Procházka letní hvězdnou oblohou

Počínaje letním vydáním časopisu Třípól chceme nabídnout praktického průvodce pro ty z vás, kteří rádi brouzdají noční oblohou. Věříme, že pomohou nezabloudit v nekonečnu všehomíra.

Tipy na červen

Na červnové večerní obloze se mezi prvními hvězdami objevily také dvě výrazné planety – přímo nad západním obzorem jste mohli najít v souhvězdí Raka naoranžovělý Mars, jen o něco dále směrem na jihozápad jste mohli narazit na Saturn, který byl v souhvězdí Lva.

Nejzajímavějším objektem byl Saturn. Už v malém dalekohledu bylo možné snadno spatřit náznak prstence. Možná vám prstenec splýval s planetou, takže jste patrně uviděli to, co Galileo Galilei v roce 1610. Galilei měl k dispozici pouze velice nedokonalý dalekohled, kterým nedokázal prstenec jednoznačně rozlišit, takže mu Saturn připadal jako „planeta s ušima“. Každopádně se stal prvním astronomem, který spařil alespoň části Saturnova prstence. Pohled větším dalekohledem (se zvětšením alespoň 50násobným) však učaruje určitě každému. Za daných podmínek byl v té době totiž prstenec nejkrásnější planety sluneční soustavy naprosto zřejmý! V pondělí 9. června se v blízkosti Saturnu navíc objevil také dorůstající srpek Měsíce.

Souhvězdí Lva, Panny či Pastýře byly posledními dozvuky nočního jarního nebe, oblohu už totiž pozvolna ovládly obrazce letních souhvězdí. Nad jihovýchodem bylo možné spatřit Herkula, nad východem Orla, Lyru nebo Labuť. Pokud byste spojili tři nejjasnější hvězdy těchto souhvězdí (tedy Altair, Vegu a Deneb) pomyslnou čarou, získali byste obrazec nazývaný Velký letní trojúhelník, který je symbolem nastupujícího léta a dominuje především červencové prázdninové obloze.

Tipy na červenec

Červencové nebe ozdobí kromě již zmíněných letních souhvězdí také největší planeta sluneční soustavy – Jupiter. Pokud budete o prázdninách pod tmavou oblohou mimo rušivé osvětlení města, určitě neváhejte a podívejte se za bezměsíčné noci do souhvězdí Střelce. Tímto směrem leží střed naší Galaxie. Pokud budete vyzbrojeni nějakým dalekohledem (třeba loveckým triedrem), zahlédnete v jeho zorném poli obrovské množství hvězd, ale také několik výrazných a jasných mlhovin, hvězdokup a oblaků mezihvězdného plynu a prachu.

Nejzajímavější je určitě mlhovina Laguna, která je na tmavé obloze patrná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrna. V její blízkosti navíc leží jasná hvězdokupa NGC 6530, kterou spatříte sice už jen s pomocí dalekohledu, ale určitě ji nepřehlédnete. Laguna od nás leží asi padesát světelných let daleko a tvoří ji prach a plyn, ze kterého se rodí nové hvězdy. Astronomové odhadli stáří mlhoviny na dva miliony let, což je z astronomického úhlu pohledu skutečně velmi málo. Větší dalekohled odhalí v Laguně také tmavé oblasti podobné „zálivům“. Jsou to neprůhledná oblaka mezihvězdné látky, která leží mezi námi a Lagunou a stíní nám tak ve výhledu.

Vypravit se můžete také za jednou zajímavou dvojhvězdou ležící v malém souhvězdí Honicích psů. Narozdíl od starověkých souhvězdí byli Honicí psi do hvězdných map zaneseni s definitivní platností až koncem sedmnáctého století polským astronomem Janem Heveliem a jedná se tak o relativně mladé souhvězdí.
Vraťme se však k dvojhvězdě. Ukrývá se pod jasnější z obou stálic tvořících Honicí psy a jmenuje se Cor Caroli – Srdce Karlovo. Počátkem druhé poloviny sedmnáctého století byla pojmenována na počest popraveného anglického krále Karla I. Obě složky dvojhvězdy lze rozlišit již skutečně malým dalekohledem. Navíc mají poměrně výrazné barevné odstíny. Jasnější stálice (Cor Caroli) je nažloutlá, slabší průvodce je spíše namodralý. Zajímavostí může být i velice silné magnetické pole jasnější složky, které je přibližně tisíckrát silnější, než magnetické pole našeho Slunce.

Tipy na srpen

Srpen můžeme zcela jistě označit za měsíc zatmění. V první polovině měsíce se totiž odehrají hned dvě – zatmění Slunce i zatmění Měsíce! Kromě počasí může radost zkazit snad jen to, že jsou obě pouze částečná.

Sluneční zatmění nastane již 1. srpna. Pokud budete chtít zatmění pozorovat, určitě se vybavte brýlemi se speciálními filtry z jemné kovové fólie, které lze zakoupit na některé z hvězdáren nebo si je můžete objednat z internetu. Pohled na jasný sluneční kotouč nechráněnýma očima je sám o sobě dosti bolestivý a nepomohou vám ani sluneční brýle. V nouzi lze využít také svářečských skel, zmíněné speciální brýle jsou však rozhodně praktičtější a pohled přes ně je skutečně příjemný.

V žádném případě se na Slunce nedívejte dalekohledem! Mohli byste si totiž vážně poškodit zrak. Pokud dalekohled nemá k tomuto účelu určený speciální objektivový filtr (i on je zpravidla vytvořen z již zmíněné kovové fólie), můžete si obraz Slunce bezpečně promítnout na rovné stínítko. Stačí, když dalekohled namíříte na Slunce (samozřejmě aniž byste se do něj dívali) a na světlý papír, který přidržíte ve vzdálenosti asi dvaceti centimetrů za okulárem, promítnete obraz slunečního disku. Pokud jsou okraje disku rozmazané, zkuste přiblížit či oddálit stínítko a opatrně zaostřete i dalekohled. V průběhu pozorování kontrolujte i teplotu okuláru. Pokud je znečištěný prachem, může se zahřát natolik, že praskne!
Sluneční zatmění začne přibližně deset minut před jedenáctou hodinou středoevropského letního času (SELČ) dopoledne, kdy se na levé horní straně slunečního kotouče objeví první náznak stínu. Ten bude postupně přibývat a bude zakrývat Slunce směrem shora dolů. Nejvíce bude sluneční disk zakryt v jedenáct hodin a čtyřicet minut, kdy nastane tzv. maximální fáze zatmění. Od tohoto okamžiku se bude velikost stínu zmenšovat a celé zatmění skončí krátce po půl jedné.

Na pozorování měsíčního zatmění naštěstí žádné speciální pomůcky nepotřebujete, dokonce lze říci, že si je nelépe vychutnáte při pohledu pouhýma očima. Výjimečné nebeské představení započne 16. srpna večer krátce po půl desáté středoevropského letního času. Tehdy se na levém dolním okraji měsíčního kotouče objeví jemný zemský stín. Zpočátku jej možná ani nezaregistrujete, ale postupně pohltí většinu měsíčního disku. Navíc se změní i barva našeho vesmírného souseda. Část zanořená do stínu z oblohy rozhodně nezmizí úplně, ale výrazně potemní a získá spíše červenohnědý nádech. Maximální fáze zatmění, při které bude do stínu zanořeno 80 % měsíčního kotouče, nastane deset minut po jedenácté hodině, od této chvíle bude Měsíc ze stínu už jen vystupovat. Zcela jej však opustí až pětačtyřicet minut po půlnoci (tedy až 17. srpna).

Kromě zatmění nás v srpnu čeká ještě jedna výjimečná událost. V noci z 11. na 12. srpna bude vrcholit aktivita meteorického roje Perseid. Na obloze tak budete moci zahlédnout zvýšené množství „padajících hvězd“. Ve skutečnosti však půjde o drobná prachová zrnka (pozůstatek materiálu komety Swift-Tuttle), která vletí velkou rychlostí do pozemské atmosféry a třením o vzduch se rozpálí tak, že se až vypaří. Celý zánik tak bude doprovázet i několik vteřin trvající světelná stopa. Ve výjimečných případech lze zahlédnout i desítky meteorů za minutu, letošní pozorování však bude výrazně rušit svit Měsíce.

Návod na použití hvězdných map

Při pozorování držte mapku šikmo nad hlavou, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Měsíc mění z noci na noc fázi i polohu, proto není v mapce zakreslen. Společně s planetami jej však najdete poblíž čárkované čáry, která se nazývá ekliptika.