Energetická krize a renesance OZE v ČR

Zahájením ruské agrese na Ukrajině v roce 2022 se změnilo mnohé. Jednu z největších změn ale představoval postoj občanů Evropské unie k Rusku jakožto důvěryhodnému dodavateli energetických komodit. Rusko totiž dodávalo do Evropy nejen plyn, u kterého je závislost EU nejviditelnější, ale také uhlí a ropu. Evropa tím byla postavena před morální dilema – odebírat ruské komodity a nepřímo tak podporovat ruské tažení na Ukrajině, nebo čelit vážné hrozbě v podobě omezování dodávek plynu a elektřiny spojeného s propadem tuzemské ekonomiky? Evropská unie se nakonec rozhodla pro maximální omezení dovozu energetických komodit z Ruska, a současně urychlení výstavby obnovitelných zdrojů, čímž měla posílit nezávislost unie v oblasti energetiky. Určitou měrou k tomu přispívá i Česká republika, ve které se po řadě let začaly opět stavět obnovitelné zdroje a plánovat velké fotovoltaické parky.  

V únoru 2022 nevypadala situace pro Evropu vůbec růžově. Rusko, jež napadlo Ukrajinu, patřilo mezi stěžejní dodavatele energetických komodit do EU. To lze demonstrovat na příkladu největší evropské ekonomiky – Německa. Německo bylo v době vypuknutí konfliktu závislé na dodávkách ruských komodit u plynu z 55 %, u uhlí přibližně z 50 % a v případě ropy okolo 35 %. Podle analytiků se dala zimní sezóna 2022/2023 bez ruského plynu, nejvíce problematické komodity k nahrazení, ještě zvládnout. Další zimní sezónu už viděli negativně, pokud by se toky plynu z Ruska zcela zastavily. Dodávky plynu totiž nebylo možné rychle nahradit, a to ani skrze alternativní trasy plynu (terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG) Německo v té době ještě nemělo). Zastavení potrubních dodávek přitom hrozilo prakticky každý den.

Ceny komodit vyletěly do závratných výšin

Existovala důvodná obava o to, zda to ekonomicky velice silná Evropa zvládne. To lze vidět mj. na vývoji akcií evropských bank – očekávaly se krachy společností a nesplácení úvěrů a akcie bank padaly strmě dolů. Ale právě díky své ekonomické síle byla Evropa schopna zájemce o náklady s LNG z ostatních kontinentů přeplatit a získat tak dostatečné množství plynu, byť výkonnost ekonomik znatelně poklesla.

Zemní plyn byl tedy během roku 2022 astronomicky drahý. Kvůli tomu zároveň rostla cena emisní povolenky, jelikož byly ve větší míře využívány emisně náročnější uhelné elektrárny. V ohledu získání dodávek plynu EU dělala, co mohla – extrémní ceně však zabránit nemohla. A to ani přes rekordně rychlé zprovoznění několika importních plovoucích terminálů na LNG.

Krize na vrcholu

V srpnu 2022 byla energetická krize a obavy z budoucnosti Evropy pravděpodobně na svém vrcholu. Cena kontraktu elektřiny na příští rok (baseload CAL-23) překonala hranici 1000 EUR/MWh. Ceny elektřiny doslova „skákaly” denně o desítky EUR a trh nebyl v důsledku likvidní, tzn. prakticky se na něm neobchodovalo, riziko bylo moc velké. Ceny elektřiny proto byly tvořeny obchody o velmi malém objemu. Pro dokreslení situace – ceny plynu se v srpnu 2022 pohybovaly i vysoko nad 300 EUR/MWh, cena emisní povolenky atakovala hranici 100 EUR/t.

Čeští zástupci v čele s Jozefem Síkelou, ministrem průmyslu a obchodu, se v sektoru energetiky opravdu činili. Reprezentanti států sedmadvacítky se dostali k jednacímu stolu a odsouhlasili povinnost států snížit spotřebu zemního plynu v porovnání s uplynulými lety. Dále se domluvili na společných nákupech zemního plynu nebo na principu energetické solidarity, kdyby se některý ze členských států ocitl v kritickém stavu v oblasti dodávek zemního plynu. Zkrátka prosadili celou řadu opatření, která v konečném důsledku výrazně pomohla krizi zvládnout. K tomu se ale ještě dostaneme.

Evropská unie v reakci na krizi své klimatické plány nepřehodnotila. Spíše naopak – k udržitelné energetice máme směřovat ještě rychleji, než jsme zamýšleli v době před energetickou krizí. Určitou měrou k tomu přispívá také Česká republika, která po letech zažívá opětovný rozvoj obnovitelných zdrojů.

Renesance obnovitelných zdrojů v ČR?

Velice důležitý posun nastal v této době v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Jejich rozvoj začal být brán pro EU jako naprostá priorita. Ne že by v něm EU jakožto celek nebyla dosud úspěšná, ale s ohledem na energetickou krizi potřebovala zvýšit i tak již velmi ambiciózní cíle, a samozřejmě je následně začít plnit. Fotovoltaické elektrárny (FVE) nebo větrné elektrárny (VTE) totiž nejsou závislé na geopolitické situaci. Nemůže se proto stát, tak jako u dodávek plynu, uhlí nebo ropy, že dodavatel zneužije svého případného dominantního postavení.

Těžké časy pro investory

Výstavby dostatečného množství obnovitelných zdrojů lze však dosáhnout v krátké době a v potřebné míře pouze s odpovídající legislativou. A to platí jak z pohledu povolovacích procesů, tak z pohledu podpory obnovitelných zdrojů. Realizace, čímž je myšlena doba od zahájení projektu po připojení k síti, velkých fotovoltaických elektráren (nad 1 MW) ještě nedávno, před dále zmíněnými úpravami legislativy, trvala v ČR běžně 5 let a více, realizace větrných elektráren pak 10 let a více. To s sebou nese podstatná rizika pro investora. Investor totiž potřebuje znát ekonomiku projektu a ekonomika projektu je převážně závislá na cenách elektrické energie. Ty jsou zásadní proměnnou. Nynější doba je ale na energetických trzích tak turbulentní, že je nesmírně obtížné odhadnout cenu v nějakém rozumném rozmezí i na příští rok. Jakýkoli odhad tak bude dobře i špatně v závislosti na vstupních předpokladech a schopnostech daného člověka si svá tvrzení obhájit.

Nespornou výhodou fotovoltaických a větrných elektráren jsou nízké provozní náklady. Díky tomu se prakticky vždy uplatní na trhu, jehož cena se odvíjí od ceny posledního, tzv. závěrného zdroje, tedy posledního zdroje na trhu nutného k pokrytí poptávky.

Investiční náklady FVE i VTE jsou ale značné. U FVE mohly být náklady okolo 25 mil. CZK/MW, u VTE kolem 45 mil. CZK/MW. Málokterý investor při této investiční náročnosti nevyužije bankovního financování. A banka posuzuje schopnost dlužníka splácet úvěr.

Roční využití lze s ohledem na osvit a povětrnostní podmínky v ČR uvažovat okolo 1 000 h/rok u fotovoltaických elektráren, u větrných elektráren cca 2 300 h/rok, a to vždy v závislosti na dané lokalitě. Zájem stavět nové OZE byl značný (v důsledku stavu cen na velkoobchodních trzích v roce 2022). Nicméně samotné povolovací procesy pro výstavbu OZE jsou otázkou řady let, jak bylo zmíněno, a proto nemohlo dojít k okamžité výstavbě větších parků.

Aktuální situace kolem výstavby OZE v České republice

V ČR byla energetická legislativa v nedávné době podstatně upravena – výrobny OZE nad 1 MW jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu; do legislativy byl například konečně zaveden pojem komunitní energetika. Pro velké elektrárny byl za účelem zrychlení povolování a zvýšení odbornosti zřízen Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ). Taktéž se plánují zavést tzv. go-to zóny, kde by povolovací procesy trvaly nanejvýš 1 rok. Spousta věcí tak postupuje, byť pomalu, ale dobrým směrem.

Na rozvoji obnovitelných zdrojů se také podstatně podílí dotace z Modernizačního fondu. Jak uvádí Státní fond životního prostředí, v investičních dotacích přispěl Modernizační fond na celkem 1 559 projektů FVE s celkovým instalovaným výkonem 2 274 MW.

Má to ale háček – cenové podmínky na komoditních trzích nejsou stejné jako v roce 2022.

Zima 2022/2023 byla teplá a EU podstatně snížila svou spotřebu energií oproti rokům minulým. Letošní zima (2023/2024) byla doposud rovněž teplotně nadprůměrná a spotřeba energií se nezvýšila.

Černé scénáře se pro EU nenaplnily. Naopak byly překonány i ty nejvíce pozitivní scénáře vývoje cen energetických komodit. Cena elektřiny na příští rok (baseload Cal-25) je v březnu 2024 okolo 80 EUR/MWh. Cena emisní povolenky poklesla pod hranici 60 EUR/t. S rostoucím počtem FVE připojených do sítě a vyrábějících ve stejný čas však klesá tržní cena jejich elektřiny. Výrobci z FVE proto musejí svoji elektřinu prodat za nižší cenu než 85 EUR/MWh, která je na velkoobchodním trhu. Taková výsledná cena elektřiny pak pro mnoho projektů může znamenat ekonomickou nerentabilnost, a tedy to, že se projekty, přestože měly přiznanou investiční dotaci, realizovat nebudou. Mnohdy projekty zastaví podmínky úvěru – banky si tvoří vlastní predikce ceny, které jsou konzervativního charakteru. Z podstaty věci nemohou banky jinak; kdyby byly optimistické a situace se nenaplnila, dlužníci by jim nemuseli být schopni splácet úvěry.

U větrných elektráren je situace jiná: MPO již pravidelně vypisuje výzvy s nabídkou soutěže o výši provozní dotace formou aukčního bonusu. Provozní podpora je investorovi/výrobci po dobu 20 let garantovaná. Jedná se o systém, jenž se na půdě EU osvědčil a v řadě zemí funguje již řadu let. Například Polsko vypsalo pro větrné elektrárny na pevnině první aukci již v roce 2018. První aukci v ČR vypsalo MPO po nutné úpravě legislativy až v druhé polovině roku 2022. Ta však dopadla nevalně a do aukce se nepřihlásil jediný zájemce s ohledem na maximální možnou požadovanou cenu, a zejména termín uvedení elektrárny do provozu – do konce 2025.

Pro budoucí rozvoj velkých fotovoltaických elektráren v ČR bude stěžejní zavedení aukční podpory, resp. provozní podpory, a oproštění se od minulosti a nezvládnutého solárního boomu z let 2009 a 2010. Situace je nyní jiná, stejně tak je jiný systém podpory. Investiční dotace pro rozvoj FVE v míře, v jakém jej uvažuje např. Národní klimaticko-energetický plán (NKEP) – 10,1 GW v roce 2030, stačit dozajista nebudou.

Střešní fotovoltaiky pomáhají, ale nestačí

Jiná situace je v sektoru malých fotovoltaických elektráren. Od počátku roku 2022 bylo připojeno k elektrizační síti více než 116 tisíců nových FVE a instalovaný výkon FVE v ČR vzrostl již na 3,5 GW (nárůst cca o 1,3 GW), což je dozajista úspěchem a deklaruje mj. zájem domácností o FVE. ČR nicméně potřebuje k plnění svých klimatických ambicí rovněž zdroje velké. A zde může přijít v následujících letech nemilé překvapení, pokud ČR nezohlední změnu cen a obecně podmínek na trhu. V takovém případě může tempo nárůstu instalovaného výkonu razantně zpomalit.

Pro rozvoj VTE bude nejdůležitější změnou zavedení go-to zón a související zkrácení povolovacích procesů. Ty v praxi totiž dosud zkráceny nejsou, což víceméně potvrzují výsledky aukcí o provozní podporu, kde je soustavný nedostatek projektů. Datum ukončení realizace dle poslední výzvy, rok 2027, je totiž v současnosti tvrdým oříškem k rozlousknutí. Renesance OZE v ČR tak nastat může, musí ale dávat smysl i pro investory.

Daniel Grecman, portál Oenergetice.cz