Otto Von Guericke

Právě před čtyřmi sty lety se narodil Otto von Guericke (12. listopadu 1602 – 11. května 1686), německý přírodovědec všestranných zájmů a muž velkých schopností. Valnou část jeho života zuřila v Evropě třicetiletá válka, Guerickeho „múzy“ však neumlčela.

Mladý Otto prošel řadou německých univerzit, přírodní vědy a inženýrské umění studoval i na tehdy prvotřídní škole v nizozemském Leydenu. Ve válečných letech (podnětem třicetileté války byla mimochodem známá pražská defenestrace 1618) mnohokrát jen o vlásek unikl smrti. Časem proslul nejen jako skvělý inženýr, ale i schopný a „ostrý“ diplomat.
V roce 1646 se stal purkmistrem svého domovského města Magdeburku. Nečekala ho lehká role, vrátil se do zcela zničeného města, odkud sám toho neblahého roku 1631, kdy ho dobyli a vypálili Tillyho císařští vojáci, jen ztěží uprchl. Byla to však dobrá volba – během svého působení dovedl město k největšímu rozkvětu v celé jeho historii. A ještě našel čas proslavit se jako vědec.
Abychom zůstali věrni vlastnímu „energetickému“ zaměření časopisu začněme připomenutím, že někdy po roce 1650 zaujaly Guerickeho tehdy docela módní hrátky s elektrickými jevy a sestrojil přístroj na získávání elektrického náboje třením, tzv. třecí elektriku. Postavil se tak do prvních řad dlouhého zástupu učenců, kteří mají „na svědomí“ naši dnešní elektrickou civilizaci.
Známější jsou však Guerickeho zásluhy o vývoj teploměru. Jeho teploměr tvořila měděná trubice zahnutá do tvaru U, na jednom konci připevněná k měděné baňce, na druhém volná. Když se do trubice nalil líh, pohybovala se jeho hladina v závislosti na roztahování či smršťování vzduchu v baňce vlivem stoupající či klesající teploty. Na hladinu volného úseku trubice umístil vynálezce plovák spojený přes kladku s figurkou andělíčka ukazujícího napřaženou ručkou na stupnici. Když se teplota zvyšovala, andílek klesal (a naopak), stupnice však byla zcela libovolná, a tak se sice dala zaznamenat změna, ale už se nedala zobecnit. To byl ovšem problém všech teploměrů té doby. A tak jenom dodejme, že báň označil Guericke ozdobným nápisem Mobile perpetuum, neboť andílek byl velmi neklidný a prý se pohyboval skoro pořád.
Skutečnou proslulost však získal učený magdeburský purkmistr svými pokusy s tlakem vzduchu. Téměř 2000 let učili moudří mužové, že příroda má „hrůzu z prázdnoty“ (horror vacui). Touhle hrůzou z prázdného prostoru vysvětlovali třeba obecně známý a užívaný jev, že voda v trubici pod pístem (pumpy) stoupá. Už Galilei měl o tom své pochybnosti, které pak již zcela exaktně potvrdili E. Torricelli (ten pomocí atmosférického tlaku dokonce vytvořil první vakuum) a B. Pascal. Jejich logické a elegantní, leč přece jen vědecky poněkud náročné důkazy, potřebovaly pro laickou veřejnost pádnější formu. A tu jim Guericke opravdu předvedl.
Rozhodl se prokázat, že vakuum, tedy Nic, může klidně existovat a svou existenci také viditelně prokázat. Vynalezl pístovou vývěvu, jejíž pomocí se snažil vyčerpat vzduch nejprve z dřevěného sudu. Nedařilo se mu, protože póry ve dřevě mu tam vzduch stále vnikal zpět. Když ponořil sud do většího naplněného vodou, vnikala mu tam zase voda. Pak se mu podařilo sud dobře utěsnit a ten se mu náhle při vysávání zbortil dovnitř. Lepší důkaz o vytvoření vakua a atmosférickém tlaku vzduchu byste těžko hledali, ale jeho odpůrci to naopak považovali za krach. A tak Guericke začal čerpat vodu z kovové koule. I ta se nakonec zbortila. Další, ještě pevnější koule však vydržela, voda byla vyčerpána a v kouli zůstalo Nic – odborně řečeno vakuum. A svět se nezbořil. Purkmistrem v Magdeburku zůstal Guericke až do roku 1678, pak ho „černá smrt“, mor, vyhnala do Hamburku, kde v klidu, stále však uprostřed bádání, dožil svůj plodný a bohatý život.

POKUSY S VAKUEM

Ve svém nejslavnějším pokusu s magdeburskými (či děvínskými) koulemi – který od roku 1657 předváděl jak v Magdeburku, tak v Berlíně a snad i před císařem – dal k dvěma polokoulím (přiloženým k sobě a s vyčerpaným vzduchem) připřáhnout z každé strany osmispřeží koní. Přes veškerou snahu se je nepodařilo odtrhnout, stačilo však nepatrné pootočení kohoutku a odpadly samy od sebe. Obrovská pozornost, kterou svými pokusy Guericke vzbudil, pak přímo podnítila myšlenky na využití atmosférického tlaku v motorech.

VÍTE, ŽE...

Otto von Guericke, tento přírodovědec opravdu všestranný, je považován rovněž za autora první paleontologické rekonstrukce v dějinách? Z prehistorických kostí nalezených u Zeunickenbergu sestrojil kostru jednorožce. Jeho výtvor prošel řadou tehdejších učených spisů a způsobil, že na počátku seriózní vědy paleontologie stojí „vědecká“ rekonstrukce bájného zvířete.