Laboratorní pokusy z chemie

Prvním řádným profesorem chemie a botaniky na pražské lékařské fakultě byl českolipský rodák chemik a botanik, doktor medicíny a filozofie, horlivý zastánce Lavoisierovy antiflogistické teorie hoření, zakladatel botanické zahrady v Praze i pražských hřbitovů mimo město, zdravotní rada Joseph Gottfried (Josef Bohumír) Mikan. Je tomu právě 230 let, co se mu podařilo zavést na univerzitě laboratorní pokusy z chemie. Co by asi říkal na to, že dnešní politici chtějí chemické pokusy na školách omezit, případně zrušit?

Praha byla na počátku osmnáctého století jen jedním z provinčních měst habsburské monarchie. Tomuto podřadnému významu odpovídala i zaostalost pražské lékařské fakulty, do jejíhož okruhu působení v té době spadala také výuka chemie (lučby). Ačkoliv podle studijního řádu z roku 1654 měl na lékařské fakultě jeden z pěti profesorů – řádný profesor botaniky – přednášet ve čtvrtém roce lékařského studia také o fyzice a chemii, zůstalo toto ustanovení pouze na papíře.

Scrinci učil na vlastní náklady

Teprve roku 1740, tedy bezmála po sto letech, zavádí pražský rodák, profesor Jan Josef Antonín Scrinci (1697-1773) samostatné teoretické přednášky z experimentální fyziky a chemie a svůj výklad doprovází chemickými pokusy – to vše na vlastní náklady. Dvorský dekret z roku 1747, obsahující nový studijní řád na univerzitě také nařizuje pražským lékárníkům oznamovat profesorovi chemie úkony, které budou ve svých farmaceutických laboratořích a přípravnách provádět. Ten potom vodil studenty na tato pracoviště, aby se seznámili s praktickou přípravou chemických léčiv.

Profesorský sbor rozšiřuje patolog Mac Neven O´Kelly ab Aghrim

V roce 1754 se stal studijním direktorem (státem jmenovaným dohlížitelem nad studijními záležitostmi) na pražské lékařské fakultě irský lékař a profesor patologie Mac Neven O´Kelly ab Aghrim (1694-1787). Byl přívržencem jednoho z předních rádců císařovny Marie Terezie a tvůrce poměrně moderního uceleného systému státní zdravotní správy, osvícence Gerharda van Swietena. Za jeho působení se odborná úroveň fakulty zvyšuje a zlepšují se podmínky pro vědeckou práci profesorů. Přednáší zde řada odborníků, mezi které také patří chemik a botanik, doktor medicíny a filozofie, horlivý zastánce Lavoisierovy antiflogistické teorie hoření, zdravotní rada, který kromě jiného zavedl např. kontrolu prodeje jedovatých látek, minerálních vod, vína, piva i potravin, Josef Bohumír Mikan.

První řádný profesor chemie a botaniky profesor Mikan učil na lékařské fakultě plných sedmatřicet let

Německý lékař a přírodovědec Josef Bohumír Mikan se narodil v roce 1742 v nemajetné rodině ševce v České Lípě. Po absolvování zdejšího augustiniánského gymnázia se vzdělával na univerzitách v Praze, Drážďanech a Vídni, nějaký čas pracoval jako lázeňský doktor v Teplicích. Od roku 1773 působil nejdříve jako mimořádný a od 1. května 1775 jako řádný profesor na lékařské fakultě pražské univerzity až do roku 1811. Na místě bývalé jezuitské zahrady na Smíchově vybudoval první pražskou botanickou zahradu. Ležela v místech dnešního vyústění Jiráskova mostu a byla zde až do roku 1898.

Ačkoliv požíval zvláštní přízně císaře Josefa II. a zastával významné akademické funkce (několikrát děkana a jeden rok rektora Karlo-Ferdinandovy university), teprve po deseti letech usilovné práce se mu konečně podařilo prosadit a zařídit první posluchačskou chemickou laboratoř v pražském Karolinu, aby nemusel pokusy svým studentům demonstrovat u sebe doma. To bylo před 230 lety. I když podle zachovaných popisů je výraz chemická laboratoř nadnesený, i tato varianta vědeckého pracoviště byla velkým pokrokem. Zahájil tak novou éru vysokoškolského vyučování chemie u nás.

Přednášky a cvičení z chemie se oddělují od studia botaniky

Počínaje rokem 1786 se součástí teoretických přednášek stávají demonstrační pokusy, povinnou složkou výuky pak laboratorní praktika. Krátce před Mikanovým odchodem do výslužby ze zdravotních důvodů došlo k důležitému rozhodnutí: přednášky a cvičení z chemie byly odděleny od studia botaniky a dvorským dekretem z roku 1810 bylo nařízeno, aby se konaly po celý studijní rok.

Závěrem snad ještě dovětek k osobě tohoto typického představitele tehdejší oficiální vědecké inteligence. Po rakouském finančním krachu v roce 1811 přichází univerzitní profesor Med. Dr. J. G. Mikan o poslední úspory. Jeho jedinou hmotnou pozůstalostí je čtyřicet let budovaná vědecká knihovna o 5 000 svazcích, nejhodnotnější soukromá vědecká knihovna své doby v Čechách. Nakonec i tu jeho syn prodal ve veřejné dražbě. Profesor Mikan zemřel v Praze v roce 1814.

Johann Christian Mikan, jeho syn, se narodil dne 5. prosince 1769 v Teplicích, zemřel 24. 12. 1844 v Praze. Byl to lékař, botanik, entomolog a profesor všeobecné přírodovědy na pražské univerzitě.

Pozornost věnoval univerzitní botanické zahradě, v letech 1811–26 byl jejím ředitelem. Nechal zvětšit a dostavět skleník, kde pěstoval nové tropické a jihoafrické (kapské) rostliny, vysadil do zahrady také řadu alpských a horských druhů rostlin. V jeho době se zvýšil počet druhů pěstovaných v botanické zahradě na 10 tisíc.