Země, které provozující jaderné reaktory, jsou zodpovědné za použité palivo z těchto reaktorů - za jeho ošetření, skladování, případně uložení a likvidaci. Pokud jej nenechají přepracovat na čerstvé palivo a prohlásí jej za odpad, musejí zajistit geologické kapacity pro vysoce radioaktivní odpad. Mezinárodně uznávaným přístupem je zajistit hlubinné úložiště (HÚ). Kanada, Finsko, Francie, Švédsko a Švýcarsko mají programy pro hlubinná úložiště pro použité palivo z energetických reaktorů nejpokročilejší. (Pro vysokoaktivní odpady z vojenského programu USA již mnoho let funguje hlubinné úložiště WIPP v Novém Mexiku. Česká republika je na počátku - teprve vybírá místo pro HÚ.)

První fáze zkušebního provozu v úložišti použitého jaderného paliva Onkalo byla úspěšně dokončena umístěním zkušebních kontejnerů, oznámila finská společnost Posiva zabývající se nakládáním s odpady. V úložišti se použité palivo uloží do skalního podloží v hloubce cca 430 metrů. Úložní systém se skládá z utěsněného železo-měděného kanystru, bentonitového nárazníku obklopujícího kanystr, tunelového zásypového materiálu z bobtnajícího jílu, těsnicích konstrukčních prvků tunelů a samotné horniny.

Pro organismy je klíčové, aby byly schopny kontrolovat, které geny se mají projevit  ve kterých buňkách a kdy. Předpokládá se, že přirozeně se vyskytující chemické modifikace histonových proteinů vázajících DNA hrají v tomto procesu důležitou roli. Výzkumníci z EMBL Heidelberg a jejich spolupracovníci v EMBL Australia experimentálně prokázali, že určitá histonová místa fungují jako kritická kontrolní místa, která pomáhají předcházet falešné aktivaci částí genomu - včetně sekvencí odvozených ze starověkých zbytků virů.

Dá se měřit tempo evoluce? Některé druhy se mohou vyvíjet velmi rychle - jen několik generací. Některé se nevyvíjejí, jsou statisíce let stejné. Když Charles Darwin v polovině 19. století pracoval na své evoluční teorii, usoudil, že tento základní proces probíhá velmi pomalu v geologických časových měřítcích miliony let. Je to pravda, nebo může evoluce proběhnout rychleji? Jak rychle může evoluce postupovat?

Představte si, že byste do mozku instalovali „dopravní sledovací kameru“, která by dokázala detekovat buňky způsobující potíže a řítící se po mozkové dálnici dříve, než by jejich buněčný gang mohl spáchat zločin. A co je nejdůležitější: tato kamera by mohla zachytit některé z největších vetřelců ze všech – rakovinné buňky. Vědci Evropské mikrobiologické laboratoře (EMBL) spolupracují na vývoji špičkové mikroskopické metody v kombinaci s umělou inteligencí, aby lépe porozuměli mozkovým nádorům – glioblastomům.