KHNP, Korea Hydro and Nuclear Power Company, je jihokorejská státní společnost s téměř 50 lety zkušeností se stavbou a provozem nukleárních elektráren. Dosud se podílela na stavbě 34 reaktorových bloků v Jižní Koreji i v zahraničí. Její vlajkový model, reaktor Generation III+ APR1000, který KHNP navrhlo České republice (a ta jej v tendru vybrala), odpovídá požadovaným technickým parametrům reaktorů generace III+. Konstrukce reaktoru splňuje nejpokročilejší bezpečnostní kritéria, jako jsou například pasivní bezpečnostní systémy, které byly zavedené po havárii ve Fukušimě, požadavky na ochranu před kybernetickým útokem a dvojitý kontejnment a ochrana proti nárazu velkých komerčních letadel.

V jaderné energetice platí „bezpečnost především“. I proto se vlastník a provozovatel obou českých jaderných elektráren ČEZ rozhodl vzít důležité kontroly materiálů do vlastních rukou. Pořídil dvě nová zařízení pro rozšíření kontrol v materiálové laboratoři v Tréninkovém a realizačním centru. Zařízení v souhrnné ceně pěti miliónů korun umí změřit obsah plynů v kovovém materiálu a jeho tvrdost. Dosud některé z klíčových materiálových kontrol dělali dodavatelé, nyní je budou dělat vlastní pracovníci.

Vlivem globálního oteplování hrozí některým částem světa nedostatek sladké vody. Tým výzkumníků ze Singapuru se zaměřil na solární parní generátory (SSG, Solar Steam Generators), které se objevily jako slibné zařízení pro odsolování mořské vody. Odsolování je obecně nákladné a energeticky náročné. Nový přístup využívající obnovitelné zdroje napodobuje přirozený koloběh vody tím, že využívá k odpařování vody sluneční energii. Technologie však vyžaduje dostatečně veliké plochy nezbytné pro dosažení vysoké účinnosti odpařování. Vědci našli inspiraci pro řešení u stromů a využili potenciál 3D tisku. Nejmodernější technologii pro výrobu účinných SSG pro odsolování představil vědecký tým v časopise Applied Physics Reviews.

Jsou bezemisní pohony vhodné i pro české vlaky? Pro jaké tratě a za jakých podmínek dávají alternativní pohony ekonomicky smysl? Mohou u nás bateriové, vodíkové nebo hybridní jednotky konkurovat dieselovým motorům nebo elektrické trakci? Odpovědi představila studie, kterou v rámci projektu „Regionální vodíkové vlaky na českých železnicích“ zpracovalo mezinárodní konsorcium pod vedením ÚJV Řež. Studie porovnávala technickou a ekonomickou proveditelnost možného nasazení jednotek s alternativními pohony na osmi konkrétních českých linkách. Výsledky v řadě případů ukazují bateriové a vodíkové jednotky jako vhodnou alternativu ke stávajícím dieselům i jako významný příspěvek k naplnění závazků ČR v oblasti bezemisních pohonů.

Nejdéle sloužící přečerpávací elektrárna v ČR umí najet na plný výkon za tři minuty. Po dobu čtyř hodin pak zvládne dodávat do energetické sítě výkon cca 50 MW. Dne 26. července 2024 se vrátila do provozu po tříměsíční výměně řídicího systému, elektrických ochran a celkové údržbě. Energetici mj. provedli servis i v 582metrovém přivaděči k horní nádrži na Homoli.

Existuje mnoho způsobů, jak přistupovat k využití energie z jaderné fúze: jedním je optimalizovat nebo zjednodušit stávající koncepty; dalším je exhumovat dávno opuštěná řešení a díky pokroku techniky a lepšímu pochopení fyziky jim vdechnout nový život a tím i aktuálnost. Dalším je navrhnout a postavit exotičtější zařízení, než si kdokoli dokáže představit, založená na principech a fyzikálních uspořádáních, o kterých nikdo nikdy nepřemýšlel. Strategie paliva se také mohou lišit. I když se většina zařízení drží dobře osvědčené dvojice dvou těžkých izotopů vodíku, deuteria a tritia, ostatní usilují o svatý grál „bezneutronové“ fúze protonu a boru nebo helia 3. Hlavní aktéři různých projektů, které se objevily v posledních letech, byli poslední týden v květnu na jevišti ITER, aby představili své naděje a očekávání: byl to vůbec první fúzní workshop tokamaku ITER, který kdy byl uspořádán společně se soukromým sektorem a svedl tak dohromady téměř 50 generálních ředitelů a vedoucích vědců od soukromých fúzních startupů s průmyslovými dodavateli fúzních technologií a zástupců z veřejných laboratoří, domácích agentur ITER a Organizace ITER. Celkem bylo reprezentováno asi 350 zúčastněných stran, které se snaží urychlit to, co je pravděpodobně nejambicióznějším a hlavně nejpotřebnějším podnikem v historii lidstva.