Škola přežití II.
Zkoušky z nejtěžších a jak na ně

Zkouška je prý od slova zkusit. Spíše však pochází ze slova zkoušet. Většinou totiž nikomu nejde o to, abyste si něco zkusili, ale aby vás z něčeho vyzkoušel, přičemž pěkně zkusíte. Sotva si vydechnete po příjímačkách, už vás zase někdo z něčeho zkouší.

Jak vlastně takovou těžkou zkoušku poznáte? Symptomy jsou jasné: půlku z vás z ní vyhodí a zbytek je rád, že má za tři. Jaké jsou ale příčiny obtížnosti takových zkoušek? Někdy je to sám obor. Pro psychology je kamenem úrazu statistika a psychometrie, mediky děsí anatomie, bohemisty staroslověnština. Jindy je noční můrou a postrachem určitý profesor. A když daný předmět nikdo jiný nezkouší, nemáte na vybranou. A pak jsou tady zkoušky, které trápí jen a konkrétně vás. Protože vám prostě něco nejde, jako ostatně každému. Nebo proto, že jste si zrovna nepadli do oka se zkoušejícím. Tak či tak se přes všechny ty-hle zkoušky nějak musíte dostat. Nervy pracují, "rupnout" nikdo nechce, co by tomu řekli rodiče, a pak, učit se to znova... Takže jak na to?
Základní pravidla pro absolvování obtížné zkoušky se příliš neliší od většiny podobných situací v životě. Můžete je využít při pracovním pohovoru, u šéfa na koberečku nebo při obědě s rodiči vaší vyvolené či vyvoleného.
První podmínkou je dobře se informovat. Musíte vědět, kdo zkouší a co zkouší, nebo spíše, co chce slyšet. Nezapomeňte si ověřit, co máte ke zkoušce přinést a jaké podmínky musíte splnit před ní. Jsou to formality, ale když je zvládnete v pořádku a včas, budete mít víc času na zkoušku samotnou.
Že šaty dělají člověka je dávno známou skutečností, ale mnozí ji podceňují. Ověřte si u kolegů, jestli zkoušející trvá na obleku s kravatou, nebo jestli můžete přijít v něčem méně formálním. To, jak zapůsobíte, ovlivní vaši známku. Jako dívky raději vsaďte na drobné doplňky, než na minisukně a hluboké výstřihy. Těmi totiž můžete víc pokazit, než získat.
Soustřeďte se i na to, jak budete působit svou mimikou a gesty. Je užitečné tvářit se soustředěně, hltat každé slovo zkoušejícího, při jeho řeči občas přikývnout na znamení souhlasu a řekne-li něco zajímavého, projevit zdvořilý úžas. Rozhodně si nezakládejte ruce, nebo nedávejte nohu přes nohu! Jsou to obranné pozice a prozrazují vaši ne-jistotu. Zkrátka buďte spíše zvídavými žáky, kteří si přišli rozšířit znalosti, než odsouzenci u výslechu.
Nebojte se občas říct nevím. Otevřeně projevená neznalost může být důkazem vašeho sebevědomí. Pokuste se však vzápětí navázat tím, co víte, a jak byste mohli požadovanou informaci odvodit. Největší chybou je mlčení… Jste-li zmateni, vyžádejte si čas na rozmyšlenou. Fontana upozorňuje, že: "Společně s nervovým přetížením ze zkouškové situace samé může být nedostatek času pro inkubaci jedním z důvodů, proč nás ty nejlepší odpovědi napadají až po odchodu ze zkušební místnosti!" (str. 138)
Choďte včas. Nejen že se tak vyhnete možným nepříjemnostem, ale právě před zkouškou si můžete popovídat s ostatními studenty a dozvědět se spoustu důležitých informací. Zjistíte, jakou má pan profesor náladu, co rád slyší a o čem radši nemluvit, na co se často ptá, jestli se máte na poslední chvíli učesat nebo si půjčit od kamarádky sukni (tedy jste-li dívka).
Možná vám připadá, že se stále vyhýbám tomu nejdůležitějšímu. Znalostem. Jenže brzy pochopíte, že naučit se něco je relativně snadné, víte-li, co a kde se učit a jak se to učit (což je jiná, i když také zajímavá otázka). Mnohem těžší je své znalosti správně "prodat". Pravda sice krutá, ale mnohokrát vyzkoušená. Alfou a omegou většiny zkoušek se tak nakonec stává tvořivost. Nejde ani tak o to, co víte, ale co s tím uděláte. Jak říká Rodari: "Tvůrčí náboj představivosti má každý - vědec, inženýr; pro vědecké objevy je stejně nezbytný, jako po vytvoření uměleckého díla; koneckonců je potřebný i v obyčejném každodenním životě..." (str.163) A je nezbytný i ke zdárnému složení obtížné zkoušky.
Přese všechnu vaši snahu a píli se však může stát, že zkoušku neuděláte. Potom platí: Nezoufejte. Máte ještě dva pokusy. Snažte se spíše ze svého neúspěchu poučit. Promyslete si, co jste udělali špatně, co jste se nenaučili a kde jste zaváhali. A pamatujte: "Selhání ve škole je (tedy) spíše postojem mysli než objektivní skutečností." (Fontana, str. 219)

použitá literatura:
1] Hartl, P.: Psychologický slovník. Praha, Jiří Budka, 1996.
2] Rodari, G.: Grammatika fantazii. Moskva, Progrěss, 1990.
3] Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Praha, Portál, 1997.
4] Čáp, Jan: Psychologie výchovy a vyučování. Praha, Karolinum, 1997
5] Gruber, D.: Řečnické triky. Ostrava, Gruber - TDP, 1994.