Jak schovaný a po 60 letech vrácený kámen pomohl vyřešit jednu ze záhad Stonehenge

Před více než šedesáti lety si jeden mladý dělník tajně schoval kamenné válcovité jádro vyvrtané z největšího stonehengeského sarsenu. Vloni v předvečer svých devadesátých narozenin se rozhodl jej vrátit vědě. Nová analýza materiálů i díky tomuto vrácenému vzorku mohla určit přesný původ gigantických menhirů.

Chemická analýza ukázala, že vyvrtaný kámen stejně jako většina dalších největších stonehengeských kamenů pochází z West Woods ve Wiltshire, přibližně 25 kilometrů od neolitického monumentu. Řekl to David Nash, geolog z University of Brighton, který řídil studii.

Mnoho menších kamenů, zvaných „modré“, které obklopují vlastní Stonehenge, bylo vyříznuto v Preseli Hills na západě Walesu, více než 230 km daleko od salisburské pláně. Jen málo se však vědělo o velkých pískovcových balvanech, které jsou známé jako „sarseny“. Jméno sarsen je zkrácením slova „Saracen“, což je středověké anglické jméno pro arabské muslimy, které se používalo pro cokoli ne-křesťanského nebo pohanského. Některé ze sarsenů ve Stonehenge jsou vysoké 10 metrů a váží více než 25 tun. Má se za to, že právě ty jsou prvními stálými kameny postavenými zde asi před 4 500 lety.

Stonehenge souvenir

Během restaurátorských prací v roce 1958 byl znovu vyzvednut jeden ze zborcených „trilithonů“ - struktura vyrobená ze dvou vzpřímených sarsenů pokrytých nahoře třetím sarsenem. Restaurátoři zjistili, že jeden ze svislých kamenů byl zlomen, tak jej na třech místech vodorovně navrtali, aby jej posílili kovovými tyčemi. Pracovník jménem Robert Phillips si ponechal jedno z vyvrtaných jader, které mělo asi 2,5 centimetru v průměru a bylo 108 cm dlouhé. Vrátil jej v předvečer svých 90. narozenin do rukou organizace English Heritage trust, který nyní spravuje Stonehenge pro britskou vládu.

Poté, co vyšly zprávy o „jádru Phillips“, byla v loňském roce v nedalekém muzeu nalezena malá část dalšího jádra - 18 cm dlouhý kamenný váleček. Zbytek druhého jádra a třetí vyvrtané jádro se nyní považují za ztracené.

Tým Davida Nashe provedl podrobnou analýzu poloviny „jádra Phillips“, zatímco druhá polovina byla zachována pro English Heritage Trust. Pro analýzu chemického složení horniny použili techniku zvanou „indukčně vázaná plazmová hmotnostní spektrometrie“ (ICP-MS), která zkoumá světlo plynů vydávané vzorkem ionizovaným horkou plazmou. Poté toto složení porovnali se vzorky z kamenů na 20 místech na jihu Británie, což umožnilo zcela přesně určit, že sarsen pocházel z West Woods.

Do kamenů se už nesmí vrtat

Dalším logickým krokem bylo zjistit, zda navrtaný kámen pocházel ze stejného místa jako ostatní sarseny ve Stonehenge. Nash a jeho tým nemohli přímo odebrat vzorky, protože kameny jsou přísně chráněny zákonem. Zvolili proto metodu skenování povrchů nedestruktivní přenosnou rentgenovou fluorescenční spektrometrií (PXRF). Je to analýza záření emitovaného zkoumaným materiálem poté, co je bombardován paprsky X. Tato technika ukázala, že většina sarsenů kromě dvou z 52 má stejné chemické složení jako sarsen od West Woods. Místo, odkud pocházejí zbývající dva sarseny, není dosud známo a je možné, že ze stejného místa pocházely i další kameny, které již nyní ve Stonehenge chybí.

Tzv. Patní kámen (Heel Stone) byl vytěžen také ve West Woods

Na rozdíl od většiny ostatních sarsenů, které byly po umístění ještě opracované, stojí Heel Stone vzpřímeně před hlavním kamenným prstencem a je stále v původním drsném tvaru. Někteří badatelé věřili, že pochází z místa na Salisburské pláni. Nový výzkum však ukazuje, že byl také vytěžen ve West Woods. Dalším úkolem bude pokusit se zjistit, kde přesně se ve West Woods kameny pro Stonehenge lámaly.

Lidar odhalí cesty

K vytvoření map oblasti s vysokým rozlišením, které by mohly ukázat místo, kde byly obří kameny vyříznuty, chtějí vědci použít lidar (light detection and ranging). Je to metoda dálkového měření vzdálenosti výpočtem z doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. Zatímco radar pro stejné účely používá elektromagnetické záření rádiových frekvencí, sonar ultrazvukové vlny, lidar využívá laserový paprsek. Tyto mapy by mohly ukázat i trasu používanou v neolitických dobách k přetažení sarsenů na Salisburskou pláň. West Woods pokrývá velkou oblast. „Západní cesta je jednou z možností, ale pokud sarseny pocházejí z východní oblasti, pak s nimi mohli stavitelé Stonehenge sestoupit dolů do údolí řeky Avon“ řekl Nash.

Výzkum byl publikován online 29. července v časopise Science Advances.

https://www.livescience.com/stonehenge-souvenir-solves-monument-mystery.html?utm_source=Selligent&utm_medium=email&utm_campaign=9160&utm_content=LVS_newsletter+&utm_term=3606118&m_i=Ji6J1scPDe8z0R4LQyv18i9DWewLEUOcvg2okfqnW7MSCy1H%2B1IxWFl6yk6V8BPogN5cYvLJkyvAsxQP0sajkrasLi3MLPO%2BzTkV2jJJJZ