Budoucnost jaderné energetiky je v Asii

Asie se stává nejrychleji se rozvíjející ekonomikou světa. Aby plnila zásadu udržitelného rozvoje, obrací se na jadernou energii. V ostrém kontrastu s východním světem, kde mnoho států plánuje nebo staví nové jaderné elektrárny, je v západním světě přístup k rozvoji nových jaderných kapacit poněkud statický. Podle nejnovější analýzy World Nuclear Association (WNA) je v Asii 140 provozovaných reaktorů, dalších 30 reaktorů je ve výstavbě a existují pevné plány na výstavbu minimálně 50 dalších.

I když je vývoj v jednotlivých asijských zemích velmi rozmanitý, existují zde mnohé aktivní trhy s jasnými rozvojovými plány. V Asii je umístěna asi čtvrtina všech provozovaných reaktorů na světě. Z nich více než stovka o celkovém výkonu kolem 100 GW pracuje v Číně, Japonsku, Jižní Koreji, Indii, Pákistánu a na Tchaj-wanu. 

Regionální jadernou ligu vede Čína 

Čína rozvíjí domácí jaderné ambice již od 70. let minulého století. Je dnes staveništěm asi dvou třetin všech reaktorů, které jsou dnes ve výstavbě na celém světě. Z nich je asi 20 reaktorů domácí, čínské provenience, a to v rámci mixu domácí a západní technologie. V provozu je zde 54 reaktorů o celkovém výkonu 52,2 GW a v etapě plánování dalších 33 reaktorů o výkonu 37 GW. Během deseti let do roku 2021 bylo v Číně vybudováno 39 reaktorů – v celém světě jich bylo postaveno 68. Do konce roku 2025 plánuje Čína zvýšit výkon svých jaderných elektráren na 70 GW. Předpokládá se, že se každý rok bude schvalovat šest až osm nových reaktorů, takže do roku 2030 bude každý rok zvýšen výkon JE o 9 GW. 

Na druhém místě této ligy je Japonsko 

Japonsko má 33 reaktorů a technický instalovaný výkon přes 31 GW. Většina těchto reaktorů ale zůstává dosud odstavena po havárii z roku 2011. Japonsko jen pomalu restartuje reaktory, i když jejich provoz považuje za bezpečný. Nedávno požadoval japonský premiér, aby do zimy 2022 bylo opětovně do provozu uvedeno dalších devět reaktorů. Ve výstavbě jsou dva reaktory o celkovém výkonu 2,8 GW a je plánován další reaktor o výkonu 1 400 MW. Přesto se ale podíl jaderné energie sníží z 29 % v roce 2020 na 22 % v roce 2030, a to v důsledku dosažení konce provozní životnosti některých reaktorů. 

Tchaj-wan 

Fukušimská havárie měla ochromující vliv na rozvoj jaderné energie i v této oblasti světa. V důsledku opozice veřejnosti přehodnotily své plány Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan. Například Tchaj-wan má v provozu tři jaderné elektrárny a vyrábí z nich asi 10 % elektřiny. Čtvrtá jaderná elektrárna Lungmen nebyla nikdy uvedena do provozu a v prosinci 2021 voliči odmítli restartovat výstavbu. Dvoubloková elektrárna je zakonzervovaná. Současná vláda plánuje uzavírat JE do roku 2025. 

Jižní Korea 

V současné době se soustřeďuje na export své jaderné technologie poté, co dokončila výstavbu čtyřblokové JE Barakah ve Sjednocených arabských emirátech (SAE). Dnes je zde v provozu 25 reaktorů o celkovém výkonu 24 GW a ve výstavbě jsou tři reaktory, a to v JE Shin Hanul-2 a v JE Shin Kori 5 a 6. I tato země zažila protijaderné období, kdy předcházející prezident oznámil politiku odchodu od jádra. Nový prezident, který byl zvolen počátkem roku 2022, ale tuto politiku odmítl. 

Plány Indie 

Indie má velké plány rozvíjet svou instalovanou jadernou kapacitu, která zahrnuje 23 reaktorů o celkovém výkonu 7 GW. Dalších 8 reaktorů je ve výstavbě a v etapě plánování jsou reaktory o výkonu 15 GW. Očekává se, že v roce 2031 dosáhne výkon JE 22,5 GW. Velká část indického jaderného programu je založena na domácí technologii. Indie rovněž plánuje zajistit si nezávislost

v oblasti jaderného palivového cyklu tím, že rozvíjí své zdroje thoria. Předpokládá se, že koncem 30. let tohoto století dosáhne výkon jaderných elektráren 63 GW. 

Pákistán 

Rovněž sousední Pákistán plánuje rozšířit kapacitu svých šesti reaktorů o celkovém výkonu 3,3 GW, které nyní dodávají 10 % elektřiny. Všechny reaktory dodala Čína. Jaderná energie zůstává důležitým prvkem energetické politiky. Koncem tohoto desetiletí by měl výkon JE v deseti lokalitách dosáhnout 9 GW. 

Bangladéš 

Indický východní soused, Bangladéš, staví dva reaktory VVER-1200, které dodává Rosatom. První blok má zahájit provoz v roce 2023 a druhý o rok později. Jaderné palivo dodá rovněž Rusko. 

Srí Lanka 

Také Srí Lanka uvažuje o rozvoji jaderné energie, a to podle dlouhodobého plánu na roky 2015 až 2034, který uvažuje o JE o výkonu 600 MW. Pozdější návrh předpokládá výstavbu dvou reaktorů se zahájením provozu v roce 2035 a 2037. Srí Lanka spolupracuje s Ruskem a podepsala také dohodu o jaderné spolupráci s Indií a Pákistánem. 

Filipíny 

Již dlouho zde mají zakonzervovanou JE Bataan, která nebyla nikdy dokončena. Jednalo se o reaktor firmy Westinghouse o výkonu 621 MW, postavený v roce 1984. Energetický plán pro období 2018 až 2040 zahrnoval uvedení prvního reaktoru do provozu v roce 2027. Země se rovněž zajímá o vývoj malých modulárních reaktorů a podepsala smlouvu o jaderné spolupráci s ruským Rosatomem. 

Thajsko 

Provozuje od roku 1977 výzkumný reaktor, ale od roku 2015 má ambiciózní plán na výstavbu dvou energetických reaktorů o výkonech po 1 000 MW do roku 2036. 

Indonésie 

Indonésie odložila původní plány na výstavbu JE, ale v nedávné době vyjádřila obnovený zájem o jadernou energii, a to zejména o malé modulární reaktory a thoriové reaktory s tavenými solemi – TMSR. 

Střední Asie 

V centrální Asii plánuje rozvoj jaderné energie Uzbekistán, který do roku 2030 hodlá krýt poptávku po elektřině z JE ve výši 15 %. Země má dohodu s Ruskem o vývoji reaktoru VVER-1200 do roku 2028. 

Kazachstán je jedním z největších producentů uranu na světě, ale v současné době nemá v provozu žádnou JE, a to od  roku 1999, kdy ukončil provoz rychlého reaktoru BN 350, který byl určen k odsolování mořské vody. Prezident Tokajev v poslední době obhajuje další kroky k rozvoji jaderné energie. 

Jasnými lídry v oblasti jaderné energie jsou Čína a Indie, ale je také zřejmé, že i jiné asijské země mají zájem o zvýšení jaderného podílu v energetickém mixu. Důvodem rostoucího zájmu je řešení klimatické krize nebo snížení znečištění z uhelných elektráren, zejména v Číně. Jiné země, například Indie, mají zájem o získání energetické nezávislosti nebo rychle rozvíjet kapacity jako součást rozvoje infrastruktury ve prospěch ekonomického růstu. 

Situace na Ukrajině velmi zdůraznila význam energetické bezpečnosti vzhledem k tomu, že stáří mnoha reaktorů je vyšší než 30 let a je již na pořadu dne jejich postupná náhrada. 

Zdroje:

Nuclear Engineering International, 1.9.2022: Firing up Asia´s nuclear future https://www.neimagazine.com/features/featurefiring-up-asias-nuclear-future-9969959/