Lednová vichřice na kleti

Astronomové z hvězdárny na jihočeské hoře Kleti se věnují výzkumu planetek a komet, zejména studiu těles s neobvyklými typy drah – blízkozemním asteroidům, transneptunickým tělesům a kometám. Od roku 2002 nám v práci vydatně pomáhá 1,06-m teleskop KLENOT, druhý největší a nejmodernější v ČR i další vyspělá technika. Observatoř Kleť v 1070 metrech nad mořem je ovšem nejvýše položenou hvězdárnou v Čechách a nachází se uprostřed Chráněné krajinné oblasti Blanský les. Bez ohledu na moderní pozorovací techniku tak většinu roku žijeme (ač pouhých 15 kilometrů od Českého Krumlova) dá se říci, na okraji obvyklé středoevropské civilizace. Na první pohled to pro turisty na výletě vypadá romanticky – jasná obloha, okolní příroda, veverky na okně, sovy na plotě, netopýři v kopuli - ale jen na první pohled.

Nevím, zda je to tím, že se profesionálně zabýváme katastrofami kosmickými (tedy těsnými přiblíženími asteroidů k Zemi a štěpením kometárních jader), ale jaksi přitahujeme i kalamity pozemské. Přitom na naší „větrné hůrce“ (moje babička říkávala takovým místům „vídrholec“) nejsme nikterak rozmazleni. Metrové závěje, vítr do rychlosti 120 km/hod, bouřky, při nichž se rozsvěcejí zhasnuté zářivky, či mráz do mínus 25 stupňů nás nikterak neudivuje. Myjeme se v dešťové vodě (pokud naprší a nezamrzne) a udivují nás, narozdíl od většiny obyvatel ČR, silnice posypané či dokonce posolené, protože na Kleti je vrcholem civilizačního pokroku cesta prohrnutá.

Přesto i nás potkaly přírodní kalamity v rozsahu poněkud z míry vyvádějícím. Jednoznačné prvenství patří povodním v srpnu 2002, nikoliv samozřejmě na vrcholu Kleti, ale v Českých Budějovicích, kde naše mateřská českobudějovická hvězdárna stojí přímo na soutoku Vltavy a Malše. Pětisetletá či dokonce tisíciletá povodeň byla rozhodně pozoruhodným přírodním úkazem. Bahno jsme uklidili, mnohasettisícové škody pokryla pojistka a nadto jsme se jaksi navíc vyškolili v čemsi, co se, byť v malém rozsahu dá nazvat „krizovým managementem“. Pionýři říkali „Buď připraven - Vždy připraven“. A Parkinsonovy zákony říkají „Vše co se může stát se stane, a to co se nemůže stát se stane taky“. Oproti povodním byla o rok později následující bouřka s kroupami o velikosti ping-pongových míčků v pásu zahrnujícím i úbočí Kleti jen „čajíčkem“, ovšem stovky ďolíčků v měděném plechu kopule i plochých střech máme na Kleti dodnes.

Příroda ovšem nikdy nespí a tak stejně jako velkou část jihozápadních Čech postihl i Kleť v noci z 18./19. ledna 2007 orkán. Vyslechnuvše zodpovědně výstrahu před silnou vichřicí vydanou ČHMÚ zabezpečili jsme a zkontrolovali už dopoledne, co jsme mohli a co se dalo – zajištění a natočení kopulí s ohledem na předpokládaný směr větru, zavřená okna, uklizení volně umístěných věcí na zahradě, uklizení auta do garáže... (Už tohle byla zkušenost z povodní, kdy nám informace z ČHMÚ zachránila spoustu cenného přestěhovatelného majetku).

Největší náraz větru, zaregistrovaný na naší meteostanici, dosáhl v noci z 18./19. ledna 2007 rychlosti 46.9 m/s, tj. 169 km/h (!). Naštěstí žádný z padajících stromů nezasáhl přímo budovy observatoře. Ulomené vršky smrků napadaly na plot a vichřice poničila náš památeční jeřáb na zahradě observatoře. Jeho jeřabiny bývaly pochoutkou pro spousty našich lesních sousedů strávníků – ptáků, veverek i kun. Vichřice nezpůsobila škody na budovách observatoře. Čeká nás jen kontrola a nanejvýš drobná technická úprava na křídlech kopule. V kleťských lesích ovšem vichřice zlámala či vyvrátila tisíce stromů. Ze smrků, které byste neobejmuli, trčeli k nebi jen třísky. Veškeré cesty na Kleť se ukázaly být zatarasené na mnoha místech zlámanými napadanými stromy. Nahoře na Kleti tak zůstali na svých pracovištích tři "robinzoni" (vysílač Radiokomunikací, armáda a hvězdárna). Hvězdárna je z těchto tří institucí nejmenší, nejvíce vzdálená od hlavní příjezdové cesty, je poslední v řadě na přívodním elektrickém kabelu a nemá (zatím?) vlastní zdroj vody. Lidé pracující na odloučených pracovištích na Kleti jsou však zvyklí v případě nouze navzájem se informovat, spolupracovat a pomáhat. Nadto jsme naučeni počítat s kalamitami, takže máme vždycky poměrně pestré zásoby trvanlivých potravin, balené vody a poslední dva roky máme na hvězdárně dokonce i malou elektrocentrálu. Přesto se nám vůbec poprvé stalo, že jsme se nedostali tři dny dolů a zůstali uvězněni na Kleti. Naštěstí dodávka elektřiny na Kleť nebyla přerušena, před pár lety byl místo vedení lesem položen kabel do země - koneckonců na Kleti stojí hlavní televizní vysílač pro Jižní Čechy a občas je to dobré sousedství. Nefungoval ovšem internet, protože problémy s dodávkou elektrického proudu pod Kletí, kde se nachází náš internetový převaděč, se řešily až do poloviny dalšího týdne.
První z cest na Kleť byla uvolněna z nejhoršího až večer 20. ledna. Byla to ovšem pro nás z cest ta nejdelší, kolem celého masivu Kleti oklikou přes Červený Dvůr do Kájova a teprve odtud do Českého Krumlova a Českých Budějovic. Následně od 22. ledna 2007 zapadávaly polomy sněhem a dopadávaly další nalomené stromy. Podle místních lesníků představují polomy na Kleti těžbu za nejméně dva a půl roku. Postupně se pracuje na jejich odstranění a my děkujeme všem, kdo se na této těžké a tvrdé práci podílejí.
Po patnácti letech života v lese na Kleti si jen říkáme, jak většina z nás, zejména městských obyvatel, nevnímá, že slupička středoevropské civilizace je velice křehká...že stačí jen málo, aby přestalo fungovat spojení, elektřina, přišli jste o cestu nejen na nákup, ale třeba i k lékaři...Jde jen o to, co nás v období stále častějších klimatických výkyvů čeká příště. Že by například tornádo?

Kleť 11.2.2007

Jana Tichá