Kilowatty pro Hamburk – ze skládky i z bunkru

Při průjezdu Německem sotva koho překvapí větrné elektrárny. Jen na dohled dálnice mezi Drážďany, Berlínem a Hamburgem jsou jich stovky. Ale čtyři z nich na vyvýšenině asi šest kilometrů jihovýchodně od centra Hamburku (GPS 53.5102247N, 10.0305803E) mne oproti jiným přece jen něčím zaujaly. Ta nápadná a zjevně umělá vyvýšenina v přímořské rovině kolem Hamburku až příliš připomínala umělý kopec, typický pro bývalé a nyní uzavřené skládky komunálních odpadů.

Nemýlil jsem se. Už starší plán Hamburku prozradil názvem Müllberg-Deponie Georgswerder, totiž že šlo o skládku poměrně velkorysých rozměrů. Na novějších mapách už je tato plocha v městské části Wilhelmsburg označena jako Energieberg Georgswerder. A to už byl pádný důvod tuto lokalitu navštívit.

Po válce se zrodila nebezpečná skládka

Na severozápadním úpatí 40 m vysokého umělého kopce zve návštěvníky plánek areálu a stezka, vedoucí k informačnímu centru. To vítá návštěvníky multimediální a působivou videoprojekcí o historii i současné funkci celého areálu. Začala koncem 2. světové války, kdy se na plochu 45 hektarů bývalých luk a bažin vyvážely sutě z trosek rozbombardovaného Hamburku. Poválečné hospodářské oživení Hamburku pak s sebou neslo odpady jiného druhu – ze vznikajících průmyslových provozů od oceláren až po chemické závody. Často šlo o toxické odpady. Na skládce tak koncem šedesátých let minulého století skončily stovky barelů s chemickým odpadem – časovanou hrozbou pro budoucnost. Některé z nich obsahovaly i nechvalně proslulý dioxin i pesticidy.

Ekologická likvidace za 95 milionů euro

V šedesátých a sedmdesátých letech zesílilo ekologické povědomí a problematika skládky se dostala i na půdu zemského parlamentu. Po často bouřlivých debatách padlo rozhodnutí skládku uzavřít a zabezpečit vše tak, aby uložené odpady nebyly hrozbou pro budoucí generace. Se zabezpečením skládky se začalo roku 1986. Náklady činily v dnešní měně 95 milionů euro. Nejnebezpečnější část, skládky s barely chemikálií, se pokryla geotextiliemi tak, aby se zabránilo pronikání dešťové vody a vyplavování jedů do podzemních vod a do okolí.

V letech 1992 a 2004 na skládce vyrostly na dobře utěsněných základových deskách čtyři větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem 2 650 kW. Vyrobená elektřina tak přispívá kromě jiného i k ekonomickému provozu zabezpečení skládky. Veškerá voda ze srážek se jímá, monitoruje a prochází čistírnou vod pod patou skládky, určenou pro neutralizaci jedů.

Na jižním svahu kopce jsou i fotovoltaické panely s celkovou plochou 10 000 m² a špičkovým výkonem až 900 kW.

Energetická hora zve turisty i sportovce

Konverze skládky na „energetickou horu“ se realizovala jako součást Mezinárodní stavební výstavy IBA 2013 konané v Hamburku. Vrchol skládky obkružuje 900 metrů dlouhá stezka, částečně vedená nad terénem. Veřejnosti je přístupná od 1. dubna do 31. října. Během zimních měsíců je z bezpečnostních důvodů uzavřena, protože hrozí odlamování námrazy z listů větrných elektráren. Ze stezky je panoramatický výhled na celý Hamburk a dvakrát ročně se na ní pořádá i maraton, kterého se účastní desítky vyznavačů dálkových běhů. První maratón, při kterém musí atleti oběhnout okruh 46-krát, se zde běžel v listopadu 2014 (viz https://www.youtube.com/watch?v=RRSP1NFOA6o).

Válečný bunkr našel mírové uplatnění

Z vyhlídkové okružní trasy okolo „energetické hory“ je západním směrem na dohled asi 2,5 km vzdálený mohutný betonový objekt – bývalý protiletecký bunkr, nebo spíš pevnost z 2. světové války, tzv. Flaktürme (GPS 53.5099806N, 9.9898681E). Zatímco jeho okolí bylo nálety na Hamburk zcela zničeno a ruiny se staly základem pro energetickou horu, bunkr zůstal nad troskami takřka nepoškozen. Roku 1947 měl být zlikvidován náložemi uvnitř objektu. Exploze zničila část vnitřních konstrukcí, bunkr však mohutný výbuch přežil (viz   https://www.youtube.com/watch?v=o5XKNR_Gpbs). Pevnost se však v letech 2006-2009 dočkala unikátní konverze na energetický objekt.

Místo kanonů solární systémy

Bunkr s půdorysem 57x57 metrů z roku 1943 jako součást obrany Hamburku – především proti útokům letců RAF – představuje čtyři do čtverce propojená železobetonová sila. Na jejich plošinách byly instalovány protiletecké kanony, které mohly chrlit tisíce střel za minutu. Uvnitř sil byly mj. výtahy, jimiž se z podzemních skladů dodávala munice. V podzemí byly za několikametrovými železobetonovými stěnami a stropy i kryty až pro 30 tisíc lidí. Bunkr ve čtvrti Wilhelmsburg byl před rokem 2013 přebudován na Energiebunker – jeho plochou střechu a jižně orientovanou fasádu totiž pokryly solární systémy.

Nad střechou bunkru je instalován systém 1 348 m² vakuových trubkových solárních kolektorů, jejichž energetický výkon 750 kW může za rok dodat až 600 MWh tepla pro ohřev vody v zásobníku s objemem 2 000 m³, vytvořeném z jednoho ze čtyř původních sil bunkru. Vodu v zásobníku ohřívá nejen energie ze střešních panelů, ale i odpadní teplo z nedalekého provozu Nordische Ölwerk a také z malé kogenerační elektrárny v podzemí bunkru, která spaluje biometan, a kde je i kotel na dřevní štěpku.  Objekt je propojen s teplovodním systémem dálkového vytápění budov v této části Hamburku.

Nezapomnělo se ani na kavárnu

Jižní fasáda bunkru je osazena 670 m² fotovoltaických panelů s maximálním výkonem 100 kW a roční produkcí 90 MWh elektrické energie. Všechny zdroje celkem mají roční produkci 22,4 GWh a 2 850 MWh elektrické energie. Objekt může navíc využít i „přebytků“ elektrické energie z větrných elektráren v této části Německa na elektrický ohřev vody v zásobníku. Na terasu obepínající celý objekt ve výšce 30 m byla v přiléhajícím betonovém sile vestavěna kavárna.

V  pevnosti se rozezněly múzy

Pevnosti „flaktürme“ jsou v Hamburku dvě. Také druhá z nich – Flaktürme Heiligengeistfeld – zůstala roku 1945 stát uprostřed trosek v širokém okolí nepoškozená ve čtvrti St. Pauli (GPS 53.5563778N, 9.9699769E), v sousedství fotbalového stadionu ligového klubu FC St. Pauli. Rozměry objektu jsou ještě impozantnější, než u dělostřelecké věže ve Wilhelmsburgu. Půdorys je 75×75 m, výška 39 m, stěny jsou silné 3,5 m a stropy 5 m. Současné využití pevnosti by se dalo chápat jako opak známého rčení, že ve válkách mlčí múzy. Po roce 1990 se pevnost stala multimediálním centrem, v jehož přízemí jsou prodejny všeho, co souvisí s hudbou – od not přes varhany, flétničky, reproduktorové sestavy v megawattové kategorii až po klasické kytary a elektronické a počítači vybavené nástroje i celá studia. V objektu je kromě jiného i divadelní studio a taneční škola. I tento objekt nabízí vyhlídku z vrcholové terasy. Takže také stojí za návštěvu…