Proč by se měli ochránci přírody opravdu zajímat o jadernou energii

Jaderný průmysl musí účinně jednat, aby ukončil mnoho desetiletí pochybností o formě energie, která je nejpřátelštější k životnímu prostředí a která je jedinou životaschopnou nadějí světa proti změně klimatu a proti chudobě. To jsou slova Michaela Shellenbergera, prezidenta výzkumné a politické organizace Environmental Progress, která přednesl delegátům XI. International Forum Atomexpo 2019 v Soči.

V souvislosti s pohádkou o Popelce mimo jiné zdůraznil, že takovým „skleněným střevíčkem“ v příběhu jaderné energie je její pozoruhodně vysoká hustota energie.

Proč je v Kalifornii, v jednom z nejslunečnějších míst na Zemi, potřeba 450× více plochy k výrobě stejného množství elektřiny ze slunečních elektráren, než z jaderné energie? Proč sluneční panely vyžadují vytěžit 17× více materiálu ze země, než kolik vyžaduje uranové oalivo? Odpovědí je vysoká energetická hustota, jež činí jadernou energii příběhem pro ochránce životního prostředí. Podle Shellenbergera je mýtus, že obnovitelné energetické zdroje mají příznivé účinky na životní prostředí a divokou přírodu. Zdůraznil, že je třeba, aby jaderný průmysl rozptýlil mýty nejen o jaderné energii, ale i o OZE, aby bylo možno řešit chudobu a změnu klimatu. Porovnával vztah různých zemí k životnímu prostředí z hlediska energetického mixu a poukazoval na chybné politiky některých z nich, zejména Německa, které plánuje využívání jaderné energie ukončit.

Chudoba 

Jedna miliarda lidí nemá stále přístup k elektřině, více než 2 miliardy nemají možnost používat tekoucí vodu pro sanitární účely a pití. Vztah mezi prosperitou a energií je jednoznačný. Není na světě žádná bohatá země, která by byla při získávání energie závislá převážně na spalování dřeva a trusu zvířat a neexistuje žádná chudá země, která má vysokoenergetický životní styl. Platí zde vztah, že čím je větší spotřeba energie, tím je menší míra extrémní chudoby. Dýchání kouře ze spalování dřeva a biomasy zabíjí ročně 3 miliony lidí. Navíc, čas, který vyžaduje příprava paliva a topení, by mohl být lépe využit například k sebevzdělávání a vylepšení života. Spalování dřevěného uhlí vyžaduje sice méně času, ale přináší jiné problémy, například ubývání lesů v důsledku výroby dřevěného uhlí a ničení životního prostoru pro divoká zvířata. Když se lidé nebudou muset spoléhat na spalování dřeva, uvolní se životní prostor pro ohrožená zvířata. 

Změna klimatu 

Není to jen znečištěný vzduch, ale také změna klimatu, co radikálně mění životní prostředí a maří dobrou práci, kterou v posledním století ekologové vykonávají. Jaderná energie poskytuje velké množství nízkouhlíkové elektřiny. Pravda je taková, že země, které jsou velmi závislé při výrobě elektřiny na fosilních palivech, mají větší emise CO₂ než země, které využívají větší podíl nízkouhlíkových zdrojů, jako je vodní, sluneční, větrná a jaderná energie. Mylná je také představa, že klesající náklady na OZE jsou odpovědí na zvýšené náklady na energii kvůli klimatickým změnám. I když náklady na výrobu slunečních panelů a větrných turbín jsou dnes o 75 %, resp. o 50 % nižší, než tomu bylo před deseti lety, cena elektřiny v Německu neustále roste. Data, která uvedl německý ekonom Leon Hirth, ukazují, že když sluneční a větrné elektrárny vyrábějí hodně elektřiny v době, když ji nikdo nepotřebuje, a málo elektřiny když je naopak zapotřebí, pak ekonomický význam OZE prudce klesá. Tento ekonom dále konstatoval, že ekonomická hodnota větrné energie klesá o 40 %, jestliže její podíl na výrobě elektřiny je 30 %. V případě sluneční energie její hodnota klesá o 50 %, když je její podíl na výrobě elektřiny již jen 15 %. S touto nespolehlivou elektřinou souvisí celá řada problémů. Například Německo platí svým sousedům za to, že budou odebírat přebytečnou elektřinu z OZE, která by ohrozila německé elektrické sítě. Obdobný problém má i Kalifornie, která musí Arizoně platit za to, aby odebrala její přebytečnou elektřinu z OZE. (Pozn. překladatele: v Německu je běžný stav, kdy výrobci elektřiny z OZE platí spotřebitelům za to, že v době nadměrné výroby odebírají jejich elektřinu.) Mylný je také názor, že potrvá příliš dlouho, než jaderná energie bude moci vyřešit změnu klimatu. Jaderná energie je naopak nejrychlejší způsob zvyšování výroby nízkouhlíkové elektřiny. Nejznámějšími příklady jsou Francie a Švédsko, ale platí to na celém světě. Sice trvá 5 až 10 let, než se postaví jaderná elektrárna, ale jakmile je uvedena do provozu, může ihned nahradit podstatný podíl elektřiny z fosilních paliv. Kdyby Německo investovalo 580 miliard dolarů spíše do jaderné energie, než do OZE, mělo by dnes již 100 % nízkouhlíkové energie pro výrobu elektřiny i pro dopravu. Je to pozoruhodný poznatek, jestliže uvážíme, že asi třetinu energie používáme jen pro dopravu. Dnes je velmi populární tvrdit, že v boji proti klimatu je třeba využívat všechny čisté zdroje energie. Případ Francie však ukazuje, že tomu tak nemusí vždy být. V posledním desetiletí vynaložila Francie 33 miliard dolarů na sluneční a větrnou energii a související infrastrukturu. Zjistilo se ale, že se tím zvýšily emise CO₂ při výrobě elektřiny. Proč? Tím, že se veškerá sluneční a větrná elektřina napojila na elektrickou síť, byla Francie nucena snižovat výrobu elektřiny z jaderných elektráren a naopak musela zvyšovat podíl elektřiny z plynových elektráren (kvůli regulaci). Důsledkem bylo nejenom zvýšené množství emisí CO₂, ale i zvýšená cena elektřiny. 

Popularita 

Navzdory uvedeným informacím zůstává jaderná energie jen o málo lépe přijímána než uhlí. Nejnovější vědecký výzkum, včetně britského lékařského časopisu The Lancet, zjistil, že jaderná energie je nejbezpečnějším způsobem výroby spolehlivé elektřiny. Ze sedmi milionů mrtvých, kteří každoročně umírají v důsledku znečištěného ovzduší, připadají 4 miliony na spalování fosilních paliv a další 3 miliony na spalování dřeva a trusu zvířat. Využívání jaderné energie až dosud zachránilo 2 miliony životů. (James Hansen: Program on Climate Science, Awarness and Solutions of the Earth Institute at Columbia University.) Podle Shellenbergera je strach z havárií ve Fukušimě, Černobylu a Three Mile Island-2 neodůvodněný. Vědecký výbor o účincích atomového záření při OSN (The United Nations Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation - UNSCEAR) konstatoval, že v případě Fukušimy nikdo nezemřel přímo na následky ozáření. Bylo však zaznamenáno na 2 000 úmrtí v důsledku paniky související s evakuací velkého počtu lidí. Ukázalo se, že úroveň radiace uvolněná z jaderné elektrárny nebyla dostatečná k tomu, aby způsobila onemocnění z ozáření. Byl to strach ze záření, který byl příčinou psychologického stresu a úmrtí. Zprávy OSN a World Health Organisation (WHO) uváděly, že při černobylské havárii zemřelo 28 hasičů a dalších 15 osob po 25 letech. Přesto strach ze záření stále přetrvává, i když většinu dávek záření lidé získávají z přírodních zdrojů, zejména z radonu, ale také z umělých zdrojů záření, jako jsou lékařská vyšetření, kterým se lidé dobrovolně vystavují. Záření je rovněž obsaženo v půdě, potravinách a přichází též z kosmického prostoru. Shellenberger mimo jiné také uvedl, že dýchání znečištěného ovzduší ve velkém městě, případně život s kuřákem, je nebezpečnější, než být jedním z lidí, kteří sanovali Černobyl. 

Odpady 

Podobně jako záření, i jaderný odpad se často považuje za problém. Je to však jediný odpad ze získávání energie, který je bezpečně skladován. Například veškerý jaderný odpad v USA by bylo možno skladovat na jediném fotbalovém hřišti do výše padesáti stop. Ve srovnání s tím existují gigantické ostrovy plastického odpadu, které plavou v oceánech. Zatímco 7 milionů osob umírá ročně na znečištěné ovzduší v důsledku spalování fosilních paliv a biomasy, lidé mají obavy z kovových nádob s jaderným odpadem, s nímž by žádný terorista nebyl schopen nic udělat. Radioaktivita jaderného odpadu klesá, ale u toxických kovů v jiných odpadech se toxicita nikdy nesníží. Například ze slunečních elektráren je 200× až 300× více odpadu na jednotku vyrobené elektřiny, než je tomu v případě jaderné energie. 

Humanizace jaderné energie 

Jaderný průmysl dělá chybu, když sám sebe představuje pouze z hlediska technologie a uveřejňuje například fotografie jaderných zařízení bez personálu. Potom se zdá, že velíny jaderných elektráren patrně fungují bez lidské obsluhy. Slavná „matka“ jaderné energie, Marie Curie, byla první ženou, která získala dvě Nobelovy ceny. Jednou prohlásila: „Ničeho v životě není třeba se bát, jenom je třeba porozumět. Nyní je čas více chápat, abychom se méně báli“. 

Alexej Lichačov, generální ředitel Rosatomu řekl delegátům konference, že se až ostudně mlčí o přínosech jaderné technologie v diskusích o zelené energii. V odezvě na tuto skutečnost připravil Rosatom dokumentární pořady, které shlédla více než miliarda lidí. Generální ředitel rovněž poděkoval projaderným aktivistům, jako je Michael Shellenberger, za jejich pomoc při přeměně tématu jaderné energie na poptávku po jaderné energii a vyzval také média, aby více informovala o jejich práci. 

Zdroj: World Nuclear News, 24.4.2019: Why nuclear is an environmentlist´ s story