Původ náboženství

Paradoxně na to dnes umějí nejlépe (byť ne dokonale, protože to asi nikdy nepůjde) odpovědět ti, které obvykle s náboženstvím nespojujeme: vědci. Jak náboženství vzniklo? Je náboženská víra intuitivní, nebo je dána výchovou? Předává se geneticky? Jsou ateisté chytřejší, než věřící?

O původu náboženství existuje mnoho teorií, nejčastěji se uvádějí dvě, které souvisejí s tím, jak naši dávní prapředci vnímali přírodu.

Představte si: jste člověk žijící před mnoha tisíci lety. Sedíte na pláních Serengeti a čekáte, až se objeví antilopa. Najednou před vámi zašustí tráva. Co uděláte? Začnete přemýšlet, co by mohlo být příčinou šustění (vítr, lev, had?), nebo okamžitě podniknete nějaké kroky? Na pláních Serengeti bylo lepší nesedět a nepřemýšlet. Lidé, kteří okamžitě reagovali, přežili. Lidé, kteří přežili a dále se rozmnožovali,  vyvinuli to, co evoluční vědci nazývají HADD (hypersensitive agency-detecting device, neobratně přeloženo: hypersenzitivní nástroj pro detekci činitelů).

Co je to HADD

Stručně řečeno, HADD je mechanismus, který umožňuje lidem vnímat, že mnoho věcí má schopnost jednat podle vlastního uvážení. Pochopení toho, jak svět funguje, usnadnilo rychlý rozhodovací proces, kterým lidé museli projít, když slyšeli šustění v trávě. (Lvi jednají z vlastního podnětu. Lepší je utéci.)

Kromě pomoci lidem při racionálním rozhodování může HADD také zasít do lidského vědomí semena pro náboženské myšlení. Kromě přisuzování rozhodovacích schopností (agentury) lvům, začali lidé přisuzovat rozhodovací schopnosti i věcem, přestože ty je ve skutečnosti vůbec nemají. Např. dešťové kapky nemohou jednat z vlastní vůle, prostě padají. Ale lidé začali přemýšlet v nové úrovni. Začali připisovat význam i jevům, které jsou samy o sobě. Například si mysleli, že dešťové kapky „fungují za nějakým účelem“.

Teorie mysli

„Jednání za účelem“ je základem toho, co evoluční vědci nazývají teorií mysli (ToM, Theory of Mind) - to je další myšlenka často uváděná v diskusích o původu náboženství. Přisuzováním záměru nebo účelu činnostem jevů a věcí, stejně jako jiným lidem, přestali lidé jednoduše reagovat co nejrychleji na svět kolem sebe, ale začali předvídat, jaké by akce jiných bytostí mohly být, a podle toho plánovat vlastní akce. (Být schopen se dostat do mysli jiné cílevědomé bytosti - je to, o čem je Teorie mysli.)

Teorie mysli byla velmi užitečná pro rané lidi. Umožnila jim rozeznat pozitivní a negativní záměry jiných lidí (např. „Chce se ten člověk se mnou spřátelit nebo mě zabít a ukrást mi jídlo?“), čímž se zvýšila jejich šance na přežití. Ale když lidé začali připisovat záměry i nečinným věcem, jako jsou dešťové kapky, Teorie mysli se otočila směrem k nadpřirozenému. Hrozba bouřky nebo devastace povodní je napříč kulturami široce vnímaná jako produkt nebezpečného agenta na obloze, respektive v řece. Stejně tak jsou pohyby Slunce, Měsíce a hvězd široce vysvětlovány jako pohyby nadpřirozených agentů (bytostí) s mimořádnými schopnostmi.

Tendence vysvětlovat přírodní svět skrze existenci bytostí s nadpřirozenými schopnostmi - např. bohů, duchů, skřítků a víl - tvořily základ mnoha náboženských přesvědčení. Dnes chápeme, že věci, o nichž jsme si mysleli, že jsou „agenti“, jimi nejsou. Můžeme být v některých z těchto přesvědčení vychováváni, ale nemůžeme se odnaučit kognitivní, poznávací schopnosti. Všichni máme vlastní HADD a všichni máme teorii mysli.

Pro dobro skupiny

Ne všichni souhlasí, že náboženské myšlení je jen vedlejším produktem evoluce - jinými slovy, něco, co vzniklo v důsledku nenáboženských kognitivních schopností. Někteří vědci vidí náboženství jako adaptaci - vlastnost, která se připojila, protože lidé, kteří ji vlastnili, byli schopni lépe přežít a předávat své geny.

Robin Dunbar je evoluční psycholog a antropolog na univerzitě v Oxfordu ve Spojeném království. Jeho práce se zaměřuje především na chování primátů. Podle něj se náboženství mohlo vyvinout jako to, co nazývá „adaptací na úrovni skupiny“. Náboženství je „druh lepidla, které drží společnost pohromadě,“ napsal Dunbar v publikaci „Kolik přátel potřebuje jedna osoba? Dunbarovo číslo a jiné evoluční vtípky“ (Harvard University Press, 2010).

„Lidé mohli mít náboženství jako způsob, jak podpořit spolupráci v sociálních skupinách“, řekl Dunbar. Poznamenal, že primáti mají tendenci žít ve skupinách, protože jim to určitým způsobem prospívá. Například lov ve skupinách je účinnější než lov jednotlivce. Ale žít ve skupinách má také nevýhody. Někteří jednotlivci zneužívají výhod systému. Dunbar tyto lidi nazývá „freeridery“. „Freeriding je rušivý, protože zatěžuje jiné členy skupiny, zatímco jiní z ní těží,“ napsal Dunbar v článku pro New Scientist „Původ náboženství jako fenomén malého rozsahu“. Výsledkem je, že ti, kteří byli vykořisťováni, jsou méně ochotni podporovat sociální smlouvu skupiny. Vzhledem k tomu, že neexistují dodatečné výhody, které by tyto náklady převažovaly, jednotlivci odejdou, aby byli v menších skupinách, které způsobují menší náklady. Pokud však skupina může přijít na způsob, jak přimět každého, aby se choval nesobecky, jednotliví členové skupiny jsou méně náchylní k rozbrojům a skupina s větší pravděpodobností zůstane soudržná. „Náboženství může přirozeně vyplynout z potřeby udržet všechny na stejné straně“, řekl Dunbar. Náchylnost lidí přisuzovat úmysl téměř všemu (např. sopečným erupcím, zatmění Měsíce, bouřkám) není nutně důvodem, proč náboženství přišlo, ale pomáhá vysvětlit, proč náboženství typicky zahrnují nadpřirozené prvky, které takové jevy popisují.

Je náboženská víra poháněna srdcem nebo hlavou?

Je to intuice nebo je zde důvod, který by vysvětlil, proč lidé věří v boha nebo bohy? Odpověď možná ani není. Nová studie zjistila, že náboženské vyznání může vysvětlit kulturní výchova. Výzkum zpochybňuje standardní pohled psychologů, že je náboženské přesvědčení vnímáno lidmi intuitivně. „Pravděpodobně jsme dosáhli okamžiku, kdy psychologové přehodnocují své chápání víry jako ‚přirozené‘ nebo ‚intuitivní‘ a místo toho se zaměřují na faktory kulturního a společenského učení, které dávají vzniknout nadpřirozeným myšlenkám,“ uvedli vědci ve studii. (Studie včetně bohatých referencí je uvedena zde https://www.nature.com/articles/s41598-017-14090-9.)

Tři testy, zda víra pramení z kultury

Vědci provedli tři pokusy, aby prozkoumali všeobecně uznávanou myšlenku, že náboženství je spojeno s intuicí, a také s další myšlenkou, že náboženství lze vysvětlit rozumem. V jednom experimentu nechali vypracovat kognitivní test osmdesáti devíti poutníkům, kteří se zúčastnili slavné Camino de Santiago neboli poutní cesty Svatého Jakuba. Odpovídali na otázky o síle jejich náboženských nebo duchovních přesvědčení a o délce času, který strávili na pouti. Poutníci také dokončili pravděpodobnostní úkoly, které hodnotily úroveň jejich logického myšlení a intuitivních vnitřních pocitů. Výsledky neprokázaly žádnou vazbu mezi náboženským přesvědčením a intuitivním myšlením. Nebylo ani spojení mezi nadpřirozenými vírami a analytickým myšlením.

Ve druhé studii se 37 lidí ze Spojeného království pokusilo vyřešit matematické hádanky určené k měření intuice a také hodnotilo svou úroveň víry v nadpřirozeno. Stejně jako poutní experiment, ani tento test nenašel žádnou souvislost mezi úrovněmi intuitivního myšlení a náboženskou vírou.

Nakonec se vědci podívali na samotný mozek. Předchozí výzkum ukázal, že analytické myšlení může bránit nadpřirozeným přesvědčením. Studie zobrazování mozku navíc ukázaly, že při této inhibici hraje roli pravý dolní čelní gyrus (RIFG) umístěný v čelním laloku mozku. Například malá studie zobrazující mozek z r. 2012, publikovaná v časopise Social Cognitive and Affective Neuroscience (the journal Social Cognitive and Affective Neuroscience), ukázala, že tato oblast byla aktivnější u lidí, kteří měli méně nadpřirozených myšlenek. Vědci, kteří pracovali na nové studii, připojili elektrody ke hlavám 90 dobrovolníků ze široké veřejnosti a aktivovali jejich RIFG. Aktivace vedla k utlumení poznávání a kapacity pro spouštění aktivit, ale nezměnila úroveň nadpřirozené víry účastníků. Výsledky naznačují, že neexistuje přímá vazba mezi inhibicí kognitivních funkcí (obvykle způsobenou analytickým myšlením, ale v tomto případě způsobenou elektrodami) a nadpřirozenými myšlenkami. Vzhledem k těmto výsledkům je „předčasné vysvětlovat víru v bohy jako intuitivní“, napsali vědci ve studii. „Namísto toho se vyvíjí duchovno lidí nebo náboženství na základě jejich výchovy, kultury a vzdělání“, uvedli vědci. „Náboženská víra je s největší pravděpodobností zakořeněna spíše v kultuře než v nějaké primitivní intuici,“ řekl vedoucí vědecký pracovník Miguel Farias, přednášející a ředitel studií psychologie na univerzitě v Oxfordu.

Příroda versus výchova

„Tyto výsledky naznačují převládající pohled na náboženství“, řekl Nathan Cofnas, doktorand filozofie na univerzitě v Oxfordu, který se na studii nepodílel. „Vědci nám předkládají vyzývavou myšlenku, že náboženství se projevuje tehdy, když lidé vypnou své analytické myšlení,“ řekl Cofnas. Další studie ukazují, že religiozita je velmi dědičná. „Víme, že z dvojitých studií vyplývá, že přinejmenším v americké populaci mají geny větší vliv než (sdílené) prostředí na to, zda se někdo stane věřícím jako dospělý,“ řekl. „Takže musí existovat nějaký psychologický mechanismus, který se liší mezi lidmi a je spojen s různými úrovněmi religiozity.“ Podle studií provedených ve Spojených státech jsou navíc ateisté obecně chytřejší než nábožensky založení lidé. „Důvod pro to není zcela jasný, ale je možné, že více inteligentních lidí pravděpodobně po racionálním zvažování náboženství odmítne,“ řekl Cofnas a dále uvedl: „Je pravděpodobné, že hlavní roli v náboženské víře člověka hrají sociální a vzdělávací faktory, ale základní kognitivní dispozice mohou také hrát roli.“

Zdroje:

http://www.livescience.com/52364-origins-supernatural-relgious-beliefs.html?cmpid=NL_LLM_weekly_2015-10-02 https://www.livescience.com/60913-religion-not-intuitive-but-cultural.html?utm_source=llm-newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=20171115-llm