Topíme elektřinou úsporně

Elektřina nás dostala. Nevěříte? Tak si představte jeden den bez elektřiny. Ráno vstáváte do tmy, můžete si posvítit jen svíčkou, voda neteče. K ohřátí snídaně byste potřebovali kamna na pevná paliva nebo třeba lihový vařič. A to je jen začátek. Nehraje rozhlas ani televize, nemůžete telefonovat. Zatím nám takové „ošklivé“ dny nehrozí, ale přesto platí, že s elektřinou musíme šetřit. Proto zahajujeme cyklus článků o tom, jak hospodařit s elektřinou právě v domácnostech, jak co nejefektivněji využít možnosti, které nám nabízí moderní technika. A vzhledem k tomu, že „březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“, začneme u používání elektřiny pro vytápění.

Vytápění elektřinou je lákavé. Stiskneme vypínač a za chvíli je teplo. Elektrické topení nekouří, neobtěžuje okolí zápachem nebo škodlivinami, v místě využití nevytváří žádný odpad, který bychom museli pravidelně vynášet. Bohužel i zde platí – co je příjemné a pohodlné, bývá také dražší, a tak v domácnostech, kde se elektřiny využívá k vytápění, může tato složka tvořit vysoké procento nákladů na spotřebovanou elektřinu. Například v místnosti, kde svítí dvě úsporné zářivky s příkonem 11 W, pracuje TV přijímač s příkonem asi 180 W a rozhlasový přijímač s příkonem do 40 W, spotřebujeme celkem asi 250 W. Ovšem příkon panelu pro přímotopné vytápění na napětí 230 V bývá většinou 2 000 W, takže „protopíme“ až osmkrát více, proto je důležité vědět, jak topit úsporně.

ČÍM TOPIT?
Vytápění elektřinou lze rozdělit do dvou základních skupin – na přímotopné, a to lokální nebo centrální, a akumulační.
U přímotopného lokálního vytápění se zdroj tepla nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory nebo dnes už méně používané „olejové radiátory“. Pro rychlé ohřátí prostoru se pak využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem až 2400 W. Výhodou těchto zdrojů je snadná teplotní regulace a poměrně nízká pořizovací cena. Nevýhodou je nízký komfort vytápění v důsledku vyšších výstupních teplot a u konvektorů předávání tepla prouděním. Tento typ se nedoporučuje na vytápění vyšších místností, neboť nejtepleji máme u stropu.
Infrazářiče jsou vhodné pouze pro krátkodobé přitápění, zejména v menších prostorách. Mají vliv i na teplotu povrchu těla, a proto se s nimi nejčastěji setkáváme v koupelnách či sprchách.
V bytech, kde bylo instalováno etážové topení, nebo v rodinných domech s ústředním topením se dnes často používá přímotopné centrální vytápění. Jde o náhradu kotle na pevná paliva elektrickými topnými tělesy, která ohřívají topné médium, nejčastěji vodu.
Zvláštním případem je používání tepelných čerpadel v systémech vytápění, zejména rodinných domů, a klimatizace, která je vhodná spíše pro chlazení a ve velkých objektech.
Již tradiční je elektrické akumulační vytápění. Nejstarším typem akumulačních kamen jsou akumulační kamna statická. V kamnech, často obložených kachly, jsou naskládána topná tělesa a šamotové cihly. V době nabíjení (nejčastěji 8 hodin denně) se celý objem kamen ohřívá, aby pak vydával nakumulované teplo. Kamna bývají připojena na nabíjecí proud s nízkým tarifem (tzv. noční proud). Jsou bezhlučná a teplo předávají více sáláním a menší část prouděním (konvencí). Nevýhodou může být to, že po nabití mívá povrch kamen poměrně vysokou teplotu.
Modernější verzi akumulačního vytápění představují dynamická akumulační kamna. Jejich vnější plášť je tepelně izolovaný a mají vestavěný ventilátor. Po nabití se z kamen uvolňuje teplo jednak sáláním a jednak – je-li třeba rychlé zvýšení teploty vytápěného prostoru – též prouděním teplého vzduchu z vnitřku jádra za pomoci ventilátoru. Výhodou dynamických kamen je regulované vybíjení pomocí vestavěného ventilátoru, ovládání vybíjení prostorovým termostatem, popř. elektronická regulace nabíjení.

JAK TOPIT ÚSPORNĚ?
V našich klimatických podmínkách se většinou topí nebo přitápí 7 až 8 měsíců v roce a na vytápění připadá až 60 % spotřebované energie v domácnosti. Přitom správná volba zdroje tepla, optimalizace otopné soustavy a zachovávání zásad energeticky úsporného chování umožní snížit spotřebu energie na vytápění často až o 30 %.
Pro vytápění elektřinou platí řada pravidel a doporučení, která výslednou spotřebu a tím i konečnou cenu dokáží snížit. Některá platí nejen pro vytápění elektřinou, ale pro vytápění obecně:
1. Objekt i místnost, kterou vytápíme, by měla mít co nejlepší tepelnou izolaci včetně utěsnění oken a dveří.
2. Vytápění by mělo být vždy regulovatelné, aby se zapínalo pouze tehdy, když teplota v prostoru poklesne pod nastavenou mez.
3. Typ topného spotřebiče volíme podle druhu, velikosti a využívání prostoru, který vytápíme. Do malé koupelny stačí infrazářič s poměrně malým příkonem, naopak pro velký obývací pokoj, kde trávíme většinu času, budou nejlepší dynamická akumulační kamna s třífázovým připojením a příkonem (podle velikosti místnosti) okolo 5 kW. K vytápění rodinného domku pak volíme ústřední (etážové) topení se správně dimenzovanými a provedenými rozvody topného média, potřebným příkonem topných těles a dokonalou regulací, odvozenou od vnitřních i vnějších teplot.
4. Nejlépe po konzultaci s distributorem a dodavatelem elektřiny určíme optimální proudovou hodnotu hlavního jističe a zvolíme vhodný tarif (standard, akumulace 8 či 16 hodin, nebo přímotop – 20 hodin). Čísla udávají, kolik hodin je v průběhu dne (24 hodin) k dispozici nízký tarif (NT), který umožní za výhodnějších cenových podmínek připojení přímotopných nebo akumulačních spotřebičů. U standardních tarifů bývá pouze jedna hodnota–cena za spotřebovanou kWh (dnes správněji za MWh) elektrické energie. U všech tarifů pak platí, že „platba za příkon“ je odvozena od proudové hodnoty hlavního jističe.

ZAJÍMAVÉ ADRESY