Chcete si vydělat? Založte si sektu!

Nejlepší způsob, jak si rychle vydělat velké peníze, je založit si církev, řekl prý Ron Hubbard.

A jak řekl, tak učinil – je zakladatelem jedné z nejmanipulativnějších sekt všech dob – scientologické církve. Na takzvaná dianetická centra a oxfordský test osobnosti můžeme narazit na celém světě. Že se ovšem jedná o církev, se hned tak nedozvíme – scientologové, stejně jako mnohé jiné sekty, totiž přísně rozlišují mezi informacemi pro zasvěcené a pro nezasvěcené. Takže to, že ve skutečnosti jste potomky pradávných Titánů, dokonalých bytostí z dávné minulosti, a že tuto dokonalost v sobě musíte, samozřejmě pod moudrým vedením představitelů církve a za nemalý finanční obnos, probudit, se dozvíte až ve chvíli, kdy scientologům dlužíte sumu, za kterou byste si pořídili slušnou vilku v Karibiku, z vašich známých a příbuzných se s vámi už nikdo nebaví a z práce vás vyhodili… A že vy podobným skupinám jen tak nenaletíte? To si asi myslí každý mladý, inteligentní a sebevědomý člověk. Přesto se však členové sekt rekrutují i ze studentů – mladých, perspektivních, inteligentních a vzdělaných lidí. Z těch, kteří jsou konec konců schopni přinášet sektě dlouhodobý zisk.
 Steven Hassan, takzvaný „výstupový poradce“, tedy člověk, který se specializuje na pomoc lidem, kteří se snaží sektu opustit, dává přednost pojmu „zhoubný kult“. Je to instituce, která své zájmy, ať už náboženské či světské, prosazuje bez základní úcty k jednotlivci a s použitím psychické manipulace ho zbavuje schopnosti jednat podle vlastního uvážení, činí ho závislým na skupině, zneužívá ho pro své ekonomické, politické či jiné cíle a využívá lží a podvodů. Zhoubné kulty přitom nejsou ničím novým – provází nás celou historii lidstva. Můžeme je rozdělit do čtyř skupin: náboženské kulty, které se orientují na náboženská dogmata a vycházejí buď z existujících náboženství nebo jsou jejich syntézou nebo jsou zcela nové. Kladou důraz na duchovno (scientologická církev, Triumfální centrum víry). Politické kulty jsou skupiny kolem politického dogmatu – zastávají extrémní politické názory a užívají prostředků psychické manipulace (např. The Aryan Nation, Move). Psychoterapeuticko – výchovné kulty pořádají soustředění a semináře, zprostředkovávají duchovní cestu a osvícení, používají transu a meditací a jsou většinou finančně náročné. Komerční kulty slibují výnosné a zajímavé zaměstnání (Herbalife, Amway).
 Steven Hassan popisuje několik základních charakteristik, které jsou pro zhoubné kulty typické, a doporučuje každému, kdo si není jist skupinou, která mu nabízí členství nebo ve které už je členem, aby si ji prohlédl optikou těchto poznatků.

DOKTRÍNA JE REALITA
Základní charakteristikou nejen zhoubných kultů, ale i mnoha náboženských, filosofických či politických směrů je přesvědčení, že hlásaná doktrína je realita – to, čemu věříme, je prostě pravda a o tom není pochyb. Specifikem zhoubných kultů je ovšem tvrzení, že doktrínu je třeba přijmout, ne jí rozumět. Proto je obvykle mlhavá, ale zároveň komplexní a dostatečně systematická, aby se zdála logickou. Většinou obsahuje jedinou pravdu a zahrnuje všechno. Platí, že čím složitější a hůře ověřitelná doktrína, tím lépe pro zhoubný kult. Ideologie kultů obvykle vyžaduje, aby člověk nedůvěřoval vlastnímu já, klade si nárok na ovlivňování cítění, myšlení i jednání. Přitom jakékoliv pochybnosti o doktríně jsou podle kultu chybou jedince, musí na sobě víc pracovat a utvrzovat svou víru.

ČERNOBÍLÝ SVĚT
Podle většiny zhoubných kultů je skutečnost černobílá, celý svět je o boji dobra proti zlu. Tato základní myšlenka je podstatou i těch nejsložitějších nauk. K této tezi patří přesvědčení, že dobro a pravda jsou jen v kultu, zatímco ostatní svět je zlý. Pokud se člen trápí otázkami a pochybami, má se obracet vždy na svého nejbližšího „nadřízeného“ – nikdy je nemá rozebírat s ostatními členy kultu a už vůbec ne s někým mimo kult. Pokud otázka zpochybňuje pravdu kultu, může být prostě smetena ze stolu jako ze své podstaty špatná, nevhodná pro člena kultu. Kult má vždy nějakého nepřítele, který ho chce zničit a s nímž musí členové bojovat. Je lhostejno, jestli jsou to komunisti, psychiatři, konzumní společnost, mimozemští ještírci nebo satan... Opuštění kultu je přitom chápáno jako zrada v tomto boji a vydání se do rukou nepřítele či dokonce napomáhání zlu.

JSME ELITA!
Členové zhoubného kultu jsou vlastně elitní bojovníci lidstva proti nepříteli, poslední věrní, vyvolení, jediná hráz proti zlu... Časté je tvrzení, že teprve budoucí generace nebo nějaké vyšší, nadlidské bytosti ocení jejich velikost. Členové kultů jsou přitom přesvědčováni, že zástupci ostatních podobných skupin jsou ovládáni a manipulováni, jen oni jsou „ v pravdě“ svobodní. Přesvědčení o vyvolenosti s sebou na jedné straně nese pohrdání zbytkem světa, na straně druhé však vědomí zodpovědnosti – trpitelský komplex podbarvený pýchou – ochotu nést „břímě“ za zbytek světa.

MODLI SE, PRACUJ A POSLOUCHEJ
Ve zhoubných kultech je vůle jednotlivce plně podřízena vůli skupiny. Individualita je vnímána jako špatná, konformita dobrá. Hlavním příkazem je obvykle poslušnost. Vědomí takzvaně obráceno navenek, člověk nemá důvěřovat sobě ale autoritě – vůdci. Zdůrazňována je neschopnost jedince sám se správně rozhodnout. Člen je v hierarchii kultu povyšován a sesazován podle potřeb vůdce, při sesazení musí uznat chybu a spolupracovat na svém potrestání. Tento postup podporuje vědomí vlastní viny a vytváří absolutní závislost na vůdci. Vyžadována je naprostá poslušnost a uniformita – služebně mladší člen si má brát za příklad starší členy nebo vůdce.

KULT OVLÁDNE VAŠE EMOCE
Mezi členy kultu se pěstuje pocit sounáležitosti. Novému členovi je zpočátku věnována bezvýhradná pozornost a láska, ta se ovšem pak přesouvá na další nováčky a u člena je podmíněna dobrým pracovním výkonem. Ve většině kultů existuje propracovaný systém odměn a trestů, podobný psychoterapeutickým metodám léčby závislostí. Upřímná přátelství jsou odmítána, vztahy mají být vertikální (tedy láska od člena k vůdci), nikoliv horizontální (hluboké vztahy mezi členy). Pokud se jedinec pokusí z kultu odejít, je stíhán hněvem a nenávistí. Zároveň je přesvědčován, že celý vnější svět ho chce zničit a jen kult mu poskytuje ochranu. Každý problém je přitom interpretován jako vina člena. Pocit strachu a viny a hanby je posilován a je silným nástrojem manipulace. Člen je vlastně přesvědčován o tom, že je špatný, že nevyhovuje požadavkům kultu, ale bude-li poslouchat vůdce a dodržovat pravidla kultu, může být spasen, zachráněn, probuzen a podobně. Nadšení a zoufalství se střídají v častém sledu. Upadne-li člen do deprese, bývá posílán na školení, které ho má nabít energií, často se taková školení opakují ve stále kratších a kratších intervalech, až člen vyhasne a je odsunut, nebo vyhnán.
 Následky členství v zhoubném kultu bývají leckdy těžké – dochází ke ztrátě sebeúcty a pocitu vlastní identity, ke vzniku fobií, k narušení vztahů k druhým – rodině, přátelům i opačnému pohlaví. Častá je úplná ztráta kontaktu s vnějším světem. Členové se mění v otroky bez prostředků, které by jim umožnily odejít, a když onemocní nebo zestárnou, skupina je často vyžene. Na kultech vzniká cosi jako závislost a hlavně u kultů, používajících meditace, recitování atd. (při těchto činnostech může mozek vylučovat chemické látky, vedoucí k disociativním stavům mysli nebo narkotickému opojení, jako u drog) se mohou objevit vedlejší příznaky – bolesti hlavy, křeče... Zhoubné kulty dovedou být zkrátka pěkně zhoubné. Takže pozor na ně.