Pozapomenuté výročí českého geologa Františka Pošepného

Letos uplynulo 180 let od narození světoznámého českého geologa a montanisty prof. ing. mont. Františka Pošepného –  jednoho z mnoha českých vědců a vynálezců, jejichž práce byla oceněna mnohem dříve v zahraničí nežli doma.

Položil základy studia geneze hornin

Geolog, montanista a vysokoškolský profesor František Pošepný byl vynikající přírodovědec, který „zvláště rád konal bádání v oboru ložišť nerostných“. Daleko za hranicemi své vlasti proslul jako spolutvůrce petrografie – vědní disciplíny, zabývající se studiem hornin. Jako první přešel od dosud obvyklého popisování jejich minerálního a chemického složení, textury a struktury k poznávání vývoje hornin. Studium geneze hornin se stalo základem nové nauky zaměřené na aktivní vyhledávání míst, kde by se mohly vyskytovat horniny využitelné a ekonomicky rentabilní. Mezi další cíle petrografie patří mapování, odhalování a oceňování objevených ložisek a určování vhodnosti těžby.

Po pražské polytechnice do Příbrami

František Pošepný se narodil v roce 1836 v podkrkonošském historickém městě Jilemnici (německy Starkenbach), základní školy navštěvoval v Liberci a Dvoře Králové a vyšší reálku v Praze. Již v šestnácti letech začal studovat přírodní vědy na pražské polytechnice, kde ho zaujaly a vzbudily odborný zájem přednášky profesorů K. Ballinga ze všeobecné a technické chemie a A. E. Reusse z geologie a mineralogie.

Po absolvování polytechniky odešel v roce 1857 do Příbrami na státní horní školu s německým vyučovacím jazykem (od roku 1865 Báňskou akademii a poté od roku 1904 Vysokou školu báňskou, přemístěnou v roce 1945 do Ostravy, dnes součást TU), kde od jejího ředitele Johanna Grimma poprvé slyšel názor, že výskyt rud je vázán na zvětralé horniny; do budoucna jej také zaujalo jeho dílo „O ložiskách“.

Do této doby spadají i Pošepného první geologické průzkumy nově otevřených starých měděných dolů, které provedl o prázdninách v okolí rodné Jilemnice. Výsledky svých prvních terénních výzkumů publikoval pod pseudonymem „Vysocký“ v populárně naučném přírodovědném časopise Živa („K dějepisu měděných hor v Krkonoších“, č. 4/1861).

Úředničina ho nebavila

František Pošepný strávil velkou část života v cizině. Po studiích nastoupil jako báňský praktikant do státní služby, ve které mnohdy místo odborné práce spíše úředničil. To jej zaskočilo a rozladilo hned po nástupu do prvního místa v hornicky málo dotčeném Sedmihradsku (dnes Rumunsku), kde svoje geologické průzkumy v terénu musel dokonce konat tajně.

Obrat nastal poté, kdy se stal externím pracovníkem Císařsko-královského geologického Říšského ústavu ve Vídni. V roce 1863 zde získal dvouletý studijní pobyt, v jehož rámci se vedle návštěv přednášek a studia literatury účastnil geologických výzkumů v trenčínské župě na Slovensku a dokončil práce na průzkumu rudného ložiska v Rodné v Transylvánských Alpách. Výsledná práce vzbudila velkou pozornost odborné veřejnosti, ale sám Pošepný s ní spokojen nebyl. Vybudoval si sice vlastní metodiku vyhodnocování nerostných ložisek, ale dospěl k názoru, že současná geologie zaostává a vzdaluje se od potřeb praxe.

Povaha cholerika mu příliš nepomohla

Po vídeňské stáži ho čekalo opět Sedmihradsko a průzkum zlatorudných ložisek. Zábrany ze strany majitelů soukromých dolů, byrokratické jednání a nepochopení místních úřadů vedly k jeho častým osobním konfliktům a neustálému překládání z místa na místo, avšak významnou roli zde sehrálo, že byl cholerik se všemi negativními stránkami a projevy – výbušnou povahou, impulzivním jednáním, nadřazenými postoji, prosazováním svých představ a záměrů navzdory celému okolí apod.

Snaha o samostatný montanisticko-geologický ústav

V roce 1870 byl jmenován uherským ministerstvem financí do funkce druhého hlavního uherského báňského geologa a dostal se tak do slovenské Banské Štiavnice a jejího okolí. A opět měl konflikt: údajně si počínal příliš povýšeně a zcela nezávisle. Díky nesporné vysoké kvalifikaci byl v roce 1875 jmenován montánním geologem vídeňského ministerstva orby (pod které spadalo i hornictví) ve služební funkci vicesekretáře (podtajemníka), což mu umožnilo ještě intenzívněji pracovat na prosazení svého záměru zřídit zvláštní samostatný montanisticko-geologický ústav. Uspořádal tehdy cyklus přednášek o geologii a vypracoval návrh na doplnění učebních osnov báňských akademií přednáškami z oboru ložiskové geologie.

Horní rada nové katedry ložiskové geologie

V roce 1876 ho rakouská ministerstva orby (zemědělství) a financí vyslala na světovou výstavu ve Philadelphii, které využil k navázání přátelských vztahů s předními americkými geology a k návštěvě ložisek nerostných surovin v Nevadě a Kalifornii. Cesta do USA měla pro jeho další působení zásadní význam. V roce 1879 se znovu vrátil do Příbrami na Báňskou akademii jako vedoucí nově zřízené katedry ložiskové geologie s titulem horního rady – zprvu jako docent, v roce 1882 jako mimořádný a o pět let později řádný profesor geologie a analytické chemie. Spolu s dalšími členy profesorského sboru se cílevědomou a systematickou pedagogickou i odbornou činností podařilo zvýšit prestiž Baňské akademie natolik, že jí císař František Josef I. udělil v roce 1894 status vysoké školy. Od počátků příbramského učiliště se tu podařilo vychovat na 500 báňských a hutních odborníků.

Převratná teorie o vzniku rudných ložisek

Na základě bohaté praxe báňského a montánního geologa po celé tehdy rozsáhlé habsburské monarchii (od českých zemí přes Slovensko a Uhry po Sedmihradsko), shromážděného studijního materiálu a vlastních poznatků z terénních průzkumů, průběžně publikovaných v odborných časopisech (více než sto původních prací), vyslovil převratnou teorii o vzniku rudných ložisek. Popsal ji ve svém anglicky napsaném celoživotním stěžejním díle „The Genesis of Ore Deposic“ (O genezi rudních ložisek). Do češtiny přeložil prof. Ježek až v roce 1927. Svou teorii předložil v roce 1893 na mezinárodním kongresu pořádaném americkou Asociací báňských a hutních inženýrů v Chicagu, kde způsobila senzaci a získala autorovi značné mezinárodní uznání.

Kromě tohoto ohlasu měla Pošepného výzkumná aktivita význam rovněž pro české, zejména příbramské hornictví. Vypracoval rozsáhlé studie o příbramském rudném území, zabýval se i zlatonosnými rudami ve středních Čechách a řadou dalších lokálních nalezišť (Stříbrský důlní okrsek, Podkrušnohoří aj.).

Druhým nejvýznamnějším dílem prof. Pošepného je monografie „Das Goldvorkommen Böhmens und Nachbarländer“ (Zásoby zlata v Čechách a přilehlých zemích), v níž shrnuje svůj mnohaletý výzkum zlatorudných ložisek. Pro zemskou jubilejní výstavu roku 1891 v Praze připravil spolu s podrobnými vysvětlivkami „Přehlednou mapu minerálních ložišť, na nich se zakládajícího horního průmyslu a minerálních zřídel Čech“, která se setkala s mimořádným zájmem neuvěřitelných dva a půl milionu návštěvníků.

V závěru života pokračoval ve vědecké práci ve Vídni

Zdravotní potíže, konflikty s rakouskou byrokracií a posléze vzrůstající rozpory o penzionování nakonec donutily prof. Pošepného, aby po desetiletém pedagogickém působení odešel v roce 1889 předčasně do výslužby a přestěhoval rodinu z Příbrami do Vídně, kde se mohl nerušeně věnovat další soukromé vědecké práci spojené s cestami po Evropě (Německo, Anglie, Francie, Norsko, Švédsko, Finsko, Itálie, Sardinie) a Blízkém Východě (Palestina). Bohužel, toto plodné období netrvalo dlouho, protože na jaře roku 1895 v pouhých 58 letech v Döblingu u Vídně zemřel. Podle svého přání byl pohřben na katolickém hřbitově v rodném městě.

Čestná plaketa AV ČR prof. Pošepného

Po celý společný život pomáhala prof. Pošepnému při práci jeho žena Klotilda. On se zabýval odbornou problematikou a jazyky východních národů, manželka měla na starosti západní země.

Jméno Františka Pošepného nese čestná plaketa AV ČR, udělovaná za zásluhy o rozvoj geologických věd. Vedle ulice Geologa Pošepného a pomníku od Bohumila Kafky v rodné Jilemnici ho připomíná také Pošepného ulice v Ostravě, Pošepného náměstí na pražském Jižním městě. Příbrami bohužel nestál ani za zasazení pamětní desky. První životopis našeho skvělého geologa napsal někdejší nejvýznamnější americký geolog prof. R. W. Raymond.

Zdroje

Databáze Národní knihovny České republiky. František Pošepný (27 katalogizačních záznamů).

Efmertová, M.: České země v letech 1848-1918. Libri, Praha 1998.

Kolektiv: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Rovina, Prachatice 1992.

Kolektiv: Scientifica. Průvodce světem dnešní vědy. Fortuna Libri, Praha 2010.

Kvítek, M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Fragment, Praha 1994.

Majer, J.: Nad životem a dílem geologa Františka Pošepného. Národní technické muzeum, Praha 1973.

Pošepný, F.: Geneze rudních ložisek. Academia, Praha 1986.

Sborník prací ke 150. výročí narození Františka Pošepného (1836-1895). Ústřední ústav geologický, Praha 1986.

Tesařík, B.: Z kalendáře vědeckých objevů a osobností: František Pošepný. Český dialog, č.7-8/2009.