Umění alchymie

Pochopit tajuplný svět alchymie a její jazyk není v moderní době vůbec snadné. Umění alchymie je jedním z nejstarších a nejzáhadnějších oborů lidského usilování, které se praktikovalo už od vlády čínského „žlutého“ císaře Chuang-ti (kolem 27. století př. n. l.) až do počátku 17. století, kdy jeho studiu věnoval většinu svého volného času římský císař a český král Rudolf II. Ačkoliv je alchymie jednou z nauk, které si vysloužily v historii vědy značně kontroverzní pověst a jsou dodnes považovány za dokonalý příklad slepé uličky v bádání, přispěla svým speciálním a nenahraditelným způsobem k rozvoji evropské učenosti. Z hlediska moderní vědy neexistuje snad jediná teoretická chyba, které by se alchymisté - často brilantní, ale rozporuplné osobnosti - nedopustili. Také alchymistická terminologie byla vším, jen ne jednotným chemickým názvoslovím. Množství látek či procesů, vztahujících se k společnému jmenovateli, materia prima, mělo mnoho různých jmen. Prozaickým a lidsky pochopitelným důvodem těchto zmatků mohou být snahy mnohých alchymistů výsledky své práce jednoduše zašifrovat.

Otevřít typický alchymistický spis znamená utkat se s matoucí směsicí záhadného textu protkaného tajemnou terminologií a zvláštních, často nereálných vyobrazení podivných hermetických symbolů nebo magických výjevů. Není divu, že anglické slovo gibberish (hatmatilka) je odvozeno od jména arabského alchymisty známého v Evropě pod jménem Geber.

Kámen mudrců a elixír života

Jedním z mnoha paradoxů alchymie je, že ačkoliv nikdy nedosáhla svého cíle, odkázala pozdějším věkům množství prakticky využitelných chemických postupů, které ona sama považovala pouze za součást přípravné fáze „Velkého díla“. Velkým dílem mělo být za pomoci „kamene mudrců“ („Jsem pro všechny, zářím však jen v málokom“) objevit postup přeměny olova ve zlato a připravit elixír života. Alchymisté vyvinuli nové postupy destilace, vylučování a slučování látek, jejich rozpouštění, fermentace, sublimace a pod., návody na výrobu nejrůznějších chemikálií a díky práci s kovy objevili také nové metalurgické postupy. V neposlední řadě se v alchymistických laboratořích postupem času vyvinula i řada praktických pomůcek, jako byly pece, destilační přístroje či specializované nádoby různých tvarů (křivule se stala symbolem všeho chemického).

Magická nauka - nyní v češtině

Alchymie je pravděpodobně poslední magickou naukou, která se dožila zájmu široké odborné i laické veřejnosti až do současnosti. Sotva se u nás najde někdo, kdo by neznal legendární film Císařův pekař a pekařův císař s nezapomenutelným Janem Werichem v titulní dvojroli. Potvrzuje to i zvýšený zájem čtenářů zkoumavé mysli o populárně naučnou literaturu, která je uvádí do tajuplného světa tohoto oboru. Jako úvod do dalšího zkoumání a poznávání alchymie může posloužit útlá knížka Alchymistova kuchyně zkušeného britského provozovatele alchymistické laboratoře a odborného publicisty Guy Ogilvy, jejíž překlad z anglického originálu (Petr Holčák) s podtitulem Jedinečné lektvary a zvláštní představy nyní vydalo nakladatelství Dokořán (Praha 2017, 1. české vydání, 23. svazek edice Pergamen, 58 stran textu a černobílých dobových vyobrazení). Autor se v ní omezuje převážně na západní alchymistickou tradici a prozkoumává principy, klíčové pojmy a koncepty, jimiž se alchymisté řídí, materiály, s nimiž pracují, a těžko proniknutelný, avšak úchvatný jazyk a symboly, které pro popis svého snažení používají. Kromě teorie zde najdeme i mnoho praktických receptů na živočišná lepidla, laky a barvy pro výtvarníky včetně návodů na přípravu bylinných tinktur a extraktů, ale neopomíjí ani nezbytnou duchovní složku v podobě magických formulí. Každý člověk, který se chce stát alchymistou nebo se pustit do výroby některých popisovaných elixírů, musí nejprve jako alchymista myslet. Pozoruhodná je podle autora skutečnost, že alchymisté všech dob a zemí sdílejí přibližně stejnou představu: věří, že lidé a ani takřka nic jiného na světě není úplně takové, jaké by mohlo být. Až na zlato. Příběh alchymie je ve zkratce příběhem zlata a našeho vztahu k němu. Věcné základy a východiska alchymie jsou shrnuty v jedenácti praktických dodatcích, které budou pro řadu čtenářů nejužitečnější: Základy metalurgie, Keramika a sklo, Pigmenty pro výtvarníky, Materiály pro výtvarníky, Alchymistická chemie, Užitečné recepty, Kadidla a parfémy, Bhasma a kvašení, Rostliny a planety, Astrologické hodiny a Alchymistické symboly pro principy, živly, planety a kovy. Ačkoliv historii alchymie je v celém textu věnován minimální prostor, setkáváme se v něm s odkazy na některé známé i zapomenuté osobnosti (Paracelsus, Sendivogius, Geber, Fludd, French, Urbigerus, van Helmont, Helvetius, Flamel atd.). Jak píše autor ve stručném úvodu, potenciální čtenáři by se měli připravit na to, že pochopit alchymii není snadné. Je plná nástrah a paradoxů. Proto proniknout do ní vyžaduje představivost a soustředění.

"Ora, lege, lege, lege, relege, et labora!" - "Modli se, čti, čti, čti, znovu čti a pracuj!" - praví alchymistické rčení.