Skandinávie staví vodíkovou dálnici

O vodíku jako o energetickém médiu třetího tisíciletí se mluví a píše stále častěji. To ostatně předpovídal již roku 1874 J. Verne prostřednictvím jednoho z hrdinů románu Tajuplný ostrov. Cyrus Smith – viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/1035-vodik-na-silnicich

Vede doprava
Většina projektů je v současnosti směrována do oblasti dopravy, především silniční. Právě provoz automobilů je celosvětově největším polykačem ropy a benzinu a také jedním z největších producentů oxidu uhličitého pocházejícího z fosilních zdrojů. Tedy právě toho plynu, který byl miliony let bezpečně uskladněn ve fosilních palivech a nyní je v milionech tun vypouštěn zpět do atmosféry. Vodíková auta jako „emise“ vypouštějí do atmosféry pouze čistou vodní páru. Projekt vodíkových pohonů automobilů a nezbytné infrastruktury nazvaný „Scandinavian Hydrogen Highway Partnership“ chce udělat ze Skandinávie jeden z prvních regionů Evropy s funkčním systémem silniční dopravy, která by byla založena na vodíkovém pohonu.

Vodík pro pohon aut lze vyrábět jednoduše elektrolýzou vody. Spotřebovaná elektrická energie může pocházet z obnovitelných zdrojů – a „zelený“ energetický okruh se uzavírá. A co víc – výroba vodíku může současně v tomto cyklu být prostředkem regulace sítě i akumulace energie z těch obnovitelných zdrojů, jejichž výkony jsou více či méně nahodilé, například ze slunečních nebo větrných elektráren.

O vejci a slepici
Věčný problém zda bylo dříve vejce nebo slepice připomíná situaci v rozšiřování vodíkových pohonů do běžného provozu. Vodíkem poháněná auta potřebují vodíkové čerpací stanice a naopak. Čím začít? Jedno bez druhého nebude mít smysl. Pravděpodobně nejhustší síť vodíkových čerpacích stanic má Kalifornie. S vodíkovým pohonem bude také možné brzy po hlavních trasách projet celé Německo. V Hamburku vozí turisty po prohlídkové trase přístavem loď s vodíkovým pohonem, stejně jako v Reykjaviku na Islandu, kde je cílem plaveb pozorování velryb. Vodíková čerpadla zde tedy stojí už i v přístavech.  

Vodíkovou infrastrukturu – síť vodíkových čerpacích stanic a systém jejich zásobování vodíkem – budují nyní ve Skandinávii. S vodíkovým pohonem pod kapotou osobního auta už lze v současné době projet trasu mezi norskými městy Stavanger a Oslo, Švédským Malmo a přes průliv Oresund do dánské metropole Kodaň. A nejen to – je možné dál pokračovat napříč Dánskem až do Ringkobingu na západním pobřeží Jutského poloostrova. V současnosti je na trase 7 vodíkových čerpacích stanic, do roku 2015 by jich mělo být 20. Trasu by mohlo brázdit 100 autobusů, 500 osobních vodíkových aut a ve městech nebo v halách výrobních podniků i skladů a v jejich blízkosti také 500 speciálních vozidel. Ve městech, kde jsou problémy s emisemi z klasických paliv nejcitelnější, to například mohou být kromě autobusů i různá obslužná vozidla městské infrastruktury. Vodík je v hybridních systémech elektromobilů používán k pohonu spalovacího motoru s elektrickým generátorem, a v plnohodnotných elektromobilech pak k přímé přeměně na elektrický proud ve vodíkových článcích.   

Rallye „vodíkových“ aut
V květnu 2009 byl v Norsku zahájen provoz několika čerpacích stanic vodíku a ve Stavangeru se uskutečnil třídenní kongres „EVS24“ spojený s výstavou na téma elektromobilů a vodíkových pohonů. Při této příležitosti vyjeli z Oslo do Stavangeru účastníci první rallye vozidel poháněných vodíkem. Za volant „ostrého“ auta usedl i norský korunní princ Haakon a spolujezdcem mu byl jeden z nejlepších světových jezdců rallye, Hennig Solberg. Na 580 km dlouhé trase se během tří etap „stříhaly pásky“ u nových čerpadel a ve Stavangeru proběhlo defilé zúčastněných vozidel i vyhlášení vítězů rallye. Kdo chtěl, mohl si v cíli rallye řízení auta s vodíkovým pohonem vyzkoušet, kapoty byly otevřeny zvědavým pohledům a v hale kongresového centra byly vystaveny elektromobily i vodíkové verze vozů dalších světových značek. Ukazuje se, že s vývojem elektromobilů a vodíkových pohonů nechce zůstat žádná velká automobilka pozadu, protože v blízké budoucnosti by se jí to mohlo nevyplatit. Stejně tak do projektů vstupují velké společnosti, zabývající se výrobou a distribucí elektrické energie.

S vodíkem napříč Dánskem
První čerpací stanice vodíku v Dánsku byla otevřena v Ringkobingu na západním pobřeží Jutského poloostrova v září roku 2008. Jejími zákazníky se stala především vozidla městských služeb a u menších, tzv. „satelitních“ čerpadel přímo v areálech továren pak vodík čerpají manipulační vozíky v místních výrobních halách, popř. i elektrické vozíky pro golfová hřiště.

Umístění v Ringkobingu napovědělo i další zajímavou energetickou souvislost. Město je základnou největšího světového výrobce větrných elektráren Vestas (i v halách této firmy jezdí vodíkem hnaná vozítka) a v okolí města jsou rozesety stovky větrných elektráren. Větrné poměry jsou tady vynikající a výroba vodíku elektrolýzou může umožnit účelnou akumulaci „přebytků“ elektrické energie. Odborníci z centra pro obnovitelné zdroje energie v nedalekém Hurupu spočítali, že výkon všech dánských osobních aut by pokrylo pouhých 500 větrných elektráren – ať už by jejich proud byl využit pro nabíjení akumulátorů nebo výrobu vodíku pro jejich pohon.

V Kodani, na hlavní trase vedoucí k letišti a mostu přes průliv Oresund do Švédska, byla vodíková čerpací stanice otevřena týden před zahájením prosincového klimatického summitu. Při této příležitosti se uskutečnil hromadný ukázkový přejezd kolony vodíkem poháněných osobních aut ze Švédska na nádvoří dánského parlamentu, kde se „vodíková“ auta představila i účastníkům konference.

V dalším projektu rozšíření dopravy založené na využití vodíku spolupracují město a místní energetická společnost ve městě Holstebro na Jutském poloostrově. Na výzkum a vývoj tito partneři získali v rámci projektu 5 milionů euro. Ve městě k dosavadním dvěma malým čerpacím stanicím pro nesilniční vozidla přibude i jedna veřejná čerpací stanice.

Energetická soběstačnost
Nástup vodíkové energetiky má v Dánsku i další podobu. Vodík v ní hraje roli jako součást řešení energeticky soběstačných regionů nebo i celých ostrovů. Na jihozápadním cípu dánského ostrova Lolland běží projekt Hydrogen Community Lolland. Ve městě Nakskov je zřízen demonstrační areál, v jeho okolí pracuje několik větrných elektráren včetně „offshore“ zařízení umístěných na mořských mělčinách. V systému je zařazena i elektrárna, využívající energie mořských vln. Elektřina z těchto zdrojů vyrábí vodík a ten používají například v obci Vestenskov v několika běžných domácnostech k topení i vaření. Také dánské ostrovy  Samso a Bornholm pracují na své energetické nezávislosti a brzy po jejich silnicích budou jezdit jen auta s elektrickým, případně vodíkovým pohonem.

Bližší informace na:

Dánský region zajišťovaný vodíkovou energetikou http://hydrogen-community.dk/index.php

Kalifornská iniciativa pro rozvoj vodíkové dopravy a dálnic - http://www.hydrogenhighway.com/hhresources.htm

Automobily poháněné vodíkovými články a vodíkem, stránka nabízí free online newsletter - http://www.h2cars.biz

Tento článek vznikl za podpory Finančních mechanizmů EHP a Norska a státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Fondu pro podporu výzkumu.