pozoroval město a lidi kolem. Ulice byly téměř prázdné, bez aut, semafory nefunkční, většina obchodů zavřená. A to vše jen kvůli nedostatku energie. Na chvíli jsem se opět zamyslel, ale v tom se ozval hlas, oznamující konečnou zastávku. Vystoupil jsem a vydal se směrem ke škole.

Ani jsem se nenadál a už jsem stál před komisí. Jako téma diplomové práce jsem si vybral získávání energie z blesku a na první pohled bylo vidět, že jsem tím učitele zaujal. Není divu, blesk má obrovskou energii a získat ji by bylo v dnešní době vysvobozením, ale přesto, že se o to pokouší spousta vědců, žádnému se to zatím nepodařilo. Můj otec byl jedním z nich. Odmalička jsem s ním při bouřkách sedával u okna a pozoroval blesky, fascinovaly mně. Otec ale brzy zemřel, tak jsem se rozhodl, že ve zkoumání budu pokračovat sám. A teď konečně přišla chvíle, kdy jsem naši teorii mohl představit i někomu jinému. Bylo to jednoduché, hlavní podstatou bylo několik velkokapacitních baterií 30SuperMwatt uložených v zemi, které byly schopny pojmout obrovské množství energie. Energie by byla do baterie svedena jímacím zařízením, které by stálo na nejvyšším bodě ve městě. Při úderu blesku však vzniká vysoká teplota, a proto by musely být baterie chlazeny tekutým dusíkem. Energie by pak mohla být následně rozváděna speciálními supravodivými plochými podzemními kabely ke spotřebitelům do vzdálených oblastí, a to beze ztrát. Během mého výkladu všichni pozorně poslouchali a jen co jsem dokončil poslední větu a poděkoval, byl jsem zasypán spoustou otázek. Všichni byli z mé práce naprosto nadšeni. Ano, věřil jsem, že je má práce dobrá, ale tak velké nadšení a obdiv jsem nečekal.

S úsměvem na tváři jsem odcházel ze školy a ze všeho se pomalu vzpamatovával. Cestou jsem zavolal všem přátelům a rodině, abych je informoval o svém úspěchu a pozval je na malou oslavu. Večer jsem tedy strávil se svými nejbližšími. V ten okamžik by mě ale ani ve snu nenapadlo, jakou hloupost jsem dopoledne udělal. Uběhlo pár dní a světem se šířila zpráva o novém způsobu získání energie. O energii z nebe, která je natolik velká, že díky ní dokážeme překonat nynější krizi. Nedalo mi to a začal jsem se o ten nový způsob více zajímat. Bohužel, zjistil jsem, že se jedná přesně o tu teorii, kterou jsem před nedávnem znal jenom já. Tehdy mi ale nedošlo, že by mi můj nápad někdo mohl ukrást a využít ho pro svůj vlastní prospěch. Než jsem sám dokázal svůj nápad ve světě prosadit, udělal to za mě někdo jiný, někdo z mých profesorů. Byl jsem zaskočený, rozčilený a zároveň smutný, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Nezbylo mi, než nečinně přihlížet.

Brzy na to se začal projekt realizovat a pan profesor, teď už jsem věděl který, se stal veřejně uznávaným člověkem. Celou realizaci jsem sledoval a snažil se získávat veškeré informace. Stavba probíhala rychle, hladce, když ale došlo k prvnímu spuštění, nastal problém. Baterie vlivem vysokého chlazení popraskaly. Okamžitě jsem věděl, v čem chyba nastala. Uvědomil jsem si, že při své obhajobě jsem zapomněl sdělit přesné informace o načasování spuštění chlazení. Nedodal jsem, že pokud by bylo chlazení uvedeno brzo, baterie by se mrazem roztrhly, pokud by však chlazení bylo zapnuto pozdě, došlo by naopak k roztavení teplem. Najednou jsem získal možnost být součástí projektu. Neváhal jsem a s lidmi, kteří na tomto problému pracovali, se spojil. Ti mě okamžitě pozvali na schůzku, kde jsme problém společně vyřešili.

Vše se zdařilo a vedení společnosti mi nabídlo velice dobré pracovní místo. Pan profesor se přestal věnovat své práci učitele a užíval si bezstarostného života, který získal díky nápadu s energií získávané z blesku, který si nechal patentovat. Po několika letech na krizi už nikdo nepomyslel, po světě stálo tisíce takových elektráren a energie bylo dostatek pro několik dalších generací. Já se sice nikdy úplně nevyrovnal s tím, že byl můj nápad ukraden, ale alespoň mě těšilo vědomí, že to byl nápad opravdu dobrý, nápad, který pomohl celému světu a zapsal se do dějin.