Když se řekne ekodům…

…nevybaví se někomu třeba vůbec nic. Ti, kdo mají o ekologickém bydlení alespoň tušení, si zase možná představí dům po zuby vyzbrojený solárními panely, kotlem na biomasu, tepelným čerpadlem a větrnou elektrárnou na zahradě. A co si pod pojmem ekodům představí jeden z těch opravdu zasvěcených?

Architekt Aleš Brotánek se začal o ekoarchitekturu zajímat na konci sedmdesátých let, ještě jako student. Dnes je v oblasti ekologické architektury uznávanou autoritou a sám říká, že dokáže postavit dům s desetinovou spotřebou energie na teplo a teplou vodu oproti normálním domům. „Když se v roce 1979 začalo proslýchat, jak vypadají vlivem dolování uhlí Severní Čechy, tak jsem tu oblast celou projel. A faktem je, že mě to zděsilo. Ptal jsem se sám sebe, jestli je nutné, abychom za sebou zanechávali takováhle zvěrstva? A protože jsem studoval architekturu, tak jsem se snažil v tom, co dělám, přijít na to, jestli není možné dělat to nějak jinak. Moje velké překvapení bylo, že to možné je. Ale vlastně to tehdy nikoho nezajímalo. Napsal jsem diplomku, která řešila nízkoenergetický dům. Měl až 80% úsporu energie oproti běžnému domu. První takový dům jsem ale postavil až po revoluci,“ říká o svých začátcích architekt Brotánek.
Dnes při navrhování domů už neřeší pouze otázky, jak ušetřit energii. Chce navrhovat a stavět domy, které budou k prostředí „přátelské“ od začátku stavby až po následnou likvidaci. Šetrné musejí být nejen materiály, ale i jejich doprava. I proto se v poslední době zaměřuje na propagaci tzv. slaměného stavění, o kterém říká: „Technologie stavění ze slámy vypadá na první pohled bláznivě. Domy postavené touto technologií ale mají všechny vlast-nosti kladené na ekoarchitekturu. Sláma je vynikající izolace a zároveň levný stavební materiál, kterého je všude dostatek.“

Ekodům je, když
Podle architekta Aleše Brotánka není název ekodům úplně přesný. Každá stavba totiž nějakým způsobem do životního prostředí zasahuje, a tím ho zároveň narušuje. Definice ekodomu by tedy měla znít: dům, který co nejméně škodí životnímu prostředí. A první krok k tomu, aby domy, v nichž žijeme, „škodily“ co nejméně, je spotřebovávat na jejich provoz minimum energie.
Minimalizovat náklady je možné od začátku, například už tím, že si každý zvolí správnou velikost domu. „Dříve byli lidé zvyklí stavět si místo domů spíš hrady. Velký dům je ale veliká starost nejen z hlediska energie a investic, ale i při vlastním provozu,“ tvrdí architekt Aleš Brotánek.

Domeček v kabátě
První krok jak omezit spotřebu energie při provozu domu, je dostatečně celý objekt izolovat. Firmy, které zateplují fasády domů, jsou dnes k vidění poměrně často. Důležitá je však tloušťka izolace, která by neměla být nikdy menší než 12 cm. Ideální je izolace o šířce dvacet až třicet centimetrů. Pomocí izolace se energetická náročnost domu sníží přibližně na polovinu a to bez složitých technologií. Druhý krok, o kterém architekt Aleš Brotánek mluví jako o nutnosti pro každý ekodům, je tzv. rekuperace.
„Jde o zařízení, které řeší ten základní rozpor mezi tloušťkou izolace a potřebou větrat,“ vysvětluje architekt. „Je možné zvýšit vrstvu izolace na 50 až 70 cm. Ale tím už se žádná energie neušetří. Protože se, laicky řečeno, vyvětrá. Když se nevyvětrá a dům se utěsní, jako se to někdy děje v panelových domech, kam se osazují plastová okna, může se vytvořit hygienicky závadné prostředí. A šetřit na zdraví by byla hodně drahá cesta, jak ušetřit za energii. Zařízení na rekuperaci řeší problém tak, že sice dochází k větrání, ale energie se nevypouští ven anebo se jí upouští úplné minimum. Čerstvý vzduch, který je potřeba doplnit z venku, se nejprve ohřeje tím „špinavým“, který se vypouští z domu ven. Účinnost takového zařízení je asi 80%. Energie je pak potřeba pouze na dohřátí onoho 20% zbytku.“
Ačkoli to všechno vypadá složitě, obsahuje zařízení na rekuperaci ventilátor a v podstatě ruší ošklivé radiátory ústředního topení. Vzduch, který se po celém domě rozvádí je už ohřátý, takže další topení už není potřeba. Místo radiátoru je v podlaze každého pokoje jen malé okénko, kudy vzduch proudí (na obr.). Rekuperace se dá mnohem snáze nainstalovat do nového domu, ale při rekonstrukci se dá osadit i do domů stávajících.

Malá zařízení? Nejsou k mání.
Pro ohřev teplé užitkové vody lze použít například solární kolektory. Cena dvou slunečních panelů je asi 50 tisíc korun. Teplá voda je ale potřeba během celého roku, a tak v době, kdy nesvítí sluníčko, by mohlo solární panely nahradit například malé tepelné čerpadlo. Problém je ale v tom, že na našem trhu nejsou tak malá zařízení k dostání anebo jsou příliš drahá, takže se jejich koupě bez státní dotace nevyplatí.
Kdo by se chtěl opravdu chovat ekologicky, zateplil by dům a snížil jeho spotřebu na minimum a ještě by se rozhodl, že bude topit například kotlem na biomasou, stanul by nutně před problémem, že tak malé zařízení, které by pokrývalo pouze jeho potřebu, se nevyrábí. „Nejmenší kotel na biomasu má tak velký výkon, že postačí na provoz tří až čtyř podobných domů,“ upozorňuje architekt Brotánek.

Vítr, slunce, teplO ze země, biomasa – ne za každou cenu
„Jedna z nejčastějších chyb, kterou lidé dělají, když chtějí bydlet v ekologicky šetrném domě je, že ho prošpikují různými technologiemi. A tak se vlastně pouze nahrazuje plýtvání neekologické plýtváním ekologickým. Podstata tkví v tom, snížit spotřebu na minimum a tuto minimální spotřebu pokrývat různými zdroji. Krytí minimalizované spotřeby energie třeba přímým vytápěním elektřinou je pak ekologičtější, než domy plné tepelných čerpadel a solárních kolektorů, které ale kryjí nesmyslnou spotřebu,“ říká architekt Aleš Brotánek.
Použití známých zařízení jako jsou malé větrné elektrárny, solární kolektory, kotle na biomasu anebo tepelná čerpadla je nutné správně dimenzovat, tak aby se investice do těchto zařízení skutečně vyplatily.

Vyplatí se
ekologické bydlení?
Nejsou ale finanční náklady na izolování domu, rekuperaci a další zařízení tak vysoké, že se například rodině jednoduše nevyplatí? A kdy se začnou náklady na ekobydlení vracet na úsporách? „Vracet se to začne okamžitě,“ tvrdí Aleš Brotánek. „Nízkoenergetický dům nemusí být o nic dražší než normální dům. Při rozhodování o tom, jaký dům si postavit, je dobré vědět, že ve svém provozu bude ten nízkoenergetický stát o polovinu až 90 % méně. A protože nic není tak jisté, jako to, že ceny energií v budoucnosti dále porostou, je velký rozdíl zaplatit ročně za vytápění patnáct anebo padesát tisíc.“

Tip pro vás
Pasivní a nízkoenergetické domy v číslech
Nízkoenergetický dům má roční spotřebu energie maximálně 50 kW/m2.
Roční spotřeba u pasivního domu je ještě nižší – maximálně 15 kW/m2.
V pasivním domě se topí dohromady asi jeden měsíc v roce. Rozdíly mezi nízkoenergetickým a pasivním domem jsou dva: u pasivních domů jsou pečlivěji ošetřena místa, kudy energie uniká – tzv. tepelné mosty (především okna a místa okolo oken). Druhý rozdíl je v zateplení, izolace u pasivních domů má od 25 do 40 centimetrů. Rekuperace (viz článek) je nutnou podmínkou pro pasivní i pro nízkoenergetický dům.

Foto: Archiv akad. arch. Aleše Brotánka