Doprava budoucnosti

V sedmdesátých letech 20. století se časopisy hemžily prognózami, že v roce 2000 auta už skoro vymizí, silnice se tím pádem stanou nepotřebnými a my budeme jezdit cestou i necestou na vznášedlech. Nestalo se tak. V roce 1920 si zase američtí předvídatelé budoucích trendů mysleli, že auta budou nahrazena letadly. V Los Angeles architekti předvedli maketu obytného domu, na jehož střeše mělo být letiště. Přistávací plocha měla být dlouhá 300 metrů.
To nic není oproti představám o automobilech, co vznikaly v padesátých letech. V tomto období okouzlení atomovou energií se podle prognostiků i techniků měla v blízké budoucnosti vyrábět auta na atomový pohon: Ano, skutečně každé autíčko – tedy poměrně obrovské auto si mělo vzadu místo motoru vozit svůj maličký atomový reaktor. A nebyly to představy nějakých netechnicky vzdělaných snílků nebo spisovatelů sci-fi. Automobilka Ford měla už dokonce v roce 1958 vypracovaný model takového auta – byl to poměrně známý Ford Nucleon.

JEDE NA SLUNCE A VÍTR
V současné době se nevytvářejí modely atomových aut, ale rovnou do prodeje přicházejí opravdu pitoreskní, ale účelné dopravní prostředky. Dívám se například na obrázek ekologického auta Eclectic od monacké firmy Venturi Automobiles a téměř nevěřím vlastním očím – ten ze střechy trčící větrník, to jsem už přece někdy viděla! Kde to bylo? Ano, už si vzpomínám, když jsem byla malá, měla jsem autíčko, které bylo poháněno velkým větrníkem. Hračku mi někdo jako dítěti ukradl, důkaz jeho existence tedy nemám, je jen v mé paměti… a teď taková auta, která budou mít jako jeden z energetických zdrojů malý trojramenný větrník, skutečně na silnicích uvidíme…
Elektromobil Eclectic se poprvé představil na výstavě Paris Motor Show v roce 2006 a jeho prodej je naplánovaný na červen 2007. V první fázi bude vyrobeno 200 kusů, cena vozítka bude zatím velmi vysoká – 24 tisíc euro, ale v roce 2009 Venturi hodlá začít vyrábět lacinější verzi kolem 15 tisíc euro.
Autíčko vypadá velmi legračně a připomíná tak trochu koňskou drožku na kolečkách nebo první automobily. Vpředu je místo pouze pro řidiče, vzadu pro dva cestující. Protože nemá dveře, jízda v něm, hlavně v zimě, cestujícím možná připomene pocity, jaké zažívali naši předci při jízdě koňmi taženými vozy. Na rozdíl od kočárů, o vytápění interiéru Eclecticu zřejmě bude postaráno, karoserie je vyrobena z kompozitních materiálů a dveře nakonec lze doobjednat. Počítá se s tím, že vozítko se bude pohybovat převážně po městě – čili na kratší vzdálenosti, takže cestující nějakou tu minutu trochu nepohodlí snesou – navíc když ve vybavení je vodotěsné rádio, wi-fi kit…
Eclectic má možnost pro svůj malý elektromotor o 22 koňských silách využít tři zdroje dodávky proudu – první je zcela běžné dobíjení baterií ze zásuvky. Baterie jsou akumulační hybridní nikl-metal, klasicky se dobíjejí pět hodin, jejich životnost je 2 500 nabíjecích cyklů nebo deset let a váží 108 kilo (celková váha auta je 350 kg).
Další možností jak získat energii jsou solární baterie umístěné na střeše vozu. Zabírají plochu 2,5 metru čtverečního a jejich zajímavostí je, že jsou poloprůsvitné. Solární zdroj se nezapíná a nevypíná, ale pracuje a akumuluje energii nepřetržitě – to je velká výhoda, protože autíčko se tak zadarmo sytí sluneční energií, i když jen stojí na parkovišti. Konstruktéři dokonce předpokládají, že pokud bude Eclectic parkovat a solární baterie budou dobité, tak bude moci dodávat energii do elektrické sítě – což by mohlo pomoci v tzv. špičkách, kdy odběr elektřiny najednou prudce vzroste. Samozřejmě takovou pomocí se Eclectic může stát jen v tom případě, pokud jich bude velký počet. Při jejich dosavadní ceně zřejmě moc velký zájem zatím nebude.
Třetím zdrojem, ze kterého motor získává elektrickou energii, je miniaturní větrná elektrárna.
Nabité baterie umožní při maximální rychlosti 50 km/h dojezd do padesáti kilometrů. Za den naakumulovaná sluneční energie jízdu ještě prodlouží o dalších 7 kilometrů a pokud ještě pořád nejste doma či u zásuvky a fouká silný vítr, tak na střeše vztyčíte větrník a energie dodávaná touto elektrárničkou bude postačovat ještě na dalších 15 kilometrů. Pokud ještě nebudete doma, tak už nezbývá nic jiného, než zavolat odtahovou službu.
Venturi se neprezentuje jen tímto vozítkem, mohou se pochlubit i prvním sériovým závodním elektromobilem na světě vybaveným hi-tech technologiemi, který vytvořili společně s Intelem. Jmenuje se Fétish. Zde použitá bezdrátová technologie přenosu dat WiMAX umožní řidiči být informován o celém systému motoru i o bateriích. V budoucnu firma plánuje možnost, aby prostřednictvím Internetu spolu mohla „hovořit“ všechna auta vybavená touto technologií.

AUTOBUS-VLAK
Idea hybridu autobusu a vlaku není nová. V roce 1932 se o její realizaci pokoušeli technici LMS – London, Midland and Scottish Railway a v období před druhou světovou válkou se takové vozidlo snažili zkonstruovat v Německu, Japonsku a Austrálii. Všude neúspěšně. Příčin nezdaru bylo hodně – od toho, že samotné přepravní vlako-vozidlo bylo neúnosně drahé a nikdo takovou nevratnou částku nechtěl investovat, až po problémy s dlouhou přestávkou v cestě zapříčiněnou výměnou železničních kol za silniční a obráceně. Také bezpečnost jízdy takovéhoto vozu nebyla nejlepší.
K myšlence „busovlaku“ se později vrátilo několik konstruktérů, ale jejich nápady zůstávaly až do roku 2000 pouze na papíře. Ve zmiňovaném roce se pustili do vyřešení tohoto problému v Japonsku – konkrétně železniční konstruktéři z JR Hokkaido. Znali už mnohá úskalí těchto vozidel, i to, na čem ztroskotaly předchozí projekty. Navíc doba technologicky a technicky velmi pokročila a zjistilo se, že by o takový způsob přepravy mohl být zájem ze strany cestujících i dopravních společností, protože šetří náklady a zabezpečuje dobré služby. Takže věřili, že oni už svoji práci dovedou až do sériové výroby.
Prototyp dokončili v roce 2004 a až do letošního roku vozidla testovali zcela tiše bez podávání informací mediím. Zřejmě se obávali možného neúspěchu nebo konkurence. To je již minulost. JR Hokkaido Railway Company nedávno veřejně oznámila, že vyvinula dvourežimní dopravní prostředek DMV – „Dual Mode Vehicle“ a v dubnu 2007 ho hodlá nasadit do normálního přepravního provozu. Jeho první trasa sice bude zatím jen turistická z Hamakoshimizu do Mokoto na ostrově Hokkaido. DMV pojede 11 km po kolejích a 21 km po silnici.
DMV využívá již vybudovanou železniční a silniční síť. Jediné, co potřebuje, je vybudovat ona místa, která mu umožní nájezd na koleje či výjezd.
Výhoda tohoto přepravního prostředku je v jeho adaptabilitě – dojede všude a náklady na jeho provoz jsou velmi přijatelné – čili takováto hybridní doprava se vyplatí všude tam, kde by byla prodělečná zvlášť železniční a autobusová přeprava. V krajích, kde je řada vesnic s malým počtem obyvatel a vypravovat tam vlaky se nevyplatí, místní rádi využijí DMV.

AUTO-LETADLO ČILI AUTOPLÁN
Tento hybrid se objevuje v řadě filmů, nadšenci se pokoušejí o jeho realizaci už devadesát let a po světě byly vydány desítky patentů na létající auta – jen v USA jich je ke stovce.
První letadlo-auto vzniklo již v roce 1916. Legrační hranatý Curtiss Autoplane s jakoby psím čenichem zakončeným vrtulí, vysokými koly a křídly na střeše je dítko inženýra Glenna Curtisse a opravdu vzlétlo v roce 1917. Tedy popolétlo a ani jako auto nestálo za nic, ale jedno plus mu nikdo neupře: nebylo příčinou žádného úmrtí, což se o ostatních, která následovala, už napsat nedá. Při zkouškách v některých jejich řidiči – piloti zahynuli. Nejnovější létající auto či jezdící letadlo pojmenované Transition je prací Carla Dietricha, absolventa prestižní techniky MIT, který za něj dostal v únoru tohoto roku cenu Lemelson-MIT Student Prize, jejíž součástí je i finační odměna 30 tisíc dolarů.
Carl založil firmu Terrafugia, do které přišlo několik jeho kolegů z fakulty aeronautiky a astronautiky. Jejich cíl je jediný – dovést projekt Transition až do konce, což znamená výrobu tohoto osobního dopravního prostředku, který bude normálně jezdit po asfaltových silnicích, na nebi se bude chovat jako malé sportovní letadlo a po jízdě ho uložíte do své garáže.
Zatím byly takovéto dopravní prostředky špatnými auty a i špatnými letadly. Podle pracovníků Terrafugii se to jejich „Přechodníku“ týkat nebude, on skutečně „uteče ze země“. Jako auto i letadlo splňuje všechny bezpečnostní vyhlášky, má vyztužený skelet kabiny, nafukovací vaky – airbagy, dobře vyřešená skládací křídla, vrtuli, letecký motor. Pokud se chce pilot stát opět jen řidičem, přistane na nějakém vhodném místě a motor se odpojí od vrtule a připojí se k pohonu kol.
Transition bude vážit 599 kilo, užitečné zatížení bude mít 195 kilo, cestovní rychlost 193 km/h a maximální rychlost 217 km/h. Rozpětí křídel 8,25 metrů, šíře stroje se složenými křídly bude dva metry. Dráha rozjezdu musí být minimálně dlouhá 456 metrů. Objem nádrže bude činit 76 litrů, přitom jako letadlo spotřebuje průměrně 15 litrů na hodinu a jako auto 7,84 litrů na sto kilometrů.
Ne maketu, jako doposud, ale skutečný jezdící a létací stroj hodlá firma představit během let 2008–2010. Ihned bude také schopná je vyrobit zájemcům. Cena je zatím stanovena na 148 tisíc dolarů. Jestli se tedy konečně povede sestrojit a vyrobit skutečný funkční hybrid auta a letadla se dozvíme během čtyř let.

ZAJÍMAVOST
Integrace fotoaparátu a MP3 přehrávače do mobilu se jeví jako velmi užitečná, ekonomická a už nikoho nepřekvapí. Zrovna tak uvažují i konstruktéři vozidel a chtějí vytvářet různá hybridní auta – letadla, autobuso-vlaky…

DMV
DMV je vesele žluté vozidlo, nachází se v něm 25 míst k sezení. Je ve variantách benzínový i diesel. Jako autobus dosahuje rychlosti 60 km/h. Má zadní pohon kol jak na silnici, tak po kolejích. Pro jízdu po železnici je vybaven čtyřmi ocelovými koly, která se při jízdě po kolejích prostě vysunou. Přepnutí z jednoho režimu na druhý trvá 10–15 vteřin a probíhá následovně:
Autobus v místě, které je pro tento účel speciálně vybudováno, vjede na koleje. Přesnost nájezdu zabezpečují horizontální naváděcí válečky, které se na koleje vysunou jako první – a to nejdříve zepředu pak i zezadu podvozku DMV – a po úspěšném „nakolejení“ se opět zasunou. Mezitím se začínají na koleje vysouvat normální zcela běžná železniční kola a přední silniční se nadzdvihují nad terén. Zadní silniční zůstávají na svém místě a tak DMV po kolejích jede jakoby na šesti kolech. Při sjezdu vše probíhá stejně, samozřejmě v opačném pořadí.

ZAJÍMAVOST
Téměř v žádném vozidle, které se mělo stát tím pravým dopravním prostředkem budoucnosti, se nikdo nesvezl. Ano, bylo pár výjimek – třeba vznášedla Piasecki Aircraft, používaná US Army kolem roku 1957, ale masově se nezavedla, jejich provoz byl neuvěřitelně drahý.