Z historie osvětlovací techniky: vynález petrolejové lampy

Tím prvním, čím si v pravěku před desítkami tisíc let lidé začali svítit, byl oheň. I současnému člověku je příjemné světlo v domácím krbu nebo z ohniště na zahradě. Z ohně jsou pak odvozena nejstarší svítidla – louče, smolnice a pochodně. Ty se také dodnes používají, ať při divadelních nebo kulturních produkcích pod širým nebem nebo v interierech různých pohostinství v gotických sklepech, kdy svým mihotavým světlem navozují nostalgii středověkých časů.

Předchůdci petrolejky – olej, svíce, svítiplyn

Dalším druhem svítidla, které začal člověk používat, byly olejové lampy. První vznikly v dobách před několika tisíci lety, olejové kahance znaly všechny starověké civilizace. Taková lampa sestává z nádobky s olejem a z knotu, a dodnes se někdy používá jako dekorativní doplněk k vytvoření mimořádné atmosféry. Po mnoho století byly vzácnějším svítidlem než olejové kahance svíce. Používaly se především k náboženským účelům, později také k osvětlování prostor světských v obydlích majetných vrstev – a posléze, když přestaly být vzácným zbožím, dostaly se i do selských chalup.

Když pomineme paralelní dobové osvětlování svítiplynem a acetylénem (“karbidky”), bezprostředním předchůdcem elektrického světla se stala petrolejová lampa. Její každodenní užívání v domácnostech si dnes prakticky již nikdo nepamatuje a známe ji tak jen z chat a chalup, zahradkářských kolonií, letních táborů nebo hřbitovních lampiček. Petrolejová lampa, zkráceně „petrolejka”, je jednoduché osvětlovací těleso resp. zdroj světla, které osvětluje plamenem hořícího petroleje (bezbarvé hořlavé uhlovodíkové kapaliny). Plamen obsahuje velké množství rozžhavených uhlíkových částic, které jsou zdrojem světla. Aparát se skládá z nádrže na petrolej, plochého a širokého knotu, skleněného cylindru, případně dalších pomocných ochranných, upevňovacích nebo okrasných částí.

První uplatnění v dolech

Kdy se petrolejová lampa poprvé objevila a kdo ji sestrojil první, není zcela bezpečně známo. V odborné encyklopedické literatuře se nejčastěji udává, že ji s nastavitelným knotem a cylindrem kolem plamenů vynalezl v roce 1855 Američan Benjamin Silliman. Avšak první použití petroleje (kerosinu) ke svícení se datuje rokem 1819, kdy byl použit k osvětlování dolů v tehdejší rakouské Haliči. V roce 1837 zkonstruoval jistý Beale petrolejovou lampu bez knotu, ale s dmychadlem, které přivádělo k petroleji dostatek vzduchu, aby mohl dobře a spolehlivě hořet. Sillimanova lampa přiváděla k plameni petrolej sacím účinkem bavlněného knotu. Ve skleněném cylindru – u jehož zárodku v kovové podobě stál někdy okolo roku 1500 geniální Leonardo da Vinci, ale ujal se však o tři století později – vznikal ve stoupajícím sloupci horkých spalin tah, který dodával plameni zespodu čerstvý vzduch, takže knot lépe hořel. Cylindr petrolejové lampy (mající stejnou úlohu jako vysoké tovární komíny) je ukázkovým vynálezem, na jehož podobě se podílely desítky pokolení.

Podle Ottova naučného slovníku…

Jak uvádí Ottův slovník naučný z konce19. století, petrolejové lampy lepší svítivosti dosáhly s četnými změnami všeobecného použití: „Lampy tyto možno děliti na stolní, nástěnné a visací; všechny složeny jsou ze spodku s prostorem pro petrolej a ze svršku s hořákem a cylindrem. Zpodek má vrhati co možná malý stín, má býti tak daleko od plamene, aby teplem nevyvinovaly se explozivní plyny, a měl by míti vlastnost, by hladina petroleje udržována byla ve stejné výši. Hořák, jenž má míti náležité průchody pro vzduch, obsahuje knot z bavlny nebo z jiné látky s kapilárními otvory, jimiž může vnikati k plameni potřebné množství petroleje. Pohybování knotu u obyčejných lamp děje se otáčivým svorníčkem se dvěma výstupky, jež při pohybu zasáhnou do knotu a jej posunují; u dražších pohybuje se knot ozubenou tyčkou s ozubenými kolečky.Hořáky jsou s knoty plochými nebo kulatými; více knotů paprskovitě uspořádaných dává hořák korunní...”.

K rozšíření petrolejových lamp došlo především v 19. a první polovině 20. století, ale coby nouzový zdroj světla nebo zdroj světla v místech bez veřejné elektrorozvodné sítě (např.na letních táborech) se užívá dodnes. Petrolejky mohou být konstruované také jako tlakové, pracující na podobném principu na jakém fungují vařiče na kapalná paliva. Místo knotu hoří petrolejové páry, ohřívající osvětlovací punčošku. Moderní petrolejové lampy mají světelný výkon až 400 W, spotřebu jednoho litru petroleje pro cca osm hodin provozu.

Klasické elektrické žárovky v Evropě pomalu, ale jistě končí, přestože se lidé s nimi nějak nechtějí loučit. Nahradit je mají ty úspornější. Přesto se možná v budoucnu pokorně vrátíme ne k Edisonovi, ale ještě před něj – ke svíčkám a petrolejkám. Z předběžné opatrnosti bychom proto všem, kteří nyní v obchodech „staré” žárovky hromadně skupují, doporučili: Přibalte k nim i svazek svíček, opatrujte na chalupách staré petrolejky a sežeňte si do zásoby i ten petrolej. Člověk nikdy neví!