Červený krucifix na obloze mohl být supernovou

Anglosaská kronika obsahuje svědectví, že v roce 774 se na obloze náhle objevil výrazný “Červený krucifix”. Šlo o světelný jev jakoby ve tvaru červeného kříže. Časopis Nature nyní otiskl dopis vysokoškolského studenta, který obsahuje možný důkaz, že zmíněný jev souvisel s výbuchem supernovy.

Oním studentem byl Jonathon Allen, který se specializuje na biochemii na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz. Allen upozornil na nedávnou práci japonských výzkumníků, kteří zkoumali letokruhy stromů. Historický záznam, týkající se japonských cedrů, ukazuje na jistý vzrůst obsahu radioaktivního uhlíku ¹⁴C ve dřevě stromů právě přibližně v letech 774 až 775. Přítomnost větší koncentrace uhlíku ¹⁴C lze vysvětlit působením abnormální intenzity kosmického záření na atmosférický dusík. Intenzivní kosmické záření se uvolňuje právě při výbuchu supernov, avšak do této doby nikdo nepoukázal na časovou souvislost zvláštního chemického složení letokruhů s nějakým historickým záznamem, který by poskytoval možné logické vysvětlení. Nyní tedy zbývá astronomům identifikovat na obloze zbytky příslušné supernovy.

Zajímavé je, že ke svému hledání použil Allen Google, avšak zaměřil se hlavně na staré kroniky a náboženské texty. Pak již brzy nalezl příslušnou pasáž o Červeném krucifixu, který byl vidět na večerní obloze po západu Slunce, těsně nad západním horizontem. Barva i tvar krucifixu naznačují, že mezi supernovou a Zemí mohlo být husté nepravidelné kosmické mračno, které rozptylovalo světlo ze supernovy a propustilo dál jen červenou část spektra. Supernova zároveň nemohla být podle intenzity záření, které dopadalo na Zemi, příliš daleko.

Zdroje: PhysOrg, Nature, Nature 2, Scientific American

Weby:

www.nature.com/news/mysterious-radiation-burst-recorded-in-tree-rings-1.10768
www.nature.com/news/ancient-text-gives-clue-to-mysterious-radiation-spike-1.10898

Datování pomocí 14C

Uhlík má kromě dvou stabilních izotopů i izotop radioaktivní. Stabilního ¹²C je 98,89 %, stabilního ¹³C je 1,11 %, radioaktivního ¹⁴C je asi 0,000000001 %. Jeho poločas rozpadu je 5 730 let. Nestabilní ¹⁴C vzniká v atmosféře působením kosmického záření. Při srážkách kosmických protonů s jádry vzduchu dochází k tříštivým reakcím, vznikají tzv. hadronové spršky z velkého množství protonů, neutronů a mezonů pí. Neutrony s nízkou energií mohou vyrazit a nahradit proton ve stabilním izotopu dusíku (¹⁴N), který je hlavní složkou vzduchu. Tím vznikne izotop ¹⁴C. Postupně se ustaví rovnováha mezi produkcí radioaktivního uhlíku a jeho úbytkem radioaktivní přeměnou a tedy i rovnovážný poměr mezi množstvím neaktivního a radioaktivního uhlíku v atmosféře. Živé organizmy dýchají a ukládají uhlík ve svých tkáních. Od okamžiku jejich smrti už nový uhlík nepřibývá, jen radioaktivním rozpadem ubývá ten nahromaděný. Datovat touto metodou letokruhy stromů je tedy relativně snadné a přesné.

Měřitelné stáří je do asi 50 000 let, chyba v optimálním případě i kolem pouhého 1 %. Měření se provádí tak, že vzorek se spálí za přesně definovaných podmínek na čistý uhlík a jeho aktivita se pak 10 hodin měří, ze znalosti izotopických poměrů se vypočítá stáří dřeva (letokruhu, který přirůstá jednu sezonu).

Podrobně jsme psali o datování pomocí uhlíku v článku http://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-energetika/590-datovani