Josef Donát - moravský Křižík

Zatímco v zahraničí existovaly již v osmdesátých letech devatenáctého století velké elektrotechnické továrny (například v Německu měl tehdejší elektrotechnický závod Siemens & Halske v Berlíně asi 1 200 zaměstnanců, kteří kromě měřicí a sdělovací techniky vyráběli také elektrické motory a generátory), český elektrotechnický průmysl byl teprve v počátcích a čekal na svoje budovatele. Prvním z nich byl elektrotechnik, vynálezce a podnikatel František Křižík (1847-1941), jehož jméno jako „českého Edisona“ je trvale zapsáno do povědomí široké veřejnosti a řazeno mezi nejvýznamnější osobnosti našeho národa. Při rozvoji českého elektrotechnického průmyslu na přelomu 19. a 20. století však sehrála významnou úlohu řada dalších osobností. Stejný význam jako František Křižík pro Čechy a Prahu má pro Moravu a Brno Josef Donát - elektrotechnik, konstruktér, vynálezce, průmyslník a vlastenec, jehož jméno je nezaslouženě skryto ve stínu zapomnění. Třípól přináší  k 80. výročí úmrtí Ing. Josefa Donáta jeho biografii.

Josef Donát byl typickým příkladem podnikatelského úspěchu českých průmyslníků v období duchovního a hospodářského rozvoje našich zemí, někdy označovaného jako „český zázrak“. Tito lidé často pocházeli z malých vesnic a chudých poměrů, po vysokoškolských studiích spojených mnohdy s nedostatkem finančních prostředků pracovali jako zaměstnanci v oboru svého vzdělání, kde již uplatnili svá první technická řešení a vynálezy. Jakmile získali dostatek peněz, postavili se co nejdříve na vlastní nohy.

Moravský Křižík se narodil v Čechách

Je trochu paradoxem, že se zakladatel elektrotechnického průmyslu na Moravě, často nazývaný "moravským Křižíkem", narodil  roku 1858 v Čechách, v chmelařské obci Chrášťany u Rakovníka v rodině rolníka. Absolvoval rakovnickou vyšší reálku (nejstarší českou školu tohoto typu) a v letech 1875 až 1879 českou vysokou školu technickou v Praze. Zde jako první posluchač složil státní zkoušky na nově zřízeném strojním odboru. Od roku 1880 pracoval jako inženýr-konstruktér v několika strojírenských závodech, kde navrhoval parní stroje (zdokonalil expanzní rozvod páry), stavěl cukrovarská zařízení, jeřáby, mosty apod. Začal ve strojírně Bolzano, Tedesco & Comp. ve Slaném, poté v První Českomoravské továrně na stroje v Praze-Libni (pozdější ČKD) a posléze u firmy Brand & L‘Huillier v Brně (její pýchou byly kotle a parní stroje včetně lokomotiv), kde působil již jako šéfkonstruktér. Zde také začal samostatně podnikat, avšak nikoli jako zkušený strojař, ale v elektrotechnice.

Správné životní priority

Jako náruživý šachista znal Donát vždy své životní priority o několik tahů dopředu. Ve volných prostorech strojírny založili v roce 1887 s dalším rodákem z Čech Ing. Robertem Bartelmusem (1845-1919, Nový Jáchymov u Berouna, jeho otec Eduard vynalezl zdravotně nezávadný smalt na litinové nádobí) a rodilým Brňanem PhDr. Štěpánem Doubravou (1857-1897) elektrotechnický závod „Robert Bartelmus & spol.“; byl to první český elektrozávod v Brně. Měli zde přesně rozdělené funkce – Bartelmus měl na starosti obchod a logistiku, Doubrava inovace a Donát řídil výrobu. V roce 1889 se Josef Donát oženil s Doubravovou nevlastní sestrou Růženou Fořtovou a stal se činným společníkem, když do podniku vložil 20 tisíc zlatých.

Výroba elektrických přístrojů a zařízení všeho druhu

V továrně na „výrobu elektrických přístrojů a zařízení všeho druhu“, která začínala s 15 dělníky, se nejprve vyráběly stejnosměrné stroje; Donát vytvořil kromě jiného také vlastní typ čtyřpólového dynama. Později pokrýval výrobní program továrničky podstatnou část tehdejší silnoproudé elektrotechniky, tj. výrobu dynam, motorů, rozvaděčů, obloukovek (vlastní konstrukčně zdokonalené varianty původní Doubravovy obloukové lampy, nazývané poté Doubravovou-Donátovou, která získala na světové výstavě v Paříži v roce 1900 zlatou medaili), ale i celých elektráren (městská elektrárna ve Slezské Ostravě, Přerově, Olomouci, Boskovicích, na Smíchově a jinde v Čechách, na Moravě i v cizině). Deset let od založení měla firma již 180 dělníků, kolem 40 techniků a úředníků a ročně vyráběla asi 150 strojů. Kanceláře měla také v Praze a ve Vídni. Jednu z velkých zakázek představovala elektrárna pro napájení městské dráhy ve Vídni, která výkonem 600 kW patřila ve své době k největším v Rakousku. Její součástí byla také dodávka elektrického osvětlení jednotlivých tratí (kromě jiného elektromateriálu a zařízení šlo také o 1 300 obloukovek). Úspěch byl bohužel poznamenán tragedií: při osobním řízení náročných prací ve Vídni postihl nečekaně v létě 1897 dr. Doubravu srdeční infarkt, kterému ve věku 40 let podlehnul. Firma tak ztratila nejvýznamnější vědeckou podporu; Doubrava totiž vystudoval na české univerzitě v Praze filozofii a stal se zde soukromým docentem, skvěle ovládal matematiku a fyziku, byl prvním asistentem fyziky u prof. Čeňka Strouhala na obnovené české Karlově univerzitě (1882), vědeckým poradcem Křižíkovy továrny v Praze (1884), vynálezcem patentované nové koncepce obloukové lampy (1886) a autorem dvoudílné knihy Nauka o elektřině (1887). Od roku 1899 vyráběla továrna třífázové motory a generátory a počínaje rokem 1908 měla ve výrobním programu stroje a transformátory na vysoké napětí. Dlouhou dobu byla jedinou větší českou elektrotechnickou továrnou na Moravě a mezi německými průmyslníky se velmi těžko prosazovala.

Rozvoj i těžké časy

V roce 1903 vložil Donát do elektrozávodu další finanční prostředky. Patřila mu tak větší část továrny než Bartelmusovi, což se projevilo i v názvu firmy „Bartelmus-Donát a spol.“ Od roku 1911 vedl továrnu již bez Roberta Bartelmuse, který odešel na odpočinek. V roce 1923 byla za v továrně přijata také Donátova dcera, ing. Miloslava Vuletičová-Donátová, jedna z prvních českých elektroinženýrek. Aby mohl úspěšně soutěžit s jinými závody, získal Donát jako technického poradce profesora Vidmara z Lublaně a ze spolupráce s firmou Sécheron v Ženevě čerpal zkušenosti pro stavbu velkých transformátorů a pro konstrukci elektrovýzbroje automobilů. Po první světové válce dříve osvědčené Donátovy šachové tahy v podnikání již na podmínky nové čs. republiky nestačily. Mnoha podnikům tehdy způsobila problémy finanční náročnost, která šla ruku v ruce se zvýšenými náklady na výrobu nových náročnějších inovací. Za čtyřicet let trvání závodu (1887-1927) vyrobila továrna 24 000 strojů s celkovým výkonem 75 MW, postavila více než 60 veřejných elektráren, asi 80 km elektrických sítí s vysokým napětím, elektrifikovala 200 obcí a měst a několik set průmyslových podniků, železničních nádraží, kulturních sálů aj. Mezi prestižní zakázky patřilo osvětlení Moravského krasu či osvětlení vlaku, ve kterém cestoval a pracoval císař František Josef I. V rychlejší a nemilosrdné konkurenci se  Donátovi již nepodařilo zabránit postupnému technickému a finančnímu úpadku firmy. Po vyhlášeném konkursu ji v roce 1927 převzaly plzeňské Škodovy závody. Ing. Donát byl pak jmenován členem správní rady Škodovky a v této funkci působil až do své smrti v roce 1937. Pochován je na Ústředním hřbitově města Brna (hrob č. 134-135).

Vlastenec

Na přelomu 19. a 20. století se rozhodovalo, zda bude existovat samostatný český národ, či dojde k asimilaci s hospodářsky a politicky mocnějším německým živlem. Vlastenecky smýšlející Ing. Donát hned od založení a celou dobu vedení první české elektrotechnické továrny v Brně, která byla moravským protějškem pražského Křižíkova závodu, uplatňoval společně se spolumajiteli významné aktivity ve prospěch českého národa: zaměstnával pouze české dělníky, techniky a úředníky, pro jejichž potřeby podporoval vznik české odborné terminologie. Továrnou prošly desítky odborníků, kteří později zakládali nové elektrotechnické závody na Moravě nebo se jinak uplatnili v elektrotechnice. Jako elektromontér, avšak záhy ve vedoucí funkci, zde v letech 1912-1914 pracoval další prvorepublikový podnikatel a významný vynálezce v oboru elektrických strojů, přístrojů a trakce, starosta Vsetína a vlastenec Josef Sousedík (1894-1944), popravený nacisty za odbojovou činnost. V letech 1896-1902 zde působil jako hlavní konstruktér a ředitel laboratoře PhDr. Dr. h. c. Josef Sumec (1867-1934), elektrotechnik světové úrovně a pozdější řádný profesor elektrotechniky (1902-1932) na České vysoké škole technické v Brně, založené roku 1899.

Teoretik a praktik

Ing. Donát odmítal přílišné a jednostranné spoléhání na praktické zkušenosti a při vlastní výzkumné práci zdůrazňoval vzájemnou závislost teorie a praxe. Jako dlouholetý předseda komise pro státní zkoušky z oboru elektrotechnického a strojírenského na brněnské technice založil darem 60 000 korun fond na vydávání učebnic a technických spisů (tzv. Donátův studijní fond) a obnosem 40 000 korun cestovní fond pro posluchače techniky. Řadu let působil ve Spolku Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně. Za celoživotní podporu studia elektrotechniky mu v roce 1919 udělilo České vysoké učení technické v Brně čestný doktorát (Dr. h. c.). Účastnil se také odborného a společenského života. V roce 1897 se stal zakládajícím členem a prvním předsedou Spolku českých techniků v Markrabí Moravském a Spolku čs. inženýrů strojních a čs. inženýrů elektrotechnických.

Osvětlil celou Moravu

Donát přispěl ke vzniku naší silnoproudé elektrotechniky v několika rovinách. V první řadě činností konstruktérskou a podnikatelskou. Dokázal, že české firmy jsou schopné vyrábět elektrotechnická zařízení srovnatelná se zahraničními – především německými – společnostmi. Mezi další přínosy patří jeho účast na odborném a společenském životě, významné neformální aktivity ve prospěch českého národa, podpora vydávání technické literatury a především dalšího rozvoje českého vysokoškolského vzdělávání v technických oborech. Ačkoliv se narodil ve středních Čechách, osvětlil celou Moravu.

Použitá literatura:

Encyklopedie dějin města Brna. Osobnosti. http://encyklopedie.brna.cz/hc

Hlaváč, M. M.: Tvůrci českého zázraku. APS Agency, Praha 2000.

Kubín, M.: Proměny české energetiky. ČSZE, Praha 2009.

Kvítek, M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Fragment, Praha 1994.

Mayer, D.: Pohledy do minulosti elektrotechniky. Kopp, České Budějovice 1999.

Mikeš, J., Efmertová,M.: Elektřina na dlani. Kapitoly z historie elektrotechniky v českých zemích. Milpo Media, Praha 2008.

Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky. Díl druhý, svazek první. Praha 1932.