Panelstory

Králíkárny, noclehárny, krabice. Tak bývají nazývána paneláková sídliště, která tvoří panorama okrajových částí všech českých měst. O panelácích se říkalo, že za třicet let spadnou. Nespadly. Ale co s nimi bude dál?

Někteří lidé budou tvrdit, že by
v paneláku nikdy nebydleli. Protože
ale mnozí z nich měli zkrátka štěstí
a v paneláku nikdy bydlet nemuseli,
těžko jim věřit. Ti, kdo v panelových domech
žijí, dobře vědí, kde má jejich paneláček
slabé místo, ale také dobře vědí, že tak
špatné bydlení to zase není. A navíc čísla
jsou neúprosná. V panelových domech je
přes milion bytů, což je 31% veškerých bytů
u nás. Panelová sídliště obklopují původní
centra velkých měst a někde žije na
sídlištích většina obyvatel. Od druhé světové války se
jiné domy než paneláky téměř nestavěly a pro
mnoho mladých rodin byl panelákový byt
v dobách socialistické éry skutečným
vysvobozením. Na byty byly pořadníky,
čekalo se i deset let. A když se rodina s dětmi
mohla po letech odstěhovat od rodičů, kde
se tísnila v jednom pokoji, do vytouženého
samostatného bydlení, byl to svátek. Tři plus
jedna na sídlišti bez tchýně za zády pokaždé,
když na linku ukáplo trochu omáčky, bylo
snad pro každého vysněným rájem.

JAKO BAŤA CVIČKY
„Prvopočátek panelových domů u nás je ve
Zlíně. Paneláky byly vymyšleny v Baťových ateliérech,
jako levné bydlení pro dělníky. Dodnes
jsou panelové domy symbolem laciného bydlení
stavěného za účelem pokrýt velkou
bytovou poptávku,“ popisuje osud českých paneláků
vedoucí poradenského střediska MCT pro
opravy a rekonstrukce panelových domů
Ing. Ivan Řehoř. „Prvním panelákům se říká
domy typu G, jako Gottwaldov (dnešní Zlín).
V období po válce bylo potřeba vystavět tisíce
bytů a nahradit zničený bytový fond. Navíc nadále
docházelo k pohybu lidí do měst za prací.
A protože tradiční způsob stavění nebyl schopen
pokrýt tu poptávku po bytech, začaly se domy
stavět průmyslově. První panelové sídliště je
Invalidovna v Praze, pak začaly vznikat další
a další,“ dodává Ing. Řehoř.
Pro mnoho lidí bylo v 50. a 60. letech bydlení
v panelácích skutečným zlepšením životní
úrovně. Domy měly výtahy, dva a více pokojů,
ústřední topení. Česko nebylo jedinou zemí, kde
se v druhé polovině 20. století paneláky stavěly.
Sídliště najdete i v západní Evropě. U nás je ale
paneláků jednoznačně nejvíc.

VROZENÉ VADY PANELÁKŮ
Zatékání okolo oken, velká zvuková prostupnost,
drolení panelů, nefunkční odvětrávání bytového
jádra, vady balkonů a lodžií. Podobné problémy
má skoro každý panelák. Obyvatelé posledních
pater zase dobře znají zatékání střechou a hučení
výtahové strojovny, která bývá umístěna právě na
střeše. Podle studií Ministerstva pro místní
rozvoj si většinu závad přinesly paneláky na
svět už při svém vzniku. Při výrobě jednotlivých
dílců, při montáži na stavbě,
chybným projektovým řešením,
špatným užíváním a také zanedbanou
údržbou. Podnikům, které paneláky v éře komunismu
stavěly, bylo jedno, jestli budou lidé v domech
spokojení. Nápady, technická zdokonalení a vyšší
nároky na materiály negovaly. Bylo jednodušší
stavět pořád stejně a často špatně.

PANELÁKY NESPADNOU, ALE...
Dřívější předpoklady, že paneláky postupně
zchátrají a spadnou, se zatím nenaplnily.
Případy, kdy by bylo nutné obyvatele z domu
kvůli havarijnímu stavu vystěhovat, jsou ojedinělé.
„Nosná konstrukce panelových domů,
s výjimkou určitých případů, není ohrožena.
Předpokládá se, že životnost těchto domů
nebude v horizontu dalších padesáti let
vyčerpána,“ tvrdí poradce pro rekonstrukci
panelových domů Ivan Řehoř. „Aby byl
zachován komfort bydlení, musí se obnovovat
fasády, měnit okna, vnitřní vybavení, dveře,
podlahy, bytová jádra, stoupačky a instalace,
opravovat balkony, střechy, výtahy
anebo vstupní dveře, které nemají takovou
životnost. Jejich obnova je ovšem nutná po
dvaceti, třiceti letech u každého domu, ať je
to panelák nebo cihlový dům.“
Investice do kompletní opravy jednoho
panelového bytu jsou však značné, dříve se odhadovala
tato cena na 350 tisíc korun, dnes se
ví, že je to podstatně více. Částka potřebná na
opravu a zateplení vnějšího pláště ještě vzroste
díky nákladům na opravu vnitřku paneláku,
tedy na opravu stoupaček, bytových jader nebo
například výtahu.

V České republice je obydleno 3 928 000 bytů,
z toho 1 165 000 je v panelových domech.
V Karviné žije na sídlišti 92 % obyvatel, v Chomutově
87 % a v Hradci Králové 52 % všech obyvatel města.
Paneláky se u nás stavěly od 40. let a místy se
staví montované bytové domy dodnes. Fasádní
panely ale zakryje zateplení prováděné hned
v rámci výstavby, takže na první pohled nepoznáte,
že je to panelový dům.
Nejvíce bytů bylo postaveno od roku 1966 do roku 1975.
Přestože si mnozí myslí, že paneláky jsou jeden
jako druhý, a některá sídliště tak vypadají,
existuje v Česku 70 variant konstrukčních
soustav panelových domů.

PANELÁKY V ČÍSLECH ZBOURAT A POSTAVIT ZNOVU?
Když se laik zamyslí nad všemi neduhy, které
sužují české paneláky, musí si položit otázku,
zda by nebylo lepší panelové domy jednoduše
zbourat a místo nich postavit domy třeba z cihel.
Podle výpočtů Ministerstva pro místní rozvoj by
likvidace všech paneláků v Česku a výstavba
nových domů stavěných klasickým způsobem
přišla na jeden a půl bilionu korun. Naproti tomu
opravy stávajících panelových domů ministerstvo
odhaduje pouze na 400 miliard korun. Poradce
pro modernizaci a opravy panelových domů Ivan
Řehoř ale odhaduje, že by náklady na likvidaci
a novou výstavbu mohly být ještě vyšší. „Bourání
panelových domů a recyklace vybouraných
materiálů by stála obrovské částky. Ani v sousedním
Německu se nebourají celé domy, i přesto,
že desítky procent tamních paneláků jsou dnes
již neobydlené. Likvidují se pouze ty, které se
nepoužívají a jsou ve špatném stavu.“

ZALIDNĚNO
Hlavní změna v porovnání se situací před dvaceti
lety, je to, že sídliště jsou plná lidí. Protože
sídliště vznikala jako věkově jednotná, byli přes
den všichni buď v práci nebo ve škole. Okolo
sedmé se všichni mačkali v autobusech, odjeli
do centra a během dne byla sídliště prázdná.
Chyběly zde obchody a další služby. Dnešní sídliště
jsou mnohem zabydlenější, část populace
zestárla, z dětí se stali dospělí, kteří mají další
děti. Mezi paneláky vyrostla nákupní centra,
kina a restaurace, v bývalých kočárkárnách jsou
malé obchůdky, videopůjčovny anebo kadeřnictví.
Mezi domy už stačily vyrůst i stromy, a tak
se dnes už málokde setkáte jen s neutěšenou
panelovou džunglí.

CHUDÍ I BOHATÍ
Zatímco například ve Francii, Holandsku anebo
Dánsku se z panelových sídlišť stala postupně
ghetta pro přistěhovalce a sociálně slabé obyvatele,
kde bujela nezaměstnanost a kriminalita,
typickou vlastností českých sídlišť je sociální
rozrůzněnost. To je vidět například i na parkovištích
před paneláky, kde vedle sebe stojí auta
vyšší třídy i staré škodovky. Pestrou skladbu
obyvatel považují sociologové za největší výhodu
sídlišť. V našich panelácích bydlí příslušníci
středních, nižších a někdy i vyšších tříd. Aby
česká sídliště nekopírovala scénář panelových
čtvrtí v západní Evropě, musí se střední třída
na sídlištích udržet. Na některých sídlištích již
dnes vznikají domy s luxusními byty, které se
snaží nalákat do oblasti právě lidi ze střední
třídy. Dopravní obslužnost většiny sídlišť je
dobrá a ceny bytů v panelových domech se snižují.
Pakliže se podaří panelové domy postupně
opravit, zlepší se nabídka služeb a možností,
jak trávit volný čas, je možné, že se nejčernější
prognózy našich paneláků nenaplní.

PANELÁKY V ČÍSLECH

V České republice je obydleno 3 928 000 bytů,
z toho 1 165 000 je v panelových domech.
V Karviné žije na sídlišti 92 % obyvatel, v Chomutově
87 % a v Hradci Králové 52 % všech
obyvatel města.
Paneláky se u nás stavěly od 40. let a místy se
staví montované bytové domy dodnes. Fasádní
panely ale zakryje zateplení prováděné hned
v rámci výstavby, takže na první pohled nepoznáte,
že je to panelový dům.
Nejvíce bytů bylo postaveno od roku 1966
do roku 1975.
Přestože si mnozí myslí, že paneláky jsou jeden
jako druhý, a některá sídliště tak vypadají,
existuje v Česku 70 variant konstrukčních
soustav panelových domů.