Bikiny a atomová fyzika

Když před téměř 70 lety pařížští muži poprvé uviděli dámské plavky bikiny, unisono prý prohlásili: „Tak to je bomba!“. Po skončení druhé světové války se tehdy svět módy nechal inspirovat atomovou fyzikou. Bikini a bikiny – dvě téměř stejná slova, která však vyjadřují něco naprosto odlišného. První označuje neobydlený tichomořský atol, druhý populární miniaturní dvojdílné dámské plavky, bez nichž si dnešní život na plážích, koupalištích a bazénech ani nelze představit. Víte, jak poznáte opravdové bikiny? Ty pravé se údajně dají provléknout prstýnkem.

Historie koupacích úborů (dnes již jen plavek menších a ještě menších) jistě nepatří mezi běžně sledované společenské události, zejména v oblasti vědy a techniky. Udělejme však výjimku a zamysleme se, jak spolu souvisí první jaderný výbuch na světě a dámské plavky moderního pojetí. Obé má svou dlouhou a zajímavou historii.

První jaderné zkoušky

Jadernou střelnici na atolu Bikini, který je součástí Marshallových ostrovů v Tichém oceánu, začala armáda USA používat k pokusům krátce po konci 2. světové války v červenci 1946. První jadernou zkoušku provedli Američané již 1. července 1946. Shodili jadernou pumu, která však vybuchla ještě před dopadem na zem. K testování se použity vysloužilé lodě americké armády, rozmístěné do kruhu. Po výbuchu se zkoumalo jejich poškození.

Další zkouška jaderné zbraně se uskutečnila 25. července 1946. Vzhledem k neúspěchu prvního pokusu šlo tentokrát o výbuch podmořský. Bomba o síle 20 kT vybuchla v hloubce 27 metrů. Výsledek byl ohromující. Po zbarvení vody na bílo, začala z moře vyrůstat obrovská kopule tvořená odhadem 500 000 tun vody; ta začala po čtvrt minutě opadávat. Lodě, které epicentrum výbuchu obklopovaly i tentokrát, byly touto variantou poničeny podstatně výrazněji.

V letech 1946 až 1958 se na Bikini uskutečnilo celkem 23 pokusných jaderných zkoušek včetně odpálení vodíkové bomby v roce 1954. Atol (typ ostrova v tropických mořích, který se skládá z kruhovitého korálového útesu, jenž obklopuje lagunu) je v současné době z důvodu přetrvávajícího radioaktivního zamoření neobydlený. Nachází se v něm mnoho vraků válečných lodí, což jej činí atraktivním pro potápěče. Atol Bikini již tak pevně zakořenil v povědomí moderního člověka, že byl v roce 2006 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Inspirace pro módu

Zatímco se v jedné části světa američtí jaderní fyzikové a vojenští experti zabývali přípravami a vyhodnocováním svých experimentů, Evropané začali mít po ukončení druhé světové války 8. května 1945 jiné, příjemnější starosti. Demonstrace obrovské síly stvořené člověkem celou světovou veřejnost nadchla a jméno Bikini se stalo hitem. A tak není divu, že úspěchy atomové fyziky inspirovaly i svět módy. Za vynálezce bikin (z lat. „bi“ čili dva) v moderním pojetí se dnes považuje dvojice Francouzů – módní návrhář Jacques Heim (1899-1967) a automobilový inženýr Louis Réard (1897-1984). Již v květnu 1946 představil Heim v Cannes svoje plavky s názvem „Atome“ včetně sloganu „nejmenší plavky na světě“. Později řekl novinářům, že se zabýval myšlenkou „udělat něco s poválečnou morálkou Evropy“ ještě před koncem války počátkem roku 1945. Známější je však prezentace ještě menšího modelu inženýra Réarda (po válce nezaměstnaného a provozujícího matčin butik s luxusním prádlem), který představil svoji verzi plavek 5. července 1946 na módní přehlídce v pařížských lázních Piscine Molitor včetně sloganu „bikiny – menší než nejmenší plavky na světě“. Stalo se to jen čtyři dny po prvním výbuchu pumy na Bikinách. „Jsou tak malé, že o své nositelce prozradí úplně všechno, snad kromě jména matky za svobodna,“ tvrdil jejich tvůrce. Jednalo se o model s nevyztuženými trojúhelníkovými díly podprsenky a šňůrkovými kalhotkami, vyrobené opravdu z malého množství látky (necelých 200 centimetrů čtverečních). Vzhledem ke střihu plavek však nenalezl návrhář žádnou profesionální modelku, která by nové bikiny chtěla předvádět; všem se zdály poněkud výstřední a vše odhalující. Nakonec se této úlohy ujala šantánová tanečnice Micheline Bernardiniová z pařížského kasina, jejíž odvaha sice vyvolala značné pobouření u puritánských žen, ale na druhé straně euforii u pánského publika s výsledkem okolo padesáti tisíc milostných dopisů a nabídek nově získaných ctitelů.

Revoluce plážové módy

„Atomový výbuch“ ve světě plážové módy způsobil mezi novináři i diváky nebývalý rozruch i vlnu kritiky až pobouření. Mravokárci byli zděšeni. Nosit bikiny bylo po řadu let na mnoha plážích jižní Evropy zakázáno, a to dokonce i při soutěži Miss World. Údajně proto, aby nedošlo ke zvýhodnění odvážnějších soutěžících před těmi stydlivějšími. Klíčový zvrat nastal teprve v roce 1957, kdy se v bikinách ukázala ve filmu „A bůh stvořil ženu“ francouzská filmová hvězda a sexuální symbol té doby Brigitte Bardotová. Podobný účinek měla i scéna z Bondovky „Doktor No“ (1962), kde Ursula Andressová vystupuje z moře v bílých bikinách.

V 60. letech se móda bikin postupně rozšiřuje téměř do celého světa a pro tvůrce i výrobce se bikiny stávají zajímavým obchodním artiklem. Dalším významným mezníkem v historii plavek se stal 20. leden 1964. Tento den se na stránkách časopisu Sports Illustraten objevila fotografie první profesionální modelky, Němky Babette Marchové, v bílých bikinách. Od této události již letos uplynulo více než půl století. Největší boom bikin a minimalistické módy vůbec pak nastal v 90. letech minulého století, kdy z velké části zmizely zábrany a předsudky. Tehdy se nejslavnějšími plavkami staly ty, ve kterých se v seriálu Pobřežní hlídka předváděla na pláži vnadná Pamela Anderson.

Časem se mění styl i střih. Dnes se setkáváme s více druhy bikin, mezi něž patří tanga, monokiny, tankiny, V-kiny, mikrokiny, G-string a další. Rozdílné jsou i použité materiály (většinou syntetické), které reflektují odlišné nároky, které jsou na plavky kladeny ve vodním prostředí (především neprůsvitnost v mokrém stavu). Dnes Louis Réardovi, návrháři, který za tímto smělým činem stojí, děkují nejen miliony žen, ale potěšil i celé generace mužů.