Šťastné versus neveselé

Proč už nedokážeme vánoce prožívat, ale snažíme se je přežívat? Jistě, svátky vánoční jsou a vždy byly jednou z takzvaných náročných životních situací, neboť i příjemné změny a zážitky jsou pro náš organismus zátěží, se kterou se musíme vyrovnávat. Ale ručička pomyslných vah se čím dál tím více posunuje ze sféry eustresu do oblasti distresu, tedy od stresu relativně příjemného k tomu vysloveně nepříjemnému. Co s tím? Tak především: Nesnažte se vánoce přežít, ale prožít!

Šťastné a veselé! Výlohy od listopadu plné vánočních stromků a reklam, hýřící bílou a červenou. Bláto v ulicích a davy lidí v obchodech. Bělovousí, červenolící mužíčci ve směšných kostýmech. Šťastné a veselé! Nervózní, uštvané výrazy ve tvářích kolemjdoucích. Neony a podmanivé tóny vánočních koled: „Nesem vám noviny! Nakupujte! Nakupujte právě u nás!“ Šťastné a veselé? Pro mnoho z nás už dávno ne. Bohužel.
Existuje však mnoho užitečných rad, jak si zpříjemnit svátky vánoční. Například nakupovat dárky včas, nerozčilovat se, nenechávat si na vánoce žádnou práci... Je jistě užitečné řídit se těmito doporučeními. Jenže to, bohužel, nestačí. Vy možná dárky už máte, ale davům nakupujících se stejně nevyhnete. Sami jste práci dokončili včas, ale vaši přátelé či rodiče právě dohání zameškané hodiny. A nerozčilovat se? Krásné předsevzetí... Ale co s tím? Mohla bych zopakovat postupy správné relaxace, ale o těch už bylo řečeno dost. Řiďte se jimi a rozhodně vám to pomůže vánoce přežít. Ale chcete-li je prožít, relaxační metody vám stačit nebudou.

Vánoce v kruhu rodinném
Proč se pro nás vlastně vánoce, i v dobách potlačování náboženských tradic svátek klidného spočinutí v kruhu rodinném, staly stresujícím faktorem? „Vytratilo se pouto, které v dřívějších dobách dokázalo propojit čas individuálního života s plynutím velkého historického času měřeného od vzniku světa až po jeho naplnění.“ Tolik slovo odborníka. Vánoce pro nás už nejsou zakotveny v tradici minulosti. To je však problém spíše celospolečenský. Jednotlivce často trápí bolístky zdánlivě podružné, a právě proto ještě důležitější.
Tak především je tu sám „kruh rodinný“. A nemluvím teď o osamělých lidech, kteří v období vánoc prožívají krize. Ale i ti, kteří jsou obklopeni celou „smečkou“ příbuzných, si často zoufají. „Každý jedinec může být vystaven buď nadbytku, nebo nedostatku interpersonálních a společenských podnětů.“ Stresující je obojí. Ne každý se dobře snáší se všemi svými blízkými a má-li s nimi setrvat delší čas a ještě se chovat mile, užívá si naplno takzvanou ponorkovou nemoc. Zkrátka mu všechno a všichni pěkně „lezou na nervy“.
V takových chvílích se doporučuje vyhledat si svůj koutek a není-li to v přeplněném bytě či domku možné, odejít se projít, nejlépe do přírody. Pomáhá také aktivní pohyb, běhání, plavání nebo třeba posilovna, zkrátka to, co vám nejvíc „sedí“. Můžete zajít i do kina nebo se někde skrýt se svou oblíbenou knížkou. Nebojte se na chvíli „vypadnout“ a nadýchat se čerstvého vzduchu. A jestli to vaše příbuzné uráží, je to jedna z chvil, kdy se vyplatí otevřenost a asertivita. Stůjte si za svým, bez křiku a urážek, ale také bez ústupků. Vaši blízcí si na to časem zvyknou a uvědomí si, že i vy jste pak příjemnějšími společníky.

Nebojte se emocí
Nestyďte se za své pocity. Jestli se vám něco nelíbí, nevyhovuje vám to, raději to řekněte, než abyste tiše trpěli a znepříjemňovali tak život sobě i ostatním. Je-li to možné, vyřešte tyto problémy ještě před tím, než nastane vánoční shon a atmosféra se vyhrotí, ale nebojte se ozvat i potom. Pokuste se však pochopit i stanovisko ostatních. Oblíbenou psychologickou metodou je požádat obě strany konfliktu, aby na chvíli hájily názor toho druhého. Pamatujte si ale, že ne každý argument musí být racionální. Cit je taky důvod. A nezapomeňte, že: „Způsob, jakým se o něčem zmiňujeme, dotváří celkový obraz vysloveného obsahu, naznačuje náš postoj a emocionální vztah k němu.“ Neboli: často záleží víc na tom, jak to říkáte, něž na tom, co říkáte. Takže si na to „jak“ dávejte pozor.
Pamatujte si, že nemusíte být za každou cenu šťastní a veselí. Na smutku samotném není nic patologického a jestli vám vzpomínky vhání slzy do očí, nestyďte se plakat. Klidně v soukromí, ale dovolte citům odeznít a neduste je v sobě. „Lidé mají schopnost stát se přemýšlivějšími, dovednějšími, tvořivějšími a všestrannějšími, než jsou, ale ne-jsou toho schopni kvůli nátlaku racionalizovaného světa.“ Vzepřete se této tendenci k racionalitě dřív, než se potlačované emoce proderou na povrch mnohem bolestnějším způsobem. Nebojte se odreagovat. Nemáte-li doma boxovací pytel, bušte třeba do polštáře. Někdy také pomůže „seřvat“ místo člověka nějaký předmět. Vyříkejte si to třeba se skříní nebo se stromem v lese, vykřičte se, když vás nikdo neslyší. Není špatné mít vztek. Špatné je ze vzteku ubližovat.

„Kotvěte se!“
Buďte sami sebou, ale také sami se sebou. Naučte se vytvářet si své vlastní oázy klidu, momenty, kdy se zastavíte, zavřete oči a zeptáte se sami sebe: „Jak se cítím? Co chci? Co očekávám? Čeho se bojím?“ Existuje technika výstižně nazývaná kotvení, při níž si postupně „uvědomíte“ své tělo, motivy, mezilidské vztahy a instituce, které ovlivňují vaši situaci. Pomůže vám to vyznat se, „zakotvit“ v bouři života. A to je užitečné nejen o vánocích.
A především: vězte, že stresu a zátěži se nevyhnete. „Složité a náročné životní situace, v nichž se lidský organismus od svého narození ocitá, jsou výrazným atributem lidského života.“ Pokuste se tedy je využít a pozitivně zpracovat. Vždyť když si zajdete pro uklidnění třeba zaběhat, shodíte těch pár kilo, co o vánocích jinak naberete. A na samý závěr jedno filosofické moudro: „Budete svobodni, ne až vaše dny budou bez starostí a vaše noci bez touhy a zármutku, ale až starosti, touhy a zármutek opásají váš život a vy se nad ně povznesete nazí a nespoutaní.“ (Chalíl Džibrán – O svobodě)