Zpověď zloděje

V posledních letech prudce roste počet krádeží zemnících lan z vedení velmi vysokého napětí. Zemnící lano má význam při poruše vedení, kdy jeho rychlé vypnutí zajišťují ochrany. Pokud část zemnícího lana na vedení chybí, ochrany nemohou působit dostatečně přesně a rychle. Jak a proč se kradou zemnící lana? Je to pro zloděje vůbec výnosné? Zeptali jsme se…

„Jsem zloděj zemnících lan. Lidé mají o mé práci často zkreslené představy. Vůbec si neuvědomují, jak namáhavá a nebezpečná práce to je. Vykonávám ji často za tmy, vystaven nepřízni počasí, bez příplatků a úrazového pojištění. I když „práce“ – to je asi nepřesné označení mé činnosti. Když o tom tak někdy přemýšlím, zavěšen pětadvacet metrů nad zemí na špičce stožáru, je to spíše koníček, neboť uživit se tím příliš nedá. Ať tak či onak, dělám to s láskou a také s odbornými znalostmi. Mnoho lidí vůbec netuší, co to vlastně zemnící lano je a k čemu slouží. Nejdřív tedy trocha teorie, abych vás přesvědčil, že o své práci něco vím.

Co je to zemnící lano?
Se zemnícími lany (dále ZL) se můžete setkat většinou od napěťové úrovně 110 kV výše. Pro ZL se používají buď lana železná (ty mě nezajímají), ale častěji lana typu AlFe. Jak označení napovídá, jedná se o hliníkové lano se železným jádrem. Slouží k ochraně vedení před úderem blesku. Protože vedení vvn prochází většinou otevřenou krajinou, často se stává terčem přímých úderů blesků. ZL funguje na podobném principu jako hromosvod na obytných stavbách. Propojuje vrcholky jednotlivých stožárů nad fázovými vodiči. Četnost úderů blesků do vedení je poměrně značná – 30 až 40 úderů za rok na 100 km vedení.
Udeří-li blesk do stožáru bez ZL, veškerá energie blesku se svede do země jen tímto jedním stožárem. Mezi konstrukcí stožáru a zemí existuje přechodový odpor. Pokud se bude v ten okamžik někdo pohybovat v blízkosti stožáru, projde jím rovněž část proudu, jehož velikost bude záviset na měrném odporu země, délce kroku (odtud název krokové napětí), resp. vzdálenosti mezi částmi těla, které se dotýkají země a dále na velikosti proudu. Velikost proudu svedeného do země jedním stožárem při úderu blesku omezuje právě ZL. Pokud jsou totiž stožáry propojeny ZL, část proudu se dostane do země také přes stožáry sousední. Rozdíl mezi velikostí proudu u vedení se ZL a bez ZL může být pro člověka fatální. Pěkně vymyšleno, že?

Ale uznejte, kdo by pobíhal za bouřky po polích?
Zvláštní skupinu mezi ZL tvoří tzv. kombinovaná zemnící lana (KZL), která kromě základních funkcí jako u „klasického“ ZL umožňují rovněž rychlý a spolehlivý přenos velkého objemu dat po optických vláknech. Kabel s optickými vlákny je zapleten uvnitř lana, které se na první pohled téměř neliší od obyčejného ZL. Na „kázetelko“ si musím dávat pozor, přestřihnout ho je „pěknej“ malér. V elektrárnách to okamžitě zjistí a policajti jsou na místě za chvilku. Jednoho kolegu už takhle chytili…
Tak tohle všechno o ZL vím. Skoro to vypadá, že vedení bez ZL dobře fungovat nemůže. Ale nesmíte věřit všemu, co říkají!

Proč je kradu?
Ale to je přeci jasné! Jak už jsem řekl na začátku, lana jsou z větší části spletena z hliníkových drátů. A hliník je jako barevný kov žádanou surovinou, kterou rádi vykoupí v každé sběrně. A po původu se většinou neptají…
Ale nemyslete si! Demontovat (osobně dávám tomuto slovu přednost před „ukrást“ ) a prodat ZL není činnost nijak příjemná ani výnosná. Nejprve je potřeba vylézt až k vrcholku stožáru (výstražné tabulky musím pochopitelně ignorovat), který je obvykle vysoký asi 25 metrů, a zde začít „pracovat“. Pilka není pro přeříznutí lana moc vhodná, lano se příliš chvěje. Častěji používám velké pákové kleště. Ty však vyžadují obě ruce volné, je proto nezbytné se na stožáru zajistit. Postačí jednoduchý pracovní opasek. Přestřižené ZL propadne mezi fázovými vodiči na zem. Obvykle o ně nezavadí. Druhý konec lana zatím stále zůstává připevněn ke špičce stožáru. Teď pozor! S lanem je třeba zacházet nanejvýš opatrně! Stačí chvilka nepozornosti, závan větru, lano se přiblíží k fázovým vodičům, dojde k přeskoku... a byl by ze mě jen kus ohořelého masa. Takové představy si ale samozřejmě nemohu připouštět. Lano tedy přivážu ke stožáru a při zemi odstřihnu. Na stožáru sice zůstane viset asi 25 metrů lana (škoda ho), ale za to riziko nestojí. I když..., už jsem viděl případy, kdy amatérští kolegové odstřihávali lano asi 15 metrů nad zemí, přímo u vodičů. Nechápu to. Kousek dál je přece lana dost…
Dobrá, mám tedy kus AlFe lana (průměrně to je asi 250 metrů – podle vzdálenosti mezi stožáry). Abych měl šanci ho zpeněžit, musím hliník oddělit od železa, tedy lano rozplést. Dříve jsem většinou lano stříhal na kusy po 25 metrech (všimněte si – magická pětadvacítka), stočil ho, naložil do auta a rozpletl ho až v klidu doma. Uznávám, bylo to trochu neekonomické, abych použil moderní výraz. S hliníkem jsem převážel i železo, které zbytečně zabíralo místo a navíc vznikal problém co potom s ním. Prodej železa nevynáší.
Proto jsem vymyslel zlepšovák. Lano se rozplete přímo na místě a naloží se jen hliník. Zdá se to být dost veliká drzost, ale je to v klidu, lidé jsou většinou nevšímaví. Z jednoho metru lana zbude asi půl kila hliníku a ve sběrně platí za kilo běžně kolem 30 Kč. Tolik ale samozřejmě nedostanu. Když přivezu do sběrny pár set kilo hliníkových drátků, musí být majiteli sběrny jasné, že jsem je nenašel doma ve sklepě. Vykoupí je proto za sotva poloviční cenu. Rozumím mu, nechce prodělat. Počítejte se mnou; za celou tu námahu nedostanu ani 2 000 Kč.
Ne všichni kolegové ale přistupují k demontáži tak profesionálně jako já. Někteří jsou fakt amatéři. Třeba loni na podzim si šli dva mladí kluci ukrást (tady je tohle slovo na místě, s odbornou demontáží to nemělo nic společného) kus ZL. Vylezli na stožár, přestřihli ZL, ale nevšimli si, že o kus dál vedení křižuje jiné vedení 22 kV. Lano na tohle vedení spadlo a potom pár hodin nesvítila půlka Karlovarska. Kluci samozřejmě utekli, ale druhý den se pro lano naivně vrátili. Pochopitelně tam na ně čekala policie. Teď dostanou pár let natvrdo.
Přiznávám, občas se něco nepovede i mně. Předloni před Vánocemi jsem si vyrazil přilepšit (i my musíme za něco kupovat dárky). O svátcích pak sedím doma u televize, zrovna dávali Mrazíka. Najednou tma. Říkám si: „Co zas sakra v těch elektrárnách blbnou?!“ Když jsem pak šel druhý den vyvenčit psa, viděl jsem, že se zlomil právě ten stožár, ze kterého jsem si sundal ZL. Přišla totiž námraza a stožár nevydržel tah lana jen na jednu stranu. Musím ale uznat, že to elektrikáři opravili velice rychle, všechna čest.
Pro zajímavost jsem si zjišťoval, kolik stojí oprava 1 km lana. U lana AlFe 185/31 prý asi 400 tisíc. Musím přiznat, že mě tak vysoká cena docela překvapila. Ale to už přece není moje starost. Když ho tam chcete znovu natahovat, vaše věc. Aspoň bude zase co demontovat.
Pochopitelně jsem se díval i do trestního zákoníku, kolik si můžu za svoji zálibu odsedět. Podle § 247 mohu být odsouzen podle výše způsobené škody až na 8 let. Pokud navíc způsobím poruchu, čímž ohrozím provoz veřejně prospěšného zařízení, mohu být souzen také podle § 182. Ale kdo se bojí, nesmí lézt na vedení.
Před pár lety jsem měl trochu strach, vypsali na mě odměnu. Prý kdo mě uvidí a nahlásí to na linku 158, dostane 50 000 Kč. Připadal jsem si trochu jako na Divokém Západě, když jsem četl tuto výzvu na vývěskách Obecních úřadů. Lichotilo mi to, ale radši jsem pár měsíců jezdil demontovat do severních Čech.
Když to shrnu: ZL už demontuji pár let. Zatím jsem si nevšiml, že bych kvůli tomu nějak dlouho nesvítil. Prostě jsem došel k závěru, že ZL jsou na vedení celkem k ničemu. No řekněte, teče skrz ně „elektrika“? Vidíte, neteče! Mimochodem, víte kolik se u nás spotřebuje za rok hliníku? Nevíte? Já to také nevím, ale určitě to bude hodně. A já nepotřebný hliník sbírám a odevzdávám do sběrny, aby se z něho mohly vyrobit užitečnější věci. Když se na to podíváte z trošku jiného úhlu, dalo by se říct, že vlastně šetřím přírodu, ne? Spoléhám na vaši nevšímavost. Váš Zloděj