Fyzika za první republiky

Při zpětném pohledu do historie fyziky zjistíme, že na rozdíl od většiny malých evropských národů má právě u nás tato exaktní věda bohatou tradici sahající daleko do minulosti, až k přelomu 16. a 17. století. Ještě ve druhé polovině 19. století byl vývoj fyziky u nás vázán především na katedry pražské univerzity a polytechniky. Podmínky pro výuku fyziky a fyzikální výzkum se výrazně změnily po vzniku Československé republiky v roce 1918: vedle Univerzity Karlovy (okolo 10 tisíc posluchačů) byla síť vysokých škol rozšířena o českou Masarykovu univerzitu v Brně a Univerzitu J. A. Komenského v Bratislavě. Výuka fyziky přešla z filozofických fakult na nově založené fakulty přírodovědecké, vznikly první mimouniverzitní vědecké instituce pro specializovaný výzkum (např. Vojenský technický a letecký ústav, Masarykova akademie práce, Radiologický ústav ministerstva veřejných prací nebo Fyzikální ústav Škodových závodů), navazující na převratné fyzikální objevy a nástup kvantové a relativistické fyziky přelomu 19. a 20. století.

Dnes si může každý zájemce o školství a vědu v období první čs. republiky vyhledat na internetu mnoho faktických informací o vývoji fyziky, působení a lidských osudech jednotlivých postav. Protože ani „papírové“ knihy nezanikly, mohou pomoci v celkové orientaci a hlubším zamyšlení nad tématem základního a aplikovaného fyzikálního výzkumu. To je i případ nové knížky pojednávající o dvacetiletém období (1918-1938) existence tzv. první republiky.

Záslužný vydavatelský čin

Nakladatelství Academia vydalo počátkem letošního roku publikaci „Fyzika za první republiky“ (Praha 2017, 1. vyd., 309 stran, edice První republika: svazek 6, ISBN 978-80-200-2641-5), další dílo prof. Krause, tentokráte ve spolupráci s doc. Ing. Štefanem Zajacem, CSc. (nar. 1940). Její první část "Fyzika z první Československé republiky" popisuje v pěti kapitolách zaměření výzkumu na meziválečných fyzikálních pracovištích na našem území (Vysoké školy a vědecké instituce, Jednota československých matematiků a fyziků, Jak byl vývoj české fyziky ovlivněn rentgenovým zářením, Československo - země radia, České vědecké instituce za druhé světové války). Rozšířená biografická hesla uvádí sedmdesát českých, slovenských a německých vědeckých osobností, které zde tehdy působily, i s jejich příspěvkem k rozvoji fyzikálních věd. Patří k nim také pět univerzitních profesorů, o které přírodní vědy připravila jejich násilná smrt na nacistických popravištích a v koncentračních táborech: profesorové fyziky František Záviška (UK), Václav Dolejšek (UK) a Josef Sahánek (MU), krystalograf František Ulrych (UK) a fyzikální chemik Antonín Šimek (MU). Druhá část obsahuje ve čtyřech kapitolách přehled úspěchů dosažených na českých a německých vysokých školách od založení pražské univerzity v roce 1348 až do roku 1918 (Autoři prvních spisů s fyzikální tématikou, Talenty podporované církevními řády, Fyzikové z časů rakouského císařství, Fyzika v letech 1848-1918). Zde si připomeňme významné letošní výročí - 350 let od úmrtí profesora lékařské fakulty pražské univerzity Jana Marka Marci (1595-1677), který je považován na prvního českého fyzika a autora prvního u nás vydaného českého fyzikální pojednání "O úměrnosti pohybu neboli pravidla rázu".

Svým obsahem a zpracováním textu, doplněného několika desítkami barevných a černobílých vyobrazení, patří publikace do základního fondu původních prací z historie fyziky. Smysl jejich vydávání vystihuje citát Vladislava Vančury, který autor použil jako motto: "Každý společenský organismus a také každá doba, do níž vstupujeme, má svůj historický rozměr, příčiny a souvislosti, které tkví svými kořeny ve velmi hluboké minulosti."

Díla prof. Ivo Krause

Pokud si v duchu nebo při pohledu do knihovny utřídíme do řady všechna dosud vydaná populárně naučná knižní díla profesora fyziky pevných látek, strukturní krystalografie a difrakční analýzy na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze prof. RNDr. Ivo Krause, DrSc., Dr. h. c., FEng. (nar. 1936), uvědomíme si, že již nyní se podařilo autorovi vytvořit jedinečný obraz historie fyziky nejen v českých zemích, ale i v Evropě. Řada počíná pětisvazkovou „Fyzikou v kulturních dějinách Evropy“ („Starověk a středověk“, „Od Leonarda ke Goethovi“, „Století elektřiny“, „Romantici a Klasikové“, „Atomový věk“), pokračuje přes chronologicky uspořádané soubory esejí z historie evropské vědy a techniky („Dějiny evropských objevů a vynálezů: od Homéra k Einsteinovi“) a svědectví o životních osudech významných osobností, které působily v českých zemích od doby Karla IV. až do konce 20. století („Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích“, tři svazky z oblíbené edice „Galileo“" Nakladatelství Academia („Fyzika od Thaléta k Newtonovi: kapitoly z dějin fyziky“, „Fyzikové ve službách průmyslové revoluce“, „Století fyzikálních objevů: objevy, které změnily fyzikální obraz světa“), k publikaci „Čestní doktoři na české technice v Praze/Osobnosti světové vědy a techniky“ až k pověstným třešničkám na dortu tvořeným útlou prací „Příběhy učených žen“ a naopak rozsáhlou knihou „Ženy v dějinách matematiky, fyziky a astronomie“, koncipovanou jako soubor příběhů o ženách, kterým se exaktní vědy staly od dob starého Řecka až do současnosti ušlechtilou zálibou i životním posláním.

Třípól doporučuje nejen Fyziku za první republiky, ale i všechna další díla prof. Krause.