Jedině uhelné elektrárny spasí svět! (lekce záchrany planetárního klimatu pro méně pokročilé)

Zachraňovat planetu je jistě chvályhodné. Žijeme na ní a jinam se přestěhovat neumíme, tak je určitě dobré ji chránit. Pokud planeta zachránit potřebuje.

Pro potřeby téhle úvahy předpokládejme, že planeta vskutku zachránit potřebuje, a potřebuje být zachraňována před škodlivými následky lidské činnosti. Jak to co nejlépe udělat?

Je to úplně jednoduché - jestliže planetě škodí lidé, odstraníme lidstvo. Nejprve pečlivě a důkladně vymažeme ze zemského povrchu všechny známky lidské přítomnosti a pak pokojně a zodpovědně do jednoho vyhyneme. Tím bude planeta před následky všech našich činností dokonale ochráněna a veškeré další nepříjemnosti, jako masivní vymírání druhů, přírodní pohromy a výkyvy klimatu typu doba ledová a meziledová, půjdou na vrub přírodě a ne nám. 

Že ne? Že takhle jste to nemysleli a mělo by se při tom zachovat i lidstvo? Ale proč ne, i to jde zařídit. Nejdřív pečlivě odstraníme z povrchu zemského všechny známky naší přítomnosti, ale lidé coby živočišný druh zůstanou. Budou mít ovšem přísně zakázáno dělat cokoliv jiného než sbírat spadané ovoce a ořechy, protože trhání listů, lovení zvěře, nebo dokonce lámání klacků na stavbu chýší by přece poškozovalo planetu. 

Ani takhle ne? Že byste měli rádi ochráněnou planetu i všechno to teplounké civilizační pohodlí? To už  bude trochu složitější, ale i to nám dnešní technologie umožňují. Vybereme asi tak milion lidí, těm postavíme hluboko v Pacifiku umělý ostrov, přiklopíme ho poklopem (aby nemohlo unikat vůbec nic škodlivého) a vnitřek zařídíme vším tím pohodlím a vymoženostmi, co jimi civilizace disponuje. Pak na zbytku planety odstraníme veškeré známky lidské činnosti a poprosíme zbytek lidí, aby laskavě a zodpovědně do posledního vyhynuli. 

Ne? I tohle se vám nezdá? Že chcete mít zachráněnou planetu a taky civilizaci a ještě všechny lidi? Všech osm miliard lidí? Uf. To už nebude lehké, ale zkusíme se zamyslet, jak by se to dalo udělat.

V prvé řadě si musíme ujasnit, před čím že to planetu chceme chránit. Lidé toho dělají spoustu a zdaleka ne všechno planetě prospívá, ale poslední dobou se za nejdůležitější považuje boj proti skleníkovým plynům, jako je oxid uhličitý nebo metan. Ty díky skleníkovému efektu oteplí planetu a rozvrátí klima a způsobí katastrofu tak strašlivou, že proti tomu bylo masové permské vymírání čajový dýchánek. Pojďme tedy planetu chránit před škodlivými skleníkovými plyny! 

Odstraňování lidí, protože vydechují CO₂ a občas z jiné strany těla vypouštějí metan, se vám nelíbilo, takže ho v boji za záchranu planety použít nemůžeme. Rovněž tak nezakážeme sopkám vybuchovat, savanám hořet po zásahu bleskem, bahnu bublat a kompostu tlít, takže nám nezbývá než si posvítit na vypouštění CO₂ následkem spalování fosilních paliv. To je ropa, uhlí a zemní plyn. Tohle všechno vzniklo kdysi v prapravěku shnitím nějakých přesliček a fujtajbliček pod příkrovem bahna. A teď, když u toho škrtneme sirkou, krásně to hoří a vydává spoustu tepla. Jako vedlejší efekt to „čmoudí“, neboli uvolňuje zlovolný oxid uhličitý. Ovšem to vydávání tepla se nám moc líbí a tak ho využívají nejrůznější elektrárny, teplárny, továrny a dopravní prostředky jako auta, náklaďáky, zaoceánské lodě a letadla. Tohle všechno máme jedině díky spalování prohnilých praprapotvor. Když budeme chtít zachraňovat planetu, budeme muset s jejich spalováním přestat. 

Vy jste si tady ovšem jako druhou podmínku dali, že musíme zachránit i veškerý civilizační komfort. Všechno to teplé pohodlíčko, které nám z velké míry zajišťuje právě spalování fosilních paliv. Co s tím? Nejjednodušší by bylo vyměnit fosilní paliva za nějaká jiná. Jenže abyste si vyměnili černé kalhoty za zelené, musíte je nejdřív mít. Rozhodně není dobrý nápad stáhnout černé kalhoty, demonstrativně je vhodit do popelnice, a pak s překvapením zjistit, že ve skříni žádné jiné kalhoty nejsou. Kupování náhradních kalhot se vám pak tím, že na sobě nemáte vůbec žádné kalhoty, dost zkomplikuje. 

V případě fosilních paliv tedy musíme mít „něco“, čím plně nahradíme všechny ty elektrárny, teplárny a továrny pálící uhlí a zemní plyn, všechna ta auta, lodě a letadla polykající naftu a benzin. Takové „něco“ nevzniká samo od sebe. I u kalhot musí někdo nejdřív vymyslet, jak budou vypadat a z čeho se budou šít, vypracovat střih, nakoupit materiál, postavit továrnu, sehnat pracovníky, zaplatit jim, a teprve poté, co všechno tohle proběhne, si můžete místo černých kalhot vzít zelené. Stejně tak „něco“, co nahradí řekněme uhelnou elektrárnu, musí někdo nejdřív vymyslet, vyzkoušet, postavit, zajistit tomu přísun planetoneškodného paliva a dalších surovin, které to bude potřebovat, vyškolit opraváře a lidi, co to budou řídit, a tak podobně. Náhrady za uhelné elektrárny nespadnou přes noc z nebe. 

Ty nové způsoby, jak dodávat energii do vašich domovů, aniž by se při tom vypouštělo CO₂, vymýšlejí vědci. Jen ve filmech ale vynalézají o samotě v garáži – v reálu potřebujete celé týmy špičkových vědců v dokonale vybavených laboratořích, aby vyvinuli nový typ fotovoltaického panelu nebo palivového článku do jaderné elektrárny.

Vědci ani jejich vybavení nerostou na stromech. Na pořízení laboratoře potřebujete spousty peněz a vědec bude vyžadovat plat, neboť i on musí platit účty za elektřinu a vodu, kupovat rohlíky, jogurty či kalhoty, nebo dát opravit střechu. Vědce a jejich laboratoře zařizuje stát, anebo firma, které se výsledky jejich bádání budou hodit. Ale v obou případech platí, že na to musí mít dost peněz. Stát, který nemá peníze ani na to, aby po městě chodili policisté a v noci svítily lampy, do výzkumu určitě investovat nebude, a zrovna tak firma, co se tak tak drží nad vodou, si pořízení nákladné laboratoře za miliony rozmyslí.

A jen tak mimochodem, lidé, kteří nedostali výplatu a kterým pláčou děti hlady, nebudou mít nejmenší zájem zachraňovat planetu před skleníkovými plyny. Budou mít daleko důležitější věci k řešení, jako třeba čím ty děti nakrmí, za co si koupí mýdlo, nebo čím zatopí v zimě.

Z toho nám vyplývá, že do výzkumu technologií, které mají zachránit planetu před zlovolnými skleníkovými plyny, potečou peníze jen tehdy, když bude v pořádku ekonomika. A ekonomika ke svému chodu potřebuje levnou energii. Bez energie nejde nic. Neupečete rohlík a neušijete kalhoty. Nevypěstujete rajče a nevyrobíte počítač. Bez energie nenapíšete vzdělávací článek a bez energie neprovedete operaci mozku. Když je energie levná, lidé za svou práci dostanou dost peněz. Když je energie drahá, náklady na práci jsou tak vysoké, že si nevyděláte skoro nic. 

Odkud se ale energie bere? Většinou právě z těch ošklivých, škodlivých, skleníkové plyny vypouštějících paliv. Energetiku pohánějí ve světě povětšinou uhelné elektrárny a dopravu zase benzín a nafta.

Uhelné elektrárny na malé zastavěné ploše produkují velké množství elektrické energie. Produkují ji ve dne, v noci, v zimě i v létě, za bouřky i za hezkého počasí. Pokud jim každý den dokážete dopravit vlak s uhlím, můžou stát, kde chcete. To by byl tedy jeden zdroj snadno dostupné a tudíž levné elektřiny. To samé umí i elektrárny jaderné, jen jsou trochu komplikovanější a proto i dražší. Vodní elektrárny vyrábí elektřinu jen tam, kde jsou řeky a plynové elektrárny jenom tehdy, když mají zemní plyn. A vzhledem k tomu, že na zemní plyn má monopol jen pár zemí na světě, může se snadno stát, že nebudou mít žádný zemní plyn a proto nebudou vyrábět žádnou elektřinu. Sluneční elektrárny vyrábějí elektřinu jen tehdy, když svítí slunce, a větrné vyrábějí elektřinu jen tehdy, když fouká vítr. Prostě na tyto zdroje energie není takové spolehnutí, jaké by bylo potřeba. 

Celou situaci by ohromně zlehčilo, kdybychom uměli energii ve velkém ukládat. Prostě bychom ji zavařili do sklenic jako marmeládu. Taková letní energetická zavařenina by se otevřela v zimě, energetická zavařenina z větrného dne by se otevřela za bezvětří, a energetická zavařenina z poledne by se otevřela za tmy. Jenže právě takové energetické zavařeniny nemáme. Někdo je musí vymyslet. Nějaký dobře placený vědec. Který bude dobře placený, když bude fungovat ekonomika, a ta bude fungovat, když bude levná elektřina. A levná elektřina bude, když se vyrobí ve spolehlivých elektrárnách. Třeba uhelných.

Ano, přesně tak. Jedině uhelné elektrárny spasí planetu před skleníkovými plyny! Jedině dostatek levné elektřiny umožní vymyslet a vybudovat technologie, které nakonec žádné skleníkové plyny vypouštět nebudou. 

Pokud se vám nelíbí uhelné elektrárny, ještě jsou tu elektrárny jaderné. Ty umí totéž co uhelné, a navíc vůbec nevypouští skleníkové plyny. Abyste je mohli využívat, nesmíte se jich ale bát. 

Kdo se bojí jaderných elektráren, toho zachrání jedině elektrárny uhelné. 

...nebo může pro záchranu planety zodpovědně vyhynout.