Život se sopkou

Mezi islandské vulkány patří Eyjafjallajökull, Hvannadalshnúkur, Grímsvötn, Katla a Snaefelsjökull… Ve světě se pro ně užívá označení sopka, sopka, sopka, Katla a sopka. Přestože její jméno dokáže málokdo správně vyslovit, stala se Eyjafjallajökull jednoznačně nejznámějším vulkánem roku 2010. Přitom neudělala nic jiného, než akci pro všechny sopky charakteristickou. Vybuchla.

Jak vypadá Eyjafjallajökull
Stratovulkán Eyjafjallajökull leží pod stejnojmenným ledovcem na jihu Islandu. Má nadmořskou výšku 1666 metrů a kráter o průměru 3 až 4 kilometry. Již od poslední doby ledové je poměrně aktivní, její erupce mají většinou explozivní charakter a naposledy si pořádně zasoptila v letech 1821‑1823.

Ostrov Island se nachází na konci atlantického zlomu. Díky tomu je jedním z nejaktivnějších sopečných míst na Zemi – hostí kolem 30 činných sopek. Po celé Zemi dochází každoročně k několika sopečným výbuchům, ale většinou nepředstavují žádné globálnější ohrožení. Ovšem když se letos probudila k životu Eyjafjallajökull, zasáhla do života obyvatel mnoha států, a to nejen v Evropě.

Výbuch v roce 2010
V prosinci 2009 zaznamenali seismologové sérii drobných zemětřesení v okolí sopky a v hloubce pod vulkánem, která měla většinou intenzitu 1. až 2. stupně Richterovy škály. Otřesy neustávaly a byly stále četnější a silnější. Od 3. do 5. března 2010 naměřili přes 3000 drobných otřesů. V únoru 2010 se navíc začala zdvihat zemská kůra, což byl jasný důkaz, že se nahoru tlačí magma a sopka se chystá vybuchnout. Eyjafjallajökull tak učinila 20. března. K fontánovitému výronu lávy došlo 8 km od hlavního kráteru v oblasti, kde se nenachází ledovec. Erupce byla slabší, než geologové očekávali a po ní se sopka částečně zklidnila, aby pak 14. dubna vybuchla v hlavním kráteru s dvacetkrát větší silou. Erupce roztavila část ledovce, který zakrývá kráter, a způsobila prudké záplavy, pro které mají Islanďané označení jökulhlaup. Kromě toho vyvrhla do vzduchu značné množství popela, jehož oblak vyletěl až do výšky 11 kilometrů. S proměnlivou intenzitou pokračují erupce sopky i nadále.

Co je zač sopečný popel
Zatímco láva a záplavy z tajícího ledovce působí problémy jen Islanďanům, popel obtěžuje polovinu zeměkoule. Veškerý materiál, který vyvrhuje sopka do vzduchu, se obecně nazývá tefra. Jedná se o objekty nejrůznější velikosti – od kusů magmatu zvaných sopečné pumy až po stále jemnější a jemnější popel. Vybuchne‑li sopka pod ledovcem, dochází k prudkému ochlazení malých kousků lávy a vzniká velké množství drobounkých a velmi ostrohranných skleněných částeček. Průměr částic vyvrhovaných Eyjafjallajökull se pohybuje v desítkách až stovkách μm. Dále se do vzduchu dostává velké množství sloučenin fluoru (fluorovodík, fluorid křemičitý – v květnu bylo v přepočtu 850 mg fluoru v 1 kg vzduchu) a oxidů síry. Když se popel dostane do troposféry, částečky tam vydrží maximálně několik dní, pak je déšť vymyje. Ve stratosféře vydrží pár měsíců a během té doby je mohou větry roznést po celé Zemi.

Hrozba pro živočichy i letadla
Sopečný popel může představovat hned několik způsobů ohrožení. Vysoká koncentrace fluoridů vede k fluoridové otravě (fluoróze), kterou mohou trpět lidé i zvířata. Projevuje se hlavně deformacemi kostry.

Popel a aerosoly kyseliny sírové v atmosféře představují vážné nebezpečí pro letadla. Popel se skládá hlavně z křemičitanů, které tají při asi 1100 stupních, ovšem v leteckém motoru je při normálním tahu teplota cca 1400 stupňů. Popel se v takovém prostředí mění na tekuté sklo, které povléká komponenty motoru a může je poškodit. Tvrdý popel může dále poškrábat trup i okna kokpitu, jemné částečky se dostanou přes běžné filtry do letadla a ohrožují ventilaci i elektronické systémy.

Sopečný popel je nerozpustný ve vodě a po namočení vytváří jemné bahno, které se po zaschnutí mění v hmotu podobnou betonu. Střetnutí s vlhkým popelem je tedy pro letadlo velmi riskantní.

Do sopečného popela nelétejte
Roku 1982 vlétl Boeing 747 do mraku sopečného popela vyvrženého indonéskou sopkou Galunggung a následně mu zhasly všechny čtyři motory. Letadlo se z výšky 11 kilometrů začalo snášet k mořské hladině. Naštěstí v necelých 4 kilometrech proud vzduchu vymetl část popela z motorů a ty znovu naskočily, takže Boeing mohl nakonec bezpečně nouzově přistát. Od počátku 80. let bylo zaznamenáno asi sto podobných incidentů, přičemž jen díky velké náhodě nikdy nedošlo ke ztrátám na životech.
Popel vyvrhovaný Eyjafjallajökull je pro letadla obzvláště nebezpečný. Jakmile se dostal nad Evropu, byl uzavřen letový prostor a byly zrušeny tisíce letů. Bylo to vůbec poprvé, co byla takovým způsobem letecká doprava omezena.

Sopečná ekonomická krize
Drobné částečky popela mohou citlivým lidem způsobit dýchací obtíže a popel v atmosféře vytváří hezké západy Slunce. To však není jediný způsob, jakým sopka ovlivňuje naše životy. Uzavření leteckého prostoru způsobilo vážné ekonomické problémy. Pro Českou republiku se ztráty jen za duben vyšplhaly na 700 milionů Kč, přičemž tratili hlavně hoteliéři, letecké společnosti a cestovní kanceláře. Po celém světě se denní ztráty leteckých společností odhadují na 250 milionů USD. Kromě lidí se zpožďují i dodávky materiálu, byla zničena i řada zásilek zboží podléhajícího rychlé zkáze a to způsobilo ztráty obchodníkům po celém světě. Pokud by uzavření letového prostoru nad Evropou trvalo déle, mělo by velmi nepříznivý dopad na ekonomiku a prohloubilo by již existující hospodářskou krizi. Je zde navíc nenulové riziko, že by se k životu mohla probudit podstatně větší sopka Katla. Taková erupce by již mohla mít vliv na klima a následně na zemědělství a tím na hospodářský růst celé Evropy. Jediným, kdo by na celé situaci pravděpodobně vydělal, by zřejmě byli prodejci pohonných hmot a majitelé jiné než letecké dopravy.

Bude Eyjafjallajökull platit emisní povolenky?
Erupce sopky vypustí do stratosféry kromě popela a CO₂ velké množství oxidu sírového, který se zde mění na aerosoly kyseliny sírové a v této formě může ve stratosféře vydržet několik let. Aerosoly pohlcují teplo vyzařované Zemí a rozptylují sluneční záření. Když roku 1991 vybuchla sopka Pinatubo a uvolnila přes 20 milionů tun oxidu síry, měla měřitelný vliv na celosvětové klima. Po tři následující roky přinesla celkové ochlazení s teplými zimami.

V letech 1783 až 1784 těžce zasáhl Evropu vliv výbuchu islandské sopky Laki, který způsobil výrazné ochlazení v Evropě i Americe a sucho v Africe. Navíc byla část Evropy zasažena chemicky agresivními dešti. Historikové se domnívají, že výsledná neúroda a hladomor byly jedním z faktorů, které podnítily vznik Velké francouzské revoluce.

Výbuch Eyjafjallajökull je zatím malý a měřitelný vliv na počasí by mít neměl. Naposledy ovšem sopka soptila tři roky, takže charakter výbuchů se může změnit a vývoj situace zatím nikdo neumí předvídat ani na den dopředu.

Katla
Dvacet pět kilometrů od Eyjafjallajökull se pod ledovcovým příkrovem nachází podstatně větší vulkán Katla. Vyznačuje se velkým magmatickým krbem a kráterem o průměru 10 kilometrů. K její erupci dochází běžně vždy za 40 až 80 let, přičemž naposledy soptila v roce 1918. Od roku 1999 jeví Katla jisté známky neklidu a od erupce Eyjafjallajökull je pod bedlivým dohledem, i když zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se chystala k výbuchu. V takovém případě by se dal očekávat podstatně větší a intenzivnější sopečný mrak, který by na dlouho ovlivnil celou Evropu a dost možná i celosvětové klima. K obavám jsou vážné důvody – pokaždé, když vybuchla Eyjafjallajökull, následovala krátce poté i erupce Katly.

Správa evropského letového provozu
http://www.eurocontrol.int

Všechno, co jste chtěli vědět o Eyjafjallajökull
http://www.evropusamvinna.is/page/ies_Eyjafjallajokull_eruption