Tajemné kruhy v obilí

Každé léto se s dozrávajícími klasy a začínajícími prázdninami objevují "tajemné" kruhy v obilí. Tahle často velmi povedená "přírodní grafitti" si přitom zaslouží i pozornost hvězdářů. Nikoli však jako stopy po mimozemšťanech, projevy geomagnetických polí či tajemné aury velkého Křečopažouta, ale coby zajímavá díla umělců, kteří - z pochopitelných důvodů - zůstávají v anonymitě. Skutečně je tomu tak: Všechny kruhy jsou pravé. Vyrábějí je totiž lidé!

Za zakladatele tohoto zajímavého uměleckého směru se podle dochovaných legend považuje několik anglických nadšenců. Jejich výtvory v osmdesátých letech dvacátého století zaujaly nejen širokou veřejnost, ale dokonce daly za vznik celé "vědní" disciplině, která - přiznejme si to - i vcelku solidně vynáší. S koncem druhého milénia a tedy i probuzením mnoha nejrůznějších náboženských sekt se přitom kruhy v obilí hřejí na výsluní mediální slávy čím dál tím častěji. Zvlášť, když jsou letní měsíce většinou pro novináře "okurkovou sezónou".

Tajemno nás přitahuje

Není divu. Člověk přece rád věří v tajemné a nevysvětlitelné jevy. V minulosti to byly čarodějnice, které se proháněly po obloze a měly na svědomí zanášení slepic, nedonošené tele, dvouhlavou ovci, neúrodu i hladomor. Většina lidí se jich bála - stejně jako čert kříže, ale vyskytli se i tací koumáci, kteří čarodějnictví praktikovali a podnikavě využívali ve svůj prospěch. A pokud je na závěr kariéry nečekala hranice suchého dříví podpalovaná smolnou loučí, užívali si zpravidla přepychu až do přirozené smrti.

Věk moderních čarodejnic

V době meziplanetárních sond, genetiky, důmyslné elektroniky, všeobjímajícího Internetu a jemného toaletního papíru věří lidé v moderní čarodějnice: život po životě, proutkaře, magii lidských smyslů, rok 2000, životní magnetismus, astrologii, osud v kávovém lógru či malé modré ufouny. Úspěšně komunikujeme s duchem vesmíru, sbíráme kosmickou energii a dokonce nám nechybí ženy znásilněné mimozemšťany. Někdo zkoumá kruhy v obilí, jiný rozměry egyptských pyramid, v extremním případě i pyramidy či "lidské tváře" na Marsu...
Proč ne. S vírou a s vlastním časem si může každý nakládat, jak uzná za vhodné. Někdo věří vědeckým metodám, jiný v Alláha a další třeba v čarodějnice. Každého věc. Varovný prst se však musí objevit v okamžiku, kdy se začne nekriticky přijímaná víra promíchávat se skutečným životem.

Nevěřme pseudozáhadám

Silně pochybné postupy "měření", které vyvrátí snad každý student vysoké školy, výtky o "utajování dobře známých fakt" ze strany oficiální vládních představitelů, "zkreslené" závěry odborníků, a mnoho podobných narážek, které mají podpořit pravdivost nečekaných odhalení pravých badatelů, jsou na denním pořádku. Plné regály snad ve všech knihkupectvích, nekonečné internetové stránky, stejně jako pestrá paleta časopisů jsou toho smutným příkladem. V takových případech, kdy pseudobadatelé zahalí svůj "výzkum" pseudozáhad do vědeckých metod, pak nezbývá nic jiného než zakřičet: Tak už dost! Vyrob si svůj kruh!
Právě z toho důvodu je nezbytné z času na čas, nějaký ten tzv. agrosymbol - jak se tyhle výtvory "odborně" nazývají - vyrobit. Boj proti novodobému tmářství, obzvlášť, když se ho podaří vhodným způsobem zpopularizovat, většinou vynahradí poměrně nízkou cenu za zničené obilí. (Ostatně většina tvůrců je ochotna tuto částku anonymně uhradit.)

JAK VYROBIT KRUH

Výroba kruhů a vlastně i jakýchkoli jiných obrazců není vůbec obtížná:
potřebujete pouze měřící pásmo, různě dlouhá prkna opatřená na koncích lanem, klubko nylonového špagátu a eventuálně nějakou tu tyčku. Na místo se dostanete jednoduše: opatrnou chůzí mezi vysázenými řádky či ve stopě po traktoru.
Skvělé je, když si pro tvorbu vyberete deštivou noc: Na cestě ke "kruhům" sice nějaké ty klasy ohnete, avšak ty se rychle narovnají. Navíc se nebude obilí vůbec lámat a jednoduše se ohne. Pozor však na stopy podrážek! (Poměrně nevhodné je ale hodně mladé obilí. Bývá natolik pružné, že se nejen nezlomí, ale dokonce se po pár hodinách zcela narovná!)
Pro obyčejný kruh jsou nezbytní dva lidé a prkno. Jeden je na místě budoucího středu kruhu a stojí na konci desky. Ten druhý s prknem otáčí. Nazvěme si ho kružníkem, středového pak středníkem. Kruh se tvoří v několika krocích:
- Nejdříve prkno nakloňte pod úhlem asi šedesát stupňů tak, aby jeho plochá část byla "rovnoběžná" se stojícími stébly obilí. Prkno udržujte asi v polovině stébel. (Samozřejmě vyjma začátku tvorby.)
- Kružník poté rovnoměrným tlakem, například nohou, oběma rukama, obilí skloní k zemi. Vytvoříte tak výseč o velikosti asi dvacet stupňů.
- S prknem se posunete k neskloněnému obilí a vše opakujete. Středník hlídá, aby byl jeho konec prkna ve středu. Jinak by vám mohl vzniknout "šišoid".
O případné stopy se starat nemusíte. Kružník se prochází po již položeném obilí, středník stojí na místě. Že je obilí tu a tam polámané, není také na závadu. To vyřeší kruhologové. Vhodné ale je zkontrolovat okraje kruhu, kde bude obilí položené jen z části. Ty nejnápadnější trsy narovnejte ručně. Stejně tak zadupejte veškeré díry po kolících a jiných vašich značkách.
Mnohem důmyslnější tvary dosáhnete tehdy, když do středu vašeho obrazce zapíchnete tyčku, ke které je provázkem přivázané kratší prkno. Kombinací řady provázků, několika středových tyček rozestavěných ve vhodných vzdálenostech lze dosáhnout komplikovanějších, ba dokonce ohromujících obrazců. Stačí si jen všechno v klidu rozmyslet a třeba někde na louce na nečisto secvičit. Výrobu si můžete urychlit i tím, že místo prkna použijete konstrukci v podobě jakýchsi širokých hrábí (bez zubů), u kterých nemusíte klečet.
Důležitá je samozřejmě také volba "onoho" místa. Oblast by měla být něčím zajímavá či tajemná (straší zde, místo dávného neštěstí, poblíž menhiru, bývalý hřbitov, tetce Pospíšilovic tu kdysi zmizela koza apod.) a samozřejmě vás nesmí nikdo při výrobě spatřit. Na druhou stranu je ale vhodné zajistit, aby si výtvoru všiml "náhodný" kolemjdoucí... Kruhům zdar!